od anonymni 25. 1. 2023 16:33
Ono je to s těmi multikanálovými formáty trochu složitější. Dolby TrueHD například nemá datovej tok 24,5 Mbps, ale 18,4 Mbps a v Dolby Atmos je zvuk buď v Dolby TrueHD nebo v DD+.
1. Dolby Digital (to je formát známej taky jako DD, Dolby AC-3, Dolby 2.0 nebo DD 5.1):
Dolby Digital podporuje maximálně 6 kanálů (takže max 5.1), ale počet kanálů samozřejmě může být i nižší, například stereo Dolby 2.0. Maximální vzorkovací frekvence je 48 kHz. Maximální datovej tok je 640 kbps a je to ztrátovej formát. Dolby Digital je možný posílat přes HDMI jakýkoli specifikace.
2. DTS (označovaj taky jako DTS 5.1 nebo DTS Surround):
DTS je formát, kterej umožňuje opět max. 6 kanálů a umožňuje datovej tok až 1 500 kbps, ale u spousty Blu-rayů se zvukem v DTS je datovej tok jen 768 kbps. DTS je stejně jako Dolby Digital možný posílat přes HDMI jakýkoli specifikace.
3. Dolby Digital Plus (známej jako DD+ nebo E-AC-3):
DD+ podporuje prostorovej zvuk až v konfiguraci 7.1 (ale samozřejmě může mít i míň kanálů, např. 5.1). Maximální datovej tok DD+ je už ale až 6 Mbps. I když u většiny Blu-ray disků je z důvodu šetření datovej tok DD+ sníženej na nějakých 1,7 Mbps. Maximální vzorkovací frekvence DD+ je 48 kHz a je to pořád ztrátovej, komprimovanej formát. Dolby Digital Plus zvládne přenést až HDMI ve verzi 1.3 nebo vyšší. A už ho není možný přenést přes SPDIF optiku ani SPDIF coax. Pokud se někdo pokusí poslat DD+ přes SPDIF optiku nebo SPDIF coax, tak přehrávač automaticky převede zvuk jen na standardní Dolby Digital (AC-3) a teprve ten odešle po tej optice či coaxu do AVR.
4. DTS-HD High Resolution Audio (na obalu Blu-ray disků je tenhle formát někdy uváděnej jako DTS 7.1-HD HR):
To je rozšířený DTS a tenhle formát navyšuje oproti zákadnímu DTS počet kanálů až na 8 (tedy až 7.1) a maximální datovej tok na 6 Mbps. Ale pořád se jedná o ztrátovej, komprimovanej formát. DTS-HD High Resolution Audio zvládne opět přenést až HDMI ve verzi 1.3 nebo vyšší a opět ho nelze přenést přes SPDIF optiku ani SPDIF koax.
5. Dolby TrueHD:
Dolby TrueHD už je bezztrátovej komprimovanej formát, kterej podporuje až 14 kanálů. V konfiguraci 7.1 podporuje až 24 bit a 96 kHz a u zvuku v 5.1 zvládne až 24 bit a 192 kHz. Datovej tok Dolby TrueHD je až 18,4 Mbps (přesněji 18 432 kbps), což opět znamená, že přenos signálu v tomhle formátu je možnej pouze přes HDMI 1.3 nebo vyšší.
6. DTS-HD Master Audio (jinak taky DTS-HD MA):
DTS-HD MA je bezztrátová verze DTS. Má nejvyšší datovej tok ze všech DTS formátů a to až 24,5 Mbps. DTS-HD MA zvládne až 8 kanálů (neboli až 7.1) při 24-bitech a 96 kHz (u 5.1 zvládne až 24-bit/192 kHz, tedy stejně jako Dolby TrueHD). Opět platí, že přenos tohohle formátu je možnej pouze přes HDMI minimálně ve verzi 1.3.
7. Dolby Atmos:
To je kodek, kterej posouvá prostorovej zvuk na novou úroveň. Může obsahovat až 128 různých zvukových stop. Výhodou Dolby Atmos je mimo jiné třeba i to, že zvukovej signál je vedenej jen jedním jediným datovým proudem a není už předem rozdělenej na separátní kanály, kterým musí odpovídat rozložení zvukové soustavy. Dolby Atmos tedy nepoužívá předem určený zvukový toky podle striktně nadefinovanýho mixu pro jednotlivý kanály, jako u 5.1 nebo 7.1. Tenhle jedinej datovej proud je v případě technologie Dolby Atmos rozdělenej až dekodérem (v AVR) na základě danýho nastavení v konkrétního prostoru s konkrétní audio apraturou. Zvuk tak v konečným důsledku působí realističtějším dojmem a zároveň se líp adaptuje na danou konkrétní soustavu reproduktorů, kterou má danej posluchač doma.
Místo jednotlivejch kanálů jsou u Dolby Atmos zvukový stopy definovaný jako "objekty." Za objekty jsou považovaný ty prvky celýho zvukovýho mixu, který nejsou vázaný na konkrétní prostor ve kterým je zvuk přehrávanej, obvykle se "napevno" umisťujou jen hudba a dialogy, ale všechno ostatní, jako např. šumění deště, projíždějící auta, padající strom, vystřelený kulky/nábojnice ze střelných zbraní nebo třeba hukot mořských vln atd., se stává zmíněným zvukovým objektem, jehož pozici neurčuje umístění reproduktorů, ale tzv. metadata. Tyhle metadata nesou přesnou definici umístění daného objektu (zvuku) v prostoru. Na základě metadat pak systém, kterej datovej proud dekóduje, tedy nejčastěji AVR, dopočítává pozici jednotlivých zvukových objektů v prostoru, a to podle konkrétní soustavy reproduktorů, na níž je zvuk přehrávanej. Tudíž až tak moc nezáleží na tom, jak velkou místnost s jakým tvarem ozvučujeme, či jaký počet reproduktorů k tomu ozvučení použijeme, každý jednotlivý objekt (zvuk) bude vždy přesně na tom místě, na kterým ho zvukař zamýšlel mít.
Dolby Atmos není na Blu-ray disku uloženej jako samostatnej komplexní audio mix, ale zvukový "objekty" jsou zakódovaný do stopy v Dolby TrueHD (případně do Dolby Digital Plus). K přenosu je tedy zapotřebí HDMI 1.3 a vyšší.
K poslechu Dolby Atmos je ale potřeba konfigurace reproduktorů 5.1.2 / 5.1.4 / 7.1.4 / 9.1.2 atd. Poslední číslo uvádí v případě Dolby Atmos počet kanálů pro vytvoření vertikálního prostorovýho zvuku, zkrátka další reproduktory na stropě. A samozřejmě je k poslechu Dolby Atmos taky potřeba AVR, kterej tenhle formát dokáže zpracovat a je možný k němu připojit potřebnej počet reprosoustav.
8. DTS:X:
DTS:X je další prostorovej audio formát využívající "objektový" audio stopy. Využívá existující stopu DTS-HD MasterAudio (DTS-HD MA) jako základ (k přenosu DTS:X je tedy opět zapotřebí HDMI 1.3 a vyšší). Rozdíl mezi DTS:X a Dolby Atmos je ten, že DST:X striktně nevyžaduje ty další přídavný výškový reproduktory a je možný provozovat ho i na sestavě repro v 5.1 nebo 7.1 konfiguraci. Pro přehrávání DTS:X je samozřejmě potřeba AVR, kterej tenhle formát podporuje, neboli ho umí dekódovat a pracovat s ním.