Nemyslím si však, že je to úplne tak, ako píše introvert... žeby nám v týchto končinách ušiel vlak a vo svete sa EQ využíva v oveľa väčšej miere. Aspoň na Head-Fi a recenziách to tak nevyzerá.
No, běžní uživatelé to ke své škodě většinou nepoužívají ani tam. Ale solidní recenzenti ano, asi proto, že dobře vědí, co jim může ekvalizace přinést. Chtěl jsem pouze nadnést toto téma, aby se lidi zamysleli nad tím, zda náhodou nedělají něco špatně. A zda by třeba s relativně malou námahou nemohli (zadarmo) hodně získat.
Uvedu pár jmen - Canon, Nikon, Sony, FujiFilm, Panasonic, Sigma, Leica a další. Co mají společného? Krom toho, že jde o výrobce fotoaparátů a objektivů k nim, taky to, že aktivně používají úpravy obrazu poskytovaného objektivem. Bez toho se prostě dnes nelze obejít, a je to úplně stejný princip, jako ta ekvalizace u sluchátek. Všechny objektivy, bez výjimky, mají nějaké nedostatky - zde ve fóru by někteří možná použili slovo “charakter”. Ale žádný z výrobců není padlý na hlavu, aby se tyto nedostatky objevily ve výsledných fotkách, pokud je může procesor ve foťáku ještě před zápisem snímku na kartu odstranit. Takže zcela rutinně se odstraňuje soudkové a poduškové zkreslení, chromatické aberace na kontrastních přechodech, vinětace, mírně měkké rohy snímku se doostřují, a někteří dokonce i v RAW fotkách provádějí (k nelibosti fotografů) odstraňování šumu. Toto je standard, většina uživatelů fotoaparátů o tom zřejmě ani vůbec neví.
To samé platí pro sluchátka. Spousta firem dnes vyrábí aktivní sluchátka, ve kterých je procesor, který zpracovává signál z bluetooth, a pouští ho do zesilovače ve sluchátkách. Ekvalizace zvuku je u většiny těchto sluchátek samozřejmá. Mnozí uživatelé by se asi divili, jak vlastně hrají ta jejich sluchátka, pokud by se toto vypnulo. Já to zjistil kdysi náhodou, když jsem (poté, co jsem o tom slyšel v jedné recenzi) zkusil zapnout napájení u bluetooth sluchátek, připojených k zesilovači kabelem. Takový nesmysl, k čemu by to mohlo být? Byl jsem totiž (na základě jiné recenze) přesvědčen, že ten kabel je tam jen jako nouzovka, když člověku třeba v letadle nebo autobusu dojde ve sluchátkách baterka, tak aby mohl poslouchat dál. Ale ke svému úžasu jsem zjistil, že po zapnutí napájení sluchátek se zvuk dramaticky zlepšil - procesor začal pracovat, a aktivně upravovat zvuk z externího zesilovače, a tím vyrovnávat frekvenční nedostatky sluchátek samotných (která, pokud bylo napájení vypnuto, hrála dost špatně).
Takže dnes si už můžeme vybrat. Buďto jako staromilci, odmítající pokrok, budeme setrvávat s tím, co bylo ještě před nedávnem nutností - tedy poslouchat sluchátka s takovým projevem, jaký jim dal výrobce. Nebo můžeme pokročit dál, a používat ekvalizaci. Ekvalizace dokáže, řekl bych, dát sluchátkám jakýsi nový život. Dnes už klasická pasivní sluchátka nemají projev “temný” nebo “světlý”, to jen při vybalení z krabice, nebo v Audigu. Ale my ten projev můžeme třeba obrátit, pokud se nám to bude líbit. Pomocí ekvalizace lze například dokonce zvýšit rozlišení sluchátek (pokud potlačíme basy přelévající se do středů, tak ty středy pročistíme, a zvýšíme jejich rozlišení).
Ne vše lze ekvalizérem změnit. Konstrukci třeba, pochopitelně (hmotnost, náušníky - i když u těch můžeme korigovat eventuelní použití jiných než originálních). Nelze změnit parametry zvukové scény (a i to není úplně pravda, viz crossfeed). Nelze změnit dynamiku (slam), to je dáno konstrukcí membrány (zejména její váhou), a intenzitou magnetického pole, ve kterém se membrána nachází. A u sluchátek Sennheiser HD 6xx se nikdy pomocí ekvalizéru nedobereme slušných basů, protože hodnoty zkreslení by přesáhly veškeré akceptovatelné meze. Ekvalizér také nelze v praxi používat u mnoha přenosných zařízení - ale teoreticky tomu nic nebrání, takže to, že to nejde dnes, neznamená, že to nepůjde zítra. A existují DAPy vybavené ekvalizérem.
Zkrátka a dobře, domnívám se, že je načase odhodit přežité, vyčpělé stereotypy, a vydat se vstříc novým, ekvalizovaným zítřkům