Marantz by měl být můj čtvrtý zesík co jsem doma měl. V roce 1988 jsem pořídil Teslu AZS 218, Pak Teslu AZS 223 a v roce 2001 jsem pořídil Onkyo A-9211. Než jsem si zvykl na Onkyo chvíli trvalo. Mělo (má) takovej pomalejší, klidnější zvuk. Ale člověk si postupem času zvykne na všechno, časem zapomene co a jak hrálo před tím, nebo jinde, a když věčně nebude srovnávat, bude to v poho.
Nedávno jsem pořídil síťový přehrávač Denon DNP-800NE a za chvíli jsem šel do beden Dynavoice DF-6. A teď chci Onkyo nahradit něčím novějším a i silnějším. K přehrávači jsem zprvu zvažoval také Denona PMA-800NE, ale pak jsem se nějak zhlídnul v Marantzu. Takže mám několik možností. Zůstat v nížší cenové relaci u Denona, nebo pořídit o trochu dražšího Marantze, kde součet ceny dvou aparátů pak skoro bude roven PM7000N. No a nebo rovnou sedmitisícovku.
Několik dní se v tom vrtám a vždy si najdu důvody, do které z těchto možností jít, nebo jít do druhé, či třetí, nebo nejít.
Co se týče nosičů. Vystačím si s cd a s formáty co přelouskne síťák. Koníčků mám více, nejen muziku, takže tomu nechci obětovat veškerý svůj čas, nebo peníze, neb se věnuji i dalším věcem. Jednak mám určité finanční limity, a své vnitřní hranice, za které už nejsem ochoten jít. Takže PM7000N je tou kombinací obou hranic, a že bude vyloženě nepoužitelnej na metal, to se zase tak nebojím, neb v jiných žánrech bude určitě super volbou a jak jsem už psal. Člověk si zvykne na všechno a musí mít trochu soudnosti a pochopit, že nic 100% ideálního podle jeho představ nikdy nenajde a věčné, nekonečné unavující hledání, muže také skončit u Chocholouška