[recenze] Sennheiser HE-1

[pavel1756]

O Sennheiser HE-1, jehož cena dosahuje stratosférických výšin, když uvážíme, o jakou věc jde, toho bylo v poslední době napsáno či řečeno poměrně dost. A bohužel musím konstatovat, že daná hodnocení, respektive recenze nebyly vždy zcela upřímné. Ne že by HE-1 nebyl skvělý sluchátkový systém, naopak v mnoha aspektech je, troufám si říct, až mimořádný, avšak současně zdaleka nepředstavuje ztělesnění dokonalosti. A to jaksi oni recenzenti zapomněli zmínit. Těch příčin může být vícero. Od zaplacené recenze „na míru“, přes zájem recenzenta na tom, aby mu i v budoucnu byl zapůjčen podobný butikový produkt, či nedostatečná znalost a orientace v dané problematice. Nepochybně se najdou i další důvody (nebo jejich variace), ale tyto tři zmíněné považuji za nejpravděpodobnější. Nakonec se do jisté míry není čemu divit. Tohoto all-in-one zařízení se celosvětově prodalo jen něco málo přes dvě stě kusů, a tak by i sebenepatrnější kritika mohla potenciální zákazníky, kterých je ještě méně než šafránu, odradit.

Proč ale o tom vůbec píšu. Sám jsem měl minulý týden tu čest absolvovat soukromý několikahodinový poslech Sennheiser HE-1, za což tímto velmi děkuji společnosti Panter. A ze své pozice zákazníka, který neváhá utratit i poměrně značné částky za HiFi aparaturu, si trochu té kritiky dovolit mohu, neboť jsem to nakonec já a mně podobní šílenci, kteří jsou jednou z cílových skupin pro taková zařízení, jako je Sennheiser HE-1. Takže bych se s vámi chtěl prostřednictvím této nezávislé recenze podělit o nabyté dojmy, zkušenosti a závěry o jednom z nejdražších sluchátkových all-in-one systémů současnosti. A začneme jak jinak než od konstrukce, zpracování, designu a vybraných technických parametrů.

Konstrukce a design
Sennheiser HE-1 představuje celý systém zahrnující převodník, zesilovač a sluchátka. Co se první jmenované komponenty týče, ta se skládá hned z osmi převodníků s čipy ESS Sabre ES9018. Jedná se tedy o předešlou vrcholnou generaci, kterou nahradil model ES9038PRO, což se může současnému potenciálnímu zájemci jevit jako neadekvátní až neakceptovatelné řešení, uvážíme-li astronomickou cenu HE-1, aktuálně 69.000€. Nicméně nepochybuji, že i starší čipy v kombinaci s vlastním designem zbylé části převodníku pod taktovkou Sennheiseru, která má nakonec dle mnohých odborníků podstatně větší vliv než samotný čip, budou více než konkurenceschopné k těm nejlepším převodníkům současnosti. Otázkou zůstavá, proč je DAC sekce složena hned z osmi převodníků. Sám výrobce důvod nezveřejnil, respektive k tomuto pouze uvádí, že se dané řešení „postará o dokonalý převod na přirozený analogový zvuk s okouzlující čistotou a záplavou detailů“.

Zesilovač je rozdělen na dvě části. Předzesilovací lampová sekce je součástí šasi HE-1 a využívá osmi elektronek Sennheiser SE 802 S. Koncová část je potom přímo integrována do náušníků sluchátek. Dle výrobce tak bylo dosaženo navýšení účinnosti o 200% a současně eliminováno kapacitní rušení způsobené sluchátkovým kabelem. Když pominu bezdrátová sluchátka, nikdy jsem se nesetkal s takovýmto řešením u klasických high-endových "drátových" sluchátek.

Samotná sluchátka disponují elektrostatickými měniči, které jsou mimo jiné vyrobeny z čisté platiny. Jejich výroba je prý velmi náročná a jen malé množství platinových membrán dosahuje takové kvality, aby mohlo být finálně použito. Hmotnost sluchátek činí 550 gramů, což není úplně málo. Do jisté míry na tom nesou vinu výše zmíněné koncové zesilovače integrované do náušníků, které též způsobují, že se sluchátka zahřívají, ale při poslechu to prakticky není znát. Všimnete si toho pouze ve chvíli, když se rukou dotknete vnějšího obvodu jejich měničů. Nicméně díky povedenému řešení hlavového mostu a použitým náušníkům, jsou sluchátka i přes trochu vyšší hmotnost velmi pohodlná a ani po dvou hodinách poslechu jsem neměl potřebu si od nich odpočinout.

Design HE-1 (vyjma sluchátek) působí velmi hodnotným luxusním dojmem. Jeho šasi je vyrobeno z kararského mramoru, který je těžen v lomech poblíž italského města Carrara. Historie těžby této horniny v dané oblasti sahá až do dob Římské republiky. Kararský mramor má více než padesát druhů, kdy nejvíce ceněným je tzv. Statutario, ze kterého je mimo jiné zhotovena Michelangelova socha Davida. A právě tento konkrétní druh kararského mramoru byl použit i pro výrobu daného šasi.

Na levé horní straně šasi HE-1 se nachází černá kazeta, ve které jsou uložena sluchátka. Na pravé osm elektronek ve skleněných tubách. Na přední straně čtyři otočné knoflíky, z leva výběr vstupního signálu, dvouúrovňový crossfeed, výstupní signál a potenciometr. Na zadní straně se potom nachází vypínač, konektor pro napájecí kabel s koncovkou IEC C-13, tři digitální vstupy zahrnující USB-B, Toslink a koaxiální RCA, dále výstup pro druhý pár sluchátek, a analogové (signálové) vstupy a výstupy s koncovkami XLR i RCA. HE-1 tak lze použít jako předzesilovač, a pokud byste shledali kvalitu jeho DAC sekce jako nedostačující, můžete k němu připojit převodník dle vlastního výběru. Určitou zajímavostí je potom výše zmíněný výstup pro druhý pár sluchátek, jehož cena nebyla údajně stanovena, a to prý z důvodu, že si jej nikdo ze zhruba dvou set majitelů HE-1 doposud nepořídil.

Přestože jsou i samotná sluchátka co do konstrukce a designu velmi povedená, zdaleka nepůsobí tak luxusně jako zbytek sestavy. Ovšem to není nic ve srovnání s použitým černým opletem jejich kabelu, který vyvolává dojem lacinosti a kýčovitosti. Ani trochu nekoresponduje s filosofií, kterou se výrobce řídil při designování HE-1.

Kromě shora uvedených otočných knoflíků je možné HE-1 ovládat pomocí dálkového ovladače, který je mimochodem poměrně dost těžký. Také jím lze celé zařízení zapnout, či naopak vypnout. Čímž se dostáváme k poslední neopomenutelné vlastnosti HE-1, a sice k procesu jeho zapínání a vypínání, který bych obecně popsal jako rituál podtrhující celkový pocit luxusu a výjimečnosti. Zahrnuje automatizované otevření kazety se sluchátky, vysunutí elektronek a otočných knoflíků. V případě vypínání potom naopak. Asi nemá cenu to nějak blíže rozvádět. Doporučuji zhlédnout některé z videí dostupných na internetu, pokud jste tak již neučinili.

Zvukové představení
Původně jsem plánoval vzít můj celý sluchátkový řetězec, abych mohl provést přímé srovnání, ale nakonec od toho upustil. Jednak se mi nechtělo vozit celou sestavu s sebou, ale zejména jsem uzavřel, že bude lepší těch několik hodin poslechu věnovat pouze HE-1. Na samotné testování tak bylo třeba důkladně se připravit, tedy vybrat velmi dobře naposlouchané skladby, které současně nabídnou potřebnou komplexnost, aby tak bylo možné v omezeném časovém rozmezí získat co nejlepší představu o schopnostech daného sluchátkového systému. Dobrým základem pro mě byla možnost poslechu HE-1 na Headphones Day 2023 Praha, respektive den před konáním tohoto poslechového setkání, kam byli pozváni vybraní novináři a několik nejvýznamnějších zákazníků pořadatelů dané akce, a kde tak byl podstatně větší klid a prostor vše vyzkoušet.

Volba nakonec padla na následující skladby, respektive nahrávky:

1) Beethoven: Koncert pro klavír a orchestr č. 5 v Es-dur, Op. 73; Arte Nova: Yefim Bronfman (klavír), Tonhalle Orchester-Zürich & David Zinman,
2) Brahms: Variace na Haydnovo téma, Op. 56a; Pentatone Music: Pittsburgh Symphony Orchestra & Marek Janowski,
3) Tchaikovsky: Symfonie č. 6 v h-moll, Op. 74; Ondine: Philadelphia Orchestra & Christoph Eschenbach,
4) Mozart: Koncert pro klavír a orchestr č. 20 v d-moll, K. 466; Sony Classical: Mahler Chamber Orchestra & Leif Ove Andsnes,
5) Brahms: Symfonie č. 4 v e-moll, Op. 98; Reference Recordings: Pittsburgh Symphony Orchestra & Manfred Honeck.

Tedy dohromady tři hodiny čistého poslechu. Všechny tyto skladby jsem mnohokrát slyšel naživo, a jejich výše uvedené referenční nahrávky (uměleckým výkonem i kvalitou zvuku) potom nesčetněkrát. Vlastně to lze přibližně spočítat. Roon u každé vede statistiku. Tak například danou nahrávku Beethovenova Pátého klavírního koncertu jsem k dnešnímu dni (přes Roon) slyšel již 179x. Což znamená, že jsem poslechem této konkrétní nahrávky strávil celkem přes čtyři a půl dne. Pro úplný kontext ještě uvedu, že ji pravidelně poslouchám od roku 2021. Ostatní shora uvedené jsou na tom podobně. Takže si troufám konstatovat, že je mám velmi dobře naposlouchané. Ještě před pátečním poslechem HE-1 jsem si „opakoval“ a všech pět skladeb (nahrávek) každý den od začátku daného týdne znovu přeposlouchal na svém sluchátkovém řetězci, který sestává z následujících komponent:

Síťový filtr: AudioQuest Niagara 1200 s napájecím kabelem AudioQuest Thunder (HC),
Zdroj: Mac Mini M1 s aplikací Roon (USB kabel k DAC sekci: AudioQuest Diamond),
DAC: Chord Hugo M Scaler + Chord Hugo TT 2 (BNC-BNC kabely: Krautwire Numeric Gold; napájecí kabely: AudioQuest NRG-Z2),
AMP: Burson Soloist 3X Grand Tourer (s 5A Supercharger; XLR kabely: Roth Silver Gate Max),
Sluchátka: HiFiMAN Susvara.

Celková maloobchodní cena tohoto řetězce (bez Macu a Roonu) činí bezmála sedm set tisíc korun, což není ani polovina ceny HE-1. Aby bylo srovnání s mým sluchátkovým řetězcem co nejautentičtější, respektive samotné hodnocení HE-1, vzal jsem s sebou výše uvedený Mac Mini M1 s aplikací Roon, kde mám uloženou veškerou hudbu. Chtěl jsem vzít i USB kabel AudioQuest Diamond, avšak shodou určitých nešťastných náhod jsem jej zapomněl doma. Takže jsem byl nucen použít běžný kabel, který tam byl po celou dobu k dispozici, konkrétně Roline Gold o délce 1,8m (cca 150,- Kč). Pro úplnost zbývá uvést poslední komponenty, a sice síťový filtr IsoTec V5 Polaris s kabelem Initium, a obyčejný černý napájecí kabel dodávaný k HE-1.

Tonalita a rozlišení
Přestože je tonalita HE-1 protkána vlákny temnoty, jak prezentaci na úrovni celku, tak i prakticky každý jednotlivý dílčí zvuk daný systém reprodukuje mimořádně detailně a transparentně. Tonálně tedy není čistě neutrální, jak někteří recenzenti zmiňují, ale působí velmi přirozeně. Sennheiseru se zde na výbornou podařilo vyvážit poměr mezi surovým realistickým zvukem a muzikálností projevu. Stejně tak témbr, ke kterému se obvykle vyjadřuji jen v případech, kdy je s ním u toho kterého zařízení něco v nepořádku, je příkladný. Charakter, respektive barva každého nástroje je velmi akurátní. Co se úrovně rozlišení týče, asi nebude překvapením, že náleží k tomu vůbec nejlepšímu, co dnešní trh nabízí. Určitě bych neřekl, že je v tomto nějak významně dál před konkurencí, vůbec ne. Naopak se najdou natolik zdatní soupeři, kteří jej v určitých pásmech dokonce maličko překonávají. Tak například Audeze LCD-5 v rovině basu či HiFiMAN Susvara v nejvyšších frekvencích.

Basy, středy a výšky
Ze všech elektrostatických sluchátek, co jsem kdy slyšel, mají ty, které jsou součástí HE-1 zdaleka nejlepší bas. Toto frekvenční pásmo je obecně velkým problémem daného druhu sluchátek a jen málokterá jej dokáží reprodukovat alespoň na, řekněme, přijatelné úrovni. Jádro problému zde tvoří dynamika, a to na obou koncích. Tak například hra violoncell a kontrabasů technikou pizzicato (bez použití smyčce, kdy hráč rozechvívá struny pomocí prstů) v pianissimo, tedy velmi tiše, nedisponuje u většiny elektrostatických sluchátek, jež znám, ani náznakem mikrodynamiky. Prostě prázdný nedynamický, nebo chcete-li, neúderný bas. U těch lepších modelů je alespoň z druhé strany makrodynamika z části přítomna.

A jak si tedy v tomto vede HE-1? Překvapivě velmi dobře. Bylo toho docíleno poměrně značným posílením subbasu a z části též pásma středobasu, nejvíce mezi 40Hz a 80Hz. Makrodynamické špičky jsou tak v těch pasážích, kde právě dominují nejnižší frekvence, až ohromující. Například na konci provedení hlavního tématu v první větě Adagio - Allegro non troppo Čajkovského Symfonie č. 6 v h-moll, Op. 74 (výše uvedená nahrávka v čase 15:09) je ono poslední vzedmutí orchestru (v rámci hlavního tématu) v podání HE-1 skutečně strhující. Bohužel to ale neplatí pro pásmo mezi středobasem a vyšším basem. Sennheiser si tady už nemohl dovolit bas posílit, neboť by to už vážným způsobem vychýlilo celkovou prezentaci do hodně temných končin. Takže když se ještě vrátím k první větě Čajkovského Šesté symfonie, konkrétně k vůbec první makrodynamické špičce (od 3:56), HE-1 ji nezvládne akurátně reprodukovat. Namísto mocného burácení se tak dostaví onen plochý nedynamický bas, který je vlastní asi většině elektrostatických sluchátek. Nicméně najde se mnoho skladeb, respektive nahrávek, kde to vlastně ani tak moc vadit nebude. Záměrně jsem vybral jednu z velmi náročných pasáží, se kterou si neporadí i nejedna magnetoplanární sluchátka, která jsou obecně mocným basem proslulá. Na druhou stranu zařízení za tolik peněz by takovým zásadním nedostatkem asi trpět nemělo.

Rozlišení středů je v podání HE-1 naprosto vynikající. Jen velmi málo sluchátek či řetězců, které znám, dokáže reprodukovat dané pásmo takto nekompromisně. I přes výše zmíněné tonální vychýlení na temnější stranu, je úroveň mikrodetailu středového pásma mimořádná. Ať už HE-1 reprodukuje jakýkoli klasický hudební nástroj, dokáže v tomto pásmu přesně vystihnut jeho charakter či posluchači zprostředkovat sebenepatrnější nuanci, která je v nahrávce přítomna. A to i přesto, že jsou dle dostupných měření vyšší středy potlačeny. Prezentace je kvůli tomu celkově trochu měkčí, ale i tak velmi realistická, kdy se tato část středů soustředí více k tělu nástroje, a nevystupuje tak až příliš do popředí. Zejména to oceňuji u nahrávek, kde jsou právě vyšší středy více prezentní či agresivní. Jako příklad bych uvedl výše zmíněnou nahrávku Mozartova Klavírního koncertu v d-moll, které bych vytknul jedinou věc, a sice příliš vyčnívající klavírní part ve druhé větě. Zatímco ve zbytku skladby (první a třetí věta) působí klavír velmi přirozeně ve smyslu jeho prostorové lokalizace, kdy nemáte pocit, že by byl nějak v popředí, a upozaďoval tak orchestr, ve druhé větě je tomu právě naopak. A díky oné měkčí prezentaci vyšších středů, respektive kontrole tohoto, pro lidské ucho, nejagresivnějšího frekvenčního pásma, kterou oplývá HE-1, působí i hra klavíru ve druhé větě daného klavírního koncertu velmi přirozeně. Nicméně v tomto upozorňuji, že se jedná o mou osobní preferenci, kdy tento druh prezentace vyšších středů dlouhodobě vyhledávám. A zdaleka ne každému bude vyhovovat.

Když dojde na výšky, téměř v každé recenzi mi to nedá a musím si alespoň trochu kopnout do Sennheiser HD 800, která jsou v tomto pásmu prostě neposlouchatelná. Stačí, abych viděl graf jejich frekvenční charakteristiky, a už na mě jdou mdloby. Naštěstí v případě HE-1 se Sennheiser konečně vzpamatoval a upustil od excesu řady HD 8xx a vrátil se ke klasické prezentaci výškového pásma, kterou razí jeho ostatní modelové řady. Výšky HE-1 jsou v celém svém rozsahu velmi dobře kontrolované. Nabídnou jak adekvátní kvantitu, tak i výbornou kvalitu co se detailu a čistoty týče. Jak už jsem několikrát zmínil, celková prezentace daného systému je sice laděna do temnějších odstínů, dopad na pásmo výšek je však minimální. Snad jen v dozvucích malinko ztrácí na síle. Jinak ale nemám co vytknout.

Hudební scéna
Většině kvalitních elektrostatů je vlastní velkolepé podání prostoru. A ne jinak je tomu v případě HE-1 a jeho sluchátek, která disponují expanzivní hudební scénou, a to všemi směry. Pocit její hloubky a vrstevnatosti umocňují právě trochu potlačené vyšší středy, které jsou, jak už bylo řečeno, více soustředěny k tělu nástroje, jenž je i díky tomu velmi dobře usazen v prostoru. A současně se díky tomu zachovává celková otevřenost a prostorovost hudební scény co do její šířky. Hra celého symfonického orchestru působí velmi bohatým, plným a majestátným dojmem. Separace, respektive rekonstrukce prostoru okolo nástrojů není nijak touto plností oslabena. K hudební scéně HE-1 mám pouze jednu drobnou výtku, jež souvisí s tou, kterou jsem zmínil o odstavec výše. Jeho celkově temnější prezentace trošku pohlcuje dozvuky výškového pásma, což má v reprodukci šířky hudební scény za následek její velmi mírné, avšak patrné ohraničení. Přesto ale jako celek hudební scéna HE-1, dle mého názoru, představuje jedno z nejzdařilejších a nejrealističtějších řešení ve světě sluchátkového poslechu. V případě klasické hudby na tom nese nemalou zásluhu mimořádně zdařilá implementace crossfeedu, která náleží k těm vůbec nejlepším. Z dalších bych jmenovitě zmínil řešení, které nabídne Chord Hugo TT 2, Chord Dave a dCS Bartók. Neznám žádné jiné, o čistě softwarových nemluvě, které by dosahovalo stejné, či alespoň podobné úrovně.

HE-1 vs můj sluchátkový řetězec
Když uvážím reprodukci zvuku na úrovni celku, jsou si tyto dvě sestavy překvapivě podobné. Rozhodně je toho mnohem více spojuje, než naopak rozděluje. Co se tonality týče, můj řetězec je o trochu světlejší a blíže pomyslné neutralitě. Susvara jakožto zástupce jedněch z nejlepších magnetoplanárních sluchátek mají jasně navrch v rovině basu, který je nejen lineárnější, ale také v kritickém pásmu vyšších basů dynamičtější, údernější. Poráží tak HE-1 v rovině kvality i akurátní kvantity basu. Přestože jsou středy mojí sestavou reprodukovány velmi dobře až výborně, nejsem si jist, zda stačí na HE-1 v rovině mikrodetailu, který je jeho mimořádně silnou stránkou. Možná kdybych použil jiný převodník či zesilovač… Aktuálně čekám na dodání revidovaného Burson Soloist 3X Grand Tourer, který by měl údajně nabídnout právě o něco lepší rozlišení, tak se k tomuto případně v budoucnu ještě vyjádřím. Nicméně pro tuto chvíli bych uzavřel, že reprodukce středového pásma na úrovni celku i ve většině dílčích aspektů je u obou řetězců opravdu velmi podobná, ale HE-1 vítězí na poli mikrodetailu. Výškové pásmo mého řetězce poté vrací úder co do jeho kvality. Svou kvantitou je trošku extenzivnější, než by objektivně mělo být, ale i přesto nabídne nebývalou čistotu bez náznaku zkreslení a dodá celkové prezentaci vzdušnost, otevřenost a pocit neohraničeného prostoru. Čímž se dostáváme k hudební scéně, která je u obou řetězců také velmi podobná. HE-1 je pocitově plnější a mohutnější, zatímco má sestava v tomto působí sice trochu prázdně, ale za to víc otevřeně a transparentně. Myslím si, že tady spíš bude záležet na osobních preferencích posluchače. Ale popravdě sám nevím, co se mi líbí víc.

HE-1 a problémy se zdrojem hudby
Když jsem doposlechl první vybranou skladbu, tedy Beethovenův Pátý klavírní koncert, byl jsem z HE-1 prakticky nadšen. Vytknul bych jen několik drobností, a sice tympány v expozici první věty, kterým trošku scházela ona dynamika i textura, a poté snad už jen klavírní introdukci hlavního tématu závěrečné věty, kde byl patrný posílený nízký bas. Ještě je důležité uvést, že daná nahrávka byla v klasické CD kvalitě. Následně jsem pustil Brahmsovy Variace na Haydnovo téma v kvalitě DSD 64, a právě tady začaly problémy. Skladbu otevírá hlavní téma, kde hrají prim hoboje, které jsou v dané nahrávce mírně napravo od středu orchestru. Ovšem HE-1 je namísto toho reprodukoval na druhé straně. Ještě bych dodal, že jsem měl sluchátka nasazena správně. A asi je vám tedy už jasné, kam tím mířím. HE-1 prostě bez dalšího prohodil kanály. Vše jsem zkusil vypnout, odpojit, přepojit a tak dále (včetně použití jiného obyčejného USB kabelu), a musel nakonec uzavřít, že HE-1 pravděpodobně z důvodu jisté softwarové nekompatibility s aktuální verzí aplikace Roon (nebo nejnovějším systémem macOS Sonoma, který mám nainstalovaný na Mac Mini) prohodí pravý a levý kanál u jakékoli nahrávky v DSD. Podle zveřejněných technických parametrů by měl být HE-1 schopen přehrát i DSD 256, ale to také nedokázal. Roon musel nahrávku v této kvalitě převzorkovat na DSD 128. Výše uvedené Brahmsovy Variace a Čtvrtou symfonii, kterou obvykle poslouchám v DSD 256, jsem tak musel poslechnout v jejich nejvyšší dostupné PCM kvalitě, tedy Variace ve 24bit/96kHz, respektive 24bit/352,8kHz v případě dané symfonie. Musím konstatovat, že jsem se v minulosti nikdy nesetkal s takovou chybou, a to ani u těch nejlevnějších zařízení. Asi nemá cenu k tomu nic dalšího dodávat. Zařízení za více než půl druhého milionu korun by takto zásadní vadou trpět nemělo.

Závěr
Přestože Sennheiser HE-1 nabídne skutečně velmi dobrý a komplexní zvuk, s ohledem na výše uvedené jej nemohu doporučit. Takto extrémně drahý sluchátkový systém by neměl trpět žádnou podstatnou vadou. Ale v případě tohoto zařízení jsou tu přinejmenším hned dvě. Nedostatečná dynamika části basového spektra a ony problémy s kompatibilitou jedné z nejlepších a nejuznávanějších aplikací pro přehrávání hudby. Nicméně jsem velmi rád, že tu byla ta možnost jej slyšet, protože mi to tak trochu otevřelo oči a vrátilo na zem. Ještě předtím jsem pořád sem tam dumal nad tím, co bych tak ještě mohl na své sestavě vylepšit, a popravdě řečeno, kdybych slyšel HE-1 dříve, než jsem objednal výše zmíněnou revizi mého sluchátkového zesilovače, asi bych tak ani neučinil, neboť uzavírám, že pro mě osobně hraje má stávající sestava už natolik dobře a vlastně v absolutním měřítku komplexněji než výrazně dražší HE-1, že se s klidem v duši mohu věnovat jen samotnému poslechu hudby.

PS: Ano, to "mohu" v poslední větě jsem napsal kurzívou zcela záměrně, neboť bych tak sice mohl učinit, ale to se asi nikdy nestane...

[111a111]

ďalšie potvrdenie že Pavlove recenzie sú za mňa tie najlepšie globálne a bez ohladu na formu. Žiadne lyrické bláboly.

Môj stručný dojem z HE-1 je že zneli ako fantastické reproduktory v excelentne ošetrenej posluchovej miestnosti. A za zlomok ceny fantastických reproduktorov a dedikovanej miestnosti.

[pavel1756]

Moc děkuju.

[Yiakubou]

Môj stručný dojem z HE-1 je že zneli ako fantastické reproduktory v excelentne ošetrenej posluchovej miestnosti. A za zlomok ceny fantastických reproduktorov a dedikovanej miestnosti.

Tak urcite Sluchatka jsou porad sluchatka. Sluchatkovy poslech ma oproti repro spoustu prednosti, ale napr. podani prostoru, basu a energie kvalitni reprosoustavy v excelentne osetrene mistnosti zadna sluchatka nenahradi. Je to proste jiny poslech a fyzice neporucis.

[111a111]

Samozrejme to není identické. Práve tonalita basu mi ale pripomínala reproduktory viac než všetky ostatné sluchátka.

[Nick Cave]

pl recenze Sennheiser Orpheus HE-1
https://audio.com.pl/testy/stereo/sluch ... pheus-he-1

kde mimochodem uvádí cenu 250 000zl, což je přibližně 1 350 000kč

[pavel1756]

Původní cena HE-1 byla 50.000 eur. Poté ji Sennheiser mlčky zvýšil tak, že ponechal stejnou cenovku, ale bez daně. Po nějakém čase ji zase začal uvádět včetně DPH, ale cenu zvýšil na 59.000 eur. A nyní je to 69.000 eur. Dané informace mám přímo od českého zastoupení Sennheiseru, tedy společnosti Panter.

[111a111]

No aj tak 200ks je rádovo menej než som predpokladal. Neviem či to bola teda správne nastavená cena. Bol by som velmi zvedavý, za akú cenu by dnes, po 8 rokoch výrazného zlepšenia a zlacnenia elektroniky, dokázali vydať nejakú lite edíciu. Tú si predstavujem ako identické sluchátka, "refactored" zosilovač, bez cashgrab hovadin ako mramorové chassis, elektronky, motorizované veko a vôbec bez DACu.

[Rins]

Pavle, perfektní, detailní recenze a srovnání tohoto unikátního zařízení.
Jen bych dodal, že bys mohl dělat profesionálního recenzenta na plný úvazek, bravo!!!

[pavel1756]

@111a111: Přesně na tom jsme se s tamním manažerem taky shodli. Vynechat převodník, zbavit se všeho toho pozlátka okolo a cenu nastavit podobně jako Stax, tedy cca 300.000,- Kč za sluchátka se zesilovačem.

@Rins: Moc děkuju.

[lada5]

No asi spíš to byla marketingová věc, nevím

[introvert]

S recenzemi HE-1 se na YouTube, zdá se, roztrhnul pytel. Např. https://youtu.be/SfULuFYZ3A0 nebo https://youtu.be/EMJq5AEk-jQ .. V té první je například vysvětleno, jak se to ve skutečnosti má s oněmi osmi převodníky (čas 2:39), a autor rovněžtak doporučuje použít kvalitní externí DAC.

[pavel1756]

Co se týče samotných videí, to první jsem musel vypnout ve chvíli, kdy tam Sandu začal blábolit o tom, jak se během večerního poslechu HE-1 rozplakal, nato za ním přišel syn a ptal se, proč pláče. Sorry, ale to je neuvěřitelné divadlo. Tak jsem plynule přešel na druhé video. No a tady se nečekalo už vůbec na nic a pláč přišel hned během první minuty. Nemám slov, i když... v recenzi jsem o tom nepsal, ale mimo jiné jsem si ještě s HE-1 poslechl první větu Beethovenovy Sedmé symfonie (Reference Recording: Pittsburgh Symphony Orchestra & Manfred Honeck) a hned po prvním taktu jsem se taky málem rozplakal, a to právě kvůli zmiňované nedostatečné dynamice části basového spektra. Kdybych vyposlechl jen tuto jednu skladbu, nehovořil bych o nedostatečné dynamice, nýbrž o otřesné dynamice. A to je u zařízení za více než půl druhého milionu korun skutečně k pláči.

K tomu převodníku, pokud má Sandu pravdu, je to ze strany Sennheiseru obrovské faux pas, neboť v oficiálním bookletu k HE-1 výslovně píše, cituji: "Osm D/A převodníků ESS SABRE ES9018 se postará o jejich dokonalý převod na přirozený analogový zvuk s okouzlující čistotou a záplavou detailů."

Pro ty, co video neviděli, Sandu v něm uvádí, že má HE-1 pouze jeden osmikanálový převodník (s jedním čipem).

[lo-fi]

Recenze nečtu ale todle bylo dobrý...
Každé zdvojnásobení počtu převodníků zvyšuje odstup signálu od šumu o 3dB, tzn zvětšuje využitelný dynamický rozsah. 2 - 4 - 8 - 16 na kanál... 32 už je extrém, to snad ještě nikdo neměl

[hustakF]

Co se týče samotných videí, to první jsem musel vypnout ve chvíli, kdy tam Sandu začal blábolit o tom, jak se během večerního poslechu HE-1 rozplakal, nato za ním přišel syn a ptal se, proč pláče. Sorry, ale to je neuvěřitelné divadlo. Tak jsem plynule přešel na druhé video. No a tady se nečekalo už vůbec na nic a pláč přišel hned během první minuty. Nemám slov, i když... v recenzi jsem o tom nepsal, ale mimo jiné jsem si ještě s HE-1 poslechl první větu Beethovenovy Sedmé symfonie (Reference Recording: Pittsburgh Symphony Orchestra & Manfred Honeck) a hned po prvním taktu jsem se taky málem rozplakal, a to právě kvůli zmiňované nedostatečné dynamice části basového spektra. Kdybych vyposlechl jen tuto jednu skladbu, nehovořil bych o nedostatečné dynamice, nýbrž o otřesné dynamice. A to je u zařízení za více než půl druhého milionu korun skutečně k pláči.

Sennheiser očividně platí recenzentům na YouTube dost na to, aby ze sebe dělali komedianty.

Alespoň je poté poznat, kdo dělá recenze jen pro peníze a kdo naopak dělá (píše) recenze s vášní k audiu .