Clash of the Titans: Elite vs LCD-5 vs Susvara vs Utopia

Stereo a vícekanálová sluchátka

Moderátor: Moderátoři AVMania.cz

Odeslat příspěvekod pavel1756 6. 7. 2024 11:43

Clash of the Titans: Elite vs LCD-5 vs Susvara vs Utopia

Za poslední dva roky jsem měl tu čest vlastnit hned čtvery sluchátka, která náleží k tomu nejlepšímu, co dnešní trh nabízí, a původně plánoval každým z nich věnovat samostatnou recenzi. Nicméně jak šel čas, a já se neměl k tomu dokončit ani tu první na Meze Elite, padlo rozhodnutí spojit je dohromady. Nakonec bych se stejně v každé z nich musel částečně opakovat, a to ve chvíli srovnání těch kterých sluchátek. Ale vedl mě k tomu ještě jeden čistě malicherný důvod, a sice pracovní název recenze, který jsem tak mohl využít i v její finální podobě a který jsem tak trochu vykradl z jednoho legendárního filmu ze začátku osmdesátých let minulého století. Netřeba se však obávat postihu. Jakožto protřelý právník jsem si samozřejmě ověřil případnou platnost ochranné známky, která nebyla v tuzemsku ani v EU nikdy registrována. Pro úplnost ještě doplním, že v souvislosti se stejnojmenným remakem z roku 2010 byla registrována pouze ve Spojených státech a její platnost vypršela v roce 2017.

Ale dost už o ochranných známkách. Jak už ostatně napovídá druhá část názvu této recenze, řeč nebude o nikom menším než o vlajkových lodích společností Meze Audio, Audeze, HiFiMAN a Focal. Kterákoli z těch čtyř sluchátek bych mohl mít jako svá jediná, respektive hlavní sluchátka a byl bych nadmíru spokojen, neboť každá svou vlastní cestou nabídnou posluchači skvělý hudební zážitek. Ale nepředbíhejme, vraťme se na začátek a nejprve se podívejme na to, jak je výrobci prezentují, tedy na balení, design, pohodlí a technické specifikace.

Elite+LCD-5+Susvara.jpeg


Balení
Elite a LCD-5 jsou dodávány v bytelných kovových kufrech, které se hodí zejména pro transport sluchátek. Pro jejich každodenní uskladnění spíše ne, a to z důvodu nutnosti odpojit kabel od sluchátek, aby bylo možné kufr zavřít. Kromě kufříku dostanete k oběma (až) dvou a půl metrový kabel. Elite aktuálně s nejlepším kabelem výrobce, Silver Plated PCUHD s koncovkou dle vlastního výběru (kdy délka kabelu závisí na typu koncovky). Je též možné zvolit verzi Copper PCUHD, což nedoporučuju. Jednak se barevným provedením ke sluchátkům vůbec nehodí, jednak nabídne trochu vřelejší tonalitu, což Elite, známé svým uvolněnějším projevem, zrovna nepotřebují. Kabel k LCD-5 je zakončen 4-pin XLR konektorem. Výrobce nezapomněl ani na majitele single-ended sluchátkových zesilovačů, v balení tak naleznete i redukci na velký jack, která je použitým materiálem, konstrukcí i designem shodná s dodávaným kabelem.

Dále je v obou baleních kartička se sériovým číslem, která slouží jako certifikát pravosti. K LCD-5 navíc dostanete bílé rukavice, jejichž účel mi je tak trochu záhadou. (To si výrobce opravdu myslí, že si budeme při každé manipulaci s nimi nasazovat rukavice?) A k Elite ještě druhý pár náušníků.

Susvary, ani Utopie nedostanete v kufříku, nýbrž v černých kazetách, které nejsou vhodné asi vůbec k ničemu. Dozajista nebude překvapením, že kazeta v podání společnosti Focal působí výrazně hodnotnějším a luxusnějším dojmem. Je precizně potažena kůží, kde vše krásně lícuje. Uvnitř se potom nachází druhá, menší, stejně precizně vyvedená kazeta, ve které je uložen třímetrový kabel, zakončený 4-pin XLR konektorem, a certifikát pravosti. Vedle této menší kazety se nachází elegantní skořepinové pouzdro temně šedé barvy, ve kterém jsou uložena samotná sluchátka spolu s nesymetrickým kabelem o poloviční délce.

Balení od čínské konkurence zahrnuje též kabely s koncovkami 4-pin XLR a jack. Avšak oba třímetrové, což považuji za mnohem praktičtější řešení než to, které zvolil Focal. Dále zde najdete knížku se základními informacemi o daných sluchátkách, jako je jejich geneze, technické parametry apod. Kniha také obsahuje řadu fotografií, ať už samotných sluchátek či vybraných koncertních sálů. Tady bych se trochu pozastavil nad celkovou prezentací modelu Susvara, kdy samotný výrobce dává pečlivě zvolenými fotografiemi, a to nejen ve výše uvedené knize, ale i na oficiálních internetových stránkách, poměrně jasně najevo, jakou má představu o tom, pro koho jsou sluchátka určena, a sice posluchačům klasické hudby. Dále je v kazetě uložen certifikát pravosti a podivně páchnoucí vak či sáček z nějakého umělého a na omak velmi nepříjemného materiálu. Co k tomu dodat. S výjimkou té knihy působí balení daných sluchátek prostě otřesně. Rozdíl mezi tímto a zbylou trojicí je propastný.

Design a konstrukce sluchátek
Hodnotit design je velmi subjektivní, nicméně u všech čtyř sluchátek mohu konstatovat, že vypadají velmi dobře. U Meze Elite se budu v zásadě opakovat v tom, co jsem už mnohokrát zmiňoval ve spojení s modelem Empyrean, a sice, že se ani tak nejedná o sluchátka, jako spíš o umělecké dílo. Skutečně kvalita zpracovaní, smysl pro nejmenší detail a celkový dojem, jakým na vás tato sluchátka působí, když je máte v rukou, v tomto je Meze Audio nesrovnatelně dál před jakoukoli mně známou konkurencí. Vedle původního elegantního stříbrno černého designu byl k dostání limitovaný model Epoque, který výrobce prezentoval jako „poctu secesi“ a který se od originální verze lišil temně stříbrnou barvou s černými liniemi horní části hlavového mostu a vnější kovové konstrukce měničů. Aktuálně je v nabídce nová barevná varianta Tungsten, kdy je výše zmíněná vnější kovová konstrukce měničů, namísto původní stříbrné, matně šedá. Liší se též použitým materiálem. Původní hliník byl nahrazen wolframem, na kterém je nanesen tzv. Cerakote, polymer-keramický kompozitní nátěr.

Zbylá trojice je mnohem konvenčnější. Nejvíc tuctově, respektive trochu kýčovitě působí paradoxně nejdražší Susvary s typickým mřížovým designem vnější strany měničů, který je vlastní sluchátkům HiFiMAN. Přesto však i tato sluchátka disponují kvalitním dílenským zpracováním a použitými materiály, jako je kůže, kov či dřevo. LCD-5 i Utopie dávají trochu více najevo svou cenovku nejen vysokou úrovní zpracování, ale i povedeným, elegantním a též pro daného výrobce charakteristickým designem.

Co se konstrukce týče, všechna čtyři náleží k otevřeným circumaurálním sluchátkům. Měniče LCD-5 a Susvar využívají magnetoplanární technologii. Elite v podstatě také, tedy v jejich případě jde o mírně inovované tzv. isodynamické měniče. Utopie jsou potom zástupci klasických dynamických sluchátek.

Elite.jpeg


Design a konstrukce kabelů
Zdaleka nejhodnotněji působí kabel Meze Silver Plated PCUHD, který výrobce již nějakou dobu zdarma přidává k modelům Elite a Empyrean. Celkově svou kvalitou, zpracováním a designem koresponduje s vysokými standardy daných sluchátek. Vedle luxusního perleťově bílého zevnějšku, který na denním světle vypadá jako nějaký šperk, nabídne i špičkovou ergonomii, respektive poddajnost. Otázkou však zůstavá, zdalipak se Meze do budoucna nevrátí k původnímu základnímu kabelu, jenž má do kvality samotných sluchátek hodně daleko. Vedle průměrného designu je i poměrně nepoddajný, kdy má neustálou potřebu točit se do smyček. Také nabídne o poznání horší zvuk v podobě nižšího rozlišení a méně energie v horních frekvencích.

Hodnotným dojmem působí i kabel od Audeze, který má též dobrou ergonomii. A přestože nedosahuje úrovně výše zmíněného Meze Silver Plated PCUHD, ve srovnání se zbylou dvojicí mu nelze nic vytknout. Jeho vnější konstrukce je shodná s kabely starších modelů řady LCD, snad s jediným rozdílem, a to v barevném provedení, kdy je polovina pletení průhledná. Je tak vidět měděný drát uvnitř. Designově velmi povedené.

Nevěřil bych, že to někdy řeknu, ale kabely dodávané s novými Utopiemi jsou snad ještě větší ostuda než ty, které společnost HiFiMAN přibalovala k Susvarám. Nejenže vypadají jako obyčejné tuctové černé kabely, které naleznete u kdejakých herních sluchátek za pár korun, navíc jsou velmi tuhé a nepoddajné. Nicméně to, co byste ještě nedávno dostali k Susvarám, je velmi zdatný konkurent aspirující na samotné ztělesnění kýčovitosti. Prostě absolutní vrchol nevkusu. Dát ke sluchátkům za téměř sto sedmdesát tisíc korun něco, co vypadá jako zašlá plastová hadička, kterou pokud byste měli doma, hned ji vyhodíte, to je opravdu nehoráznost. Nemluvě o tom, že se do smyček točí ještě usilovněji než výše zmíněný základní kabel od Meze Audio. Na druhou stranu se alespoň svým způsobem jedná o exotický svébytný design. A díky dané konstrukci prakticky nezaznamenáte nárůst hmotnosti sluchátek. O kabelech dodávaných s Utopiemi nelze říci ani to.

Naštěstí se v HiFiMAN minulý rok, tedy šest let po uvedení sluchátek na trh, vzpamatovali a nově kabel oplétají jemnou černou tkaninou. I plastový splitter byl nahrazen kovovým. Toto nové provedení působí opravdu výrazně lépe, a celkově tak mnohem více odpovídá ceně daných sluchátek.

Určitou výhodou kabelu pro Susvary, respektive sluchátek samotných, je použití 3,5mm jacku jako vstupního konektoru do sluchátek. Z mého pohledu se jedná o snad nejlepší možné řešení, a to díky mimořádně snadnému připojování a odpojování kabelu i jeho univerzálnosti. Naproti tomu použití Mini XLR u Elite a LCD-5, respektive Lemo® konektoru pro Utopie považuji za nepraktické, neelegantní a trochu i nebezpečné řešení, kdy při méně šetrné manipulaci může dojít k poškození sluchátek.

Pohodlí
Co se komfortu týče, nejpohodlnější jsou se svými 420 gramy (bez kabelu) a velmi specifickým hlavovým mostem Meze Elite. Už jsem to psal v recenzi na model Empyrean, který je ostatně, vyjma barvy, designem i vnější konstrukcí prakticky stejný. Jako byste se posadili do pohodlného křesla, kde vás nic netlačí a současně vám zajistí perfektní oporu těla, díky čemuž v něm můžete prosedět klidně celý den. Na druhé místo bych potom zařadil Susvary (450g), které jsou též velmi pohodlné, ale na hlavě nesedí tak jistě jako Elite. Někomu také může vadit, že se vnitřní strana jejich měničů velmi lehce dotýká uší, a to kvůli menší tloušťce náušníků. Dále Utopie, které jsou sice se svými 490 gramy ze všech čtyř nejtěžší, ale i přesto nabídnou vysoký komfort v podobě adekvátního přítlaku a prostorné vnitřní části náušníků. Jediná výtka potom směřuje k užšímu dílu hlavového mostu, jež se dotýká temene hlavy, což jednak umocňuje hmotnost sluchátek, jednak snižuje jejich stabilitu, kdy i při relativně mírném pohybu hlavou vyvíjí pocitově větší tlak než zbylá trojice. Poslední místo potom zbývá pro LCD-5, jež sice ve srovnání s předešlými generacemi sluchátek Audeze LCD urazily veliký kus cesty vpřed, zejména díky výrazně nižší hmotnosti (420g), avšak stále nedosahují úrovně komfortu Elite, Susvar či Utopií. Vinu na tom nese hlavový most, který byl právě po četných stížnostech revidován, respektive nahrazen o něco větším modelem. Nicméně i s touto širší verzí vyvíjí LCD-5 stále větší tlak než zbylá trojice. Na druhou stranu, má to i své výhody. Snad i kdybyste se na hlavu stavěli, sluchátka budou držet jako přibitá.

Technické specifikace a nároky na zbytek sluchátkového řetězce
Vedle konstrukce a hmotnosti sluchátek je třeba zmínit další dva podstatné technické aspekty, ke kterým náleží impedance a citlivost. Ostatně ty určují, jak velké nároky budou sluchátka klást na hrubý výkon zesilovače, který je základním, nikoli však jediným předpokladem pro rozvinutí jejich plného potenciálu.

Nejméně náročnými jsou v tomto Focal Utopia (80Ω; 104dB/1mW), jež obstojně rozehraje i kvalitní sluchátkový výstup „nehifistického“ zařízení. Sám jsem je poslouchal i přes MacBook či iPad, a s výsledným zvukem byl překvapivě spokojen. To samozřejmě neznamená, že by s adekvátnější sestavou nehrály výrazně lépe, naopak, ale na rozdíl od zbylé trojice dokáží podat už poměrně dobrý výkon s něčím, jako jsou výše zmíněná zařízení. A pokud bych měl například volit mezi sluchátkovým řetězcem sestávajícím z Chord Hugo TT 2 s Audeze LCD-X, a Utopiemi se základním MacBookem Air za prakticky stejnou cenu, bez nejmenšího váhání bych sáhl po druhé dvojici. V této rovině jsou obecně velká (circumaurální) sluchátka Focal jedinečná. Neznám žádná jiná, která by i s ryze konzumentským, byť kvalitním řešením, dosahovala srovnatelných výsledků.

O trochu náročnější na hrubý výkon jsou potom Meze Elite (32Ω; 101dB/1mW). V praxi to vypadá tak, že když mám s Utopiemi na Hugo TT 2 nastavenou hlasitost pro konkrétní skladbu například -15H, abych dosáhl pocitově stejné hlasitosti s Meze Elite, musím TT 2 nastavit na hodnotu -13H, tedy zvuk zesílit o dva decibely. S ohledem na výše uvedené se potom nabízí závěr, že i Meze Elite budou hrát například se zmíněným notebookem obstojně, opak je však pravdou. V tomto případě nejde ani tak o hlasitost, ostatně i ten MacBook dokáže daná sluchátka zesílit na takovou úroveň, až to bude nepříjemné, nýbrž o kvalitu zvukové reprodukce, kterou bych popsal jako ukřičenou a neautoritativní, tedy nedynamickou. S plochou hudební scénou.

Tady je ještě zapotřebí zmínit, že pokud posloucháte moderní hudební žánry, k úrovni zesílení -15H, jako je to běžné u klasické hudby, se pravděpodobně ani nepřiblížíte, budete se spíš pohybovat okolo -25H nebo ještě níž.

Audeze LCD-5 (14Ω; 90dB/1mW) jsou s ohledem na udávanou výrazně nižší citlivost překvapivě jen zanedbatelně náročnější, kdy bude třeba za stejné situace, jaká je popsána výše, Hugo TT 2 zesílit na hodnotu -12H. Což je ale částečně zapříčiněno jejich surovějším laděním.

A ten největší Otesánek na závěr, HiFiMAN Susvara s impedancí 60Ω a dechberoucí citlivostí 83dB/1mW. Opět při zachování stejných podmínek je potom třeba Hugo TT 2 zesílit na hodnotu +5H. Rozdíl mezi nejméně náročnými Utopiemi a skutečným žroutem Susvarami tak činí závratných dvacet decibelů. Přestože se jedná už o opravdu velmi náročná sluchátka, co se týče nároků na hrubý výkon zesilovače, po téměř pěti letech, kdy jsem se k nim pravidelně vracel a slyšel je na leckterém sluchátkovém řetězci, nemohu souhlasit se závěry, že k rozvinutí jejich plného potenciálu bude zapotřebí koncového zesilovače pro reproduktory o výkonu stovek wattů. Stejně tak ovšem nelze ani vzdáleně přisvědčit opačným tvrzením, že Susvary rozehraje sluchátkový výstup mobilu. Osobně jsem zkoušel obě krajní řešení a alespoň za mě to jsou čiré nesmysly. Nicméně hledáním ideálního zesilovače pro tato sluchátka jsem strávil více než tři čtvrtě roku od jejich koupě.

Susvary a sluchátkový zesilovač
Za zmínku stojí v zahraničí velmi oblíbený tzv. Ferrum stack, sestávající ze zesilovače Ferrum OOR a samostatné napájecí jednotky Ferrum HYPSOS. Údajně je toto kombo přímo designováno pro Susvary. Přestože jde o čistě tranzistorový zesilovač, jeho zvuk je překvapivě podobný hybridním řešením. Susvarám dodává autoritu, váhu či plnost, a takový ten elektronkový nádech, ale na druhou stranu, ve srovnání s relevantní konkurencí ztrácí v rovině hudební scény, jež působí trochu komprimovaně. Stejně tak se nejedná o zrovna nejtransparentnější zesilovač na trhu. Například sluchátkový výstup Hugo TT 2 je v nejednom aspektu technicky lepší. Disponuje přirozenější tonalitou i témbrem, je transparentnější, jeho hudební scéna nepůsobí ohraničeně a současně nabídne přesnější rozložení nástrojů v prostoru i jejich separaci. Kde ovšem na Ferrum stack ztrácí, je právě ona autorita a mohutnost zvuku.

Dalším často doporučovaným sluchátkovým zesilovačem je Holo Bliss KTE s velmi vysokým papírovým výkonem 12W/32Ω. Přesto však s ním Susvary hrají podobně anemicky jako přes sluchátkový výstup Hugo TT 2. Jinak ovšem nemám tomuto zesilovači co vytknout. Ve všech ostatních ohledech se jedná o vynikající reprodukci zvuku. Nutno však dodat, že onen zmiňovaný nedostatek autority či váhy zvuku u obou zesilovačů neplatí ani tak obecně, jako spíš pro některé pasáže, zejména pak v určitých konkrétních makrodynamických špičkách. Případně u specifických hudebních žánrů, kde posluchač očekává zdrcující masu zvuku. Ale v takovém případě bych spíš doporučil poohlédnout se po jiných sluchátkách.

Osobně mám slabost pro sluchátkové zesilovače z dílny australského výrobce Burson Audio. Ostatně právě jejich Conductor V2+ (DAC+AMP) náleží k jedné z prvních highendovějších mašinek, kterou jsem si pořídil. A když tedy došlo na otázku, jaký zesilovač k Susvarám zvolit, v nejužším výběru nesměl chybět ani jejich vrcholný model. Co mě ale moc nepotěšilo, že se Burson zrovna v minulém roce trochu utrhl ze řetězu, kdy původní Soloist 3X Grand Tourer 2021 nahradila revidovaná verze 2023, aby ji záhy vystřídal Soloist Voyager. Ale na druhou stranu, zatímco model 2021 představoval krok správným směrem v tom smyslu, že Susvarám dodal kýženou dynamiku, aniž by to bylo vykoupeno tak draze jako v případě Ferrum stacku, kdy konkrétně na TT 2 ztrácel ve výše zmíněných aspektech už velmi málo, revidovaná verze 2023 netrpěla, až na jednu výjimku, ani těmito nedostatky. Soloist Voyager potom vše završil v podobě nekompromisní kontroly a nadhledu. Patrně si teď kladete otázku, co mám těmi bláboly v předchozí větě na mysli. Po technické stránce zvuku je Grand Tourer 2023 veskrze špičkový sluchátkový zesilovač, náležící k tomu nejlepšímu, co dnešní trh nabízí. Ale je tu jeden aspekt, o kterém by se dalo polemizovat, a tím je tonalita. V přímém srovnání tak Voyager i TT 2 působí klidněji a vyrovnaněji, zatímco ladění Grand Toureru trochu agresivněji či dravěji.

Obecně doporučuju vyhnout se elektronkovým zesilovačům. K těm nejlepším, se kterými jsem měl možnost Susvary slyšet, náleží Octave V16 a Feliks Envy Performance. Ne že by se jednalo o nějaké tragické párování, to vůbec ne, oba naopak ve většině aspektů zvuku podávají skvělý výkon. Ale moc nevidím smysl v tom, utratit dvěstě až třista tisíc korun za lampové pozlátko s násobně vyšším zkreslením oproti kdejakému tranzistoráku za zlomek ceny. Samozřejmě existují i levnější elektronkové zesilovače, avšak neznám jediný v cenové relaci pod sto tisíc korun, který by daná sluchátka obstojně rozehrál, což samozřejmě neznamená, že takový neexistuje. Nicméně pokud neřešíte, zda za sluchátkový zesilovač utratíte sto, nebo třista tisíc korun a současně preferujete onen magický zvuk elektronek, rozhodně je z čeho vybírat. V tom případě také doporučuji zařadit do nejužšího výběru HiFiMAN EF1000, hybridní sluchátkový zesilovač, který byl pro Susvary designován samotným výrobcem.

I přes zmíněné výtky, každý z výše uvedených zesilovačů včetně sluchátkového výstupu TT 2 rozehraje Susvary velmi dobře. Bude spíš záležet na subjektivních požadavcích konkrétního posluchače, hudebním žánru apod. Nemluvě o tom, že existuje nepřeberné množství jiných alternativ, jež nebyly zmíněny.

V tomto je třeba si uvědomit jednu prostou skutečnost, a sice že Susvary nemají patent na dokonalý zvuk. Ano, patří k těm nejlepším sluchátkům současnosti. Ale nikdy to nebyly, nejsou, ani nebudou nejlepší sluchátka. Mají své jasné limity, které nezhojí ani svěcená voda. Je sice pravda, že spolu s kvalitou zbytku řetězce roste kvalita těchto sluchátek, ale jednak i to má své konečné limity, jednak to samé mohu prohlásit o mnoha a mnoha dalších bez ohledu na jejich cenu.

Susvara.jpeg


Zvukové představení
Konečně se dostáváme k nejzajímavější části recenze, kterou je bez pochyby to, jak daná sluchátka hrají. V průběhu posledních dvou let jsem je slyšel na různých řetězcích, nicméně ve většině případů tvořily jejich základ Chord Hugo M Scaler a Chord Hugo TT 2. Následující hodnocení je tak založeno zejména na poslechových zkušenostech právě s touto dvojicí. V případě Susvar doplněnou o výše zmíněné sluchátkové zesilovače. Nejprve bude věnováno pár řádků základní zvukové charakteristice jednotlivých sluchátek, včetně krátkého srovnání s jejich předchůdci, a poté přijde na samotnou komparaci mezi jednotlivými členy recenzovaného kvarteta.

Elite
Rumunský vrcholný model vychází z prvních highendových sluchátek společnosti Meze Audio, původní generace Empyrean. A přestože s ní má mnoho společného, ať už jde o design či konstrukci, a to včetně velmi podobné membrány, kdy by se dalo na základě všech dostupných technických parametrů soudit, že zvukem půjde téměř o totožná sluchátka, opak je pravdou. Meze Elite představují jasný kvalitativní skok vpřed. Téměř ve všech technických aspektech zvuku svého staršího sourozence překonávají, a pokud se najde nějaká oblast, kde tomu tak není, jsou alespoň na stejné úrovni. Nejvýznamnější rozdíl spočívá jednak ve vyšším rozlišení a vyrovnanější tonalitě, díky čemuž je jejich přednes více detailní či transparentní, jednak v trojrozměrnější hudební scéně. Avšak je otázkou, jak si Elite vedou ve srovnání s novou generací modelu Empyrean, který jsem ještě neměl možnost slyšet. Nicméně dle dostupných recenzí by se mělo jednat o velmi vážného soupeře, který si navíc zachovává jedinou výhodu, kterou měly původní Empyreany ku Elite, a sice znatelně nižší cenu.

Jak už bylo řečeno, Elite jsou dodávány hned se dvěma sadami náušníků, konkrétně s Angled Alcantara Earpads, které před časem nahradily původní alcantarové náušníky, a Hybrid Earpads, jejichž vnější stranu tvoří pravá kůže, zatímco tu vnitřní perforovaná alcantara. Se sluchátky jsou spojeny za pomoci magnetů. Jejich výměna je tak mimořádně snadná a nezabere víc než několik vteřin. Jaké zvolíte, má zcela zásadní vliv na celkový charakter zvuku. První jmenované jsou více univerzální ve smyslu využití pro jakýkoli druh hudebního žánru. Elite jsou s nimi tonálně v dobrém slova smyslu sušší, rezervovanější, respektive více neutrální. Přednes je pocitově vzdušný a transparentní. Hudební scéna velmi expanzivní. Naproti tomu s hybridními náušníky jsou daná sluchátka živější a dravější, s mohutnějším basovým základem a více prezentními vokály. Hudební scéna je komornější a blíže posluchači. Nutno dodat, že druhé jmenované náušníky nejsou vhodné pro akustické hudební žánry, zejména pak pro klasickou hudbu, a to kvůli příliš dominantnímu basu.

Kromě těchto dvou párů lze také použít původní verze Alcantara Earpads a Leather Earpads, které byly designovány pro Meze Empyrean, což ale nedoporučuju. S výše uvedenými jsou Elite o poznání více referenční. Oba nové modely dodávají sluchátkům oproti svým předchůdcům více detailu, transparentnosti, i otevřenější a vzdušnější prostorové podání. Otázkou pak zůstavá, jak by hrály s nejnovějším hybridním typem, který je primárně určen pro novou generaci modelu Empyrean. Bohužel zatím nemám osobní poslechovou zkušenost, takže se k tomu nemohu blíže vyjádřit.

Vše, co bude níže řečeno v souvislosti s komparací recenzovaných sluchátek, bude v případě Meze Elite založeno na jejich zvuku s Angled Alcantara Earpads.

Empyrean.jpeg


LCD-5
Způsob, jakým Audeze ladí sluchátka řady LCD, musí být čirá zvrácenost, neboť se mi nechce věřit, že by nebyli schopni vyrobit model s normální tonalitou. Svého času vrcholným LCD-3 bylo nejednou vytýkáno, že jsou příliš temné. Tak přišla čtvrtá generace, která měla pro změnu velmi jedovaté vyšší středy. Zde už byla kritika natolik silná, že si nedovolili čekat na další generaci a model LCD-4 záhy revidovali. Avšak, řekněme, k normální tonalitě měl stále poměrně daleko. Nejinak na tom byly Audeze LCD-4z, jež si zachovaly ladění revidovaných LCD-4, zato přišly s novým modernějším faceliftem, nižší hmotností a menšími nároky na výkon sluchátkového zesilovače. Čímž se dostáváme k poslední vrcholné kreaci z dílny Audeze, modelu LCD-5, který jde v mnoha ohledech správným směrem. Nový design, výrazně nižší hmotnost, technicky preciznější zvuk, včetně více referenčního ladění, které nakonec není až tak daleko od pomyslné tonální neutrality, avšak kvůli mírné akceleraci pro lidské ucho toho nejagresivnějšího pásma, tedy vyšších středů, působí velmi spartánsky, surově, až agresivně. Nutno však dodat, že se nejedná o tak dramatický exces, jako tomu bylo v případě původní verze LCD-4.

Nicméně ihned po uvedení LCD-5 na trh, se na ně kvůli tomuto snesla vlna kritiky. Výrobce argumentoval, že daná sluchátka ladili ve spolupráci s nějakým americkým studiem. A možná právě tady udělali chybu, neboť spousta nahrávacích společností využívá pro kritický poslech studiové monitory s trochu dominantnějšími středy. Ostatně právě toto pásmo obsahuje zdaleka nejvíce informací, a je tak pro zvukaře nejdůležitější. Ale pro koncového uživatele…

LCD-5 nakonec revidovány nebyly (pomineme-li širší hlavový most), přesto však výrobce nabídl nespokojeným zákazníkům, ostatně jako obvykle, možnost kompenzace předmětného neduhu za pomoci Audeze presetu, na kterém si dal tentokrát opravdu velmi záležet. Ten je jednak nativně integrován v aplikaci Roon, jednak součástí tzv. Audeze Reveal, což je audio plugin, dostupný ve formátu VST. Musím uznat, že s tímto filtrem jsou LCD-5 tonálně asi dokonalé. A přitom se v jejich případě nejedná o žádnou tonální divočinu à la Abyss 1266 apod. Stačilo jen několik velmi decentních korekcí. Nicméně vše, co bude níže řečeno, je založeno na poslechových zkušenostech daných sluchátek v jejich přirozeném stavu, tedy bez jakýchkoli tonálních úprav.

Když se ještě na chvíli vrátím ke srovnání s předchozí vlajkovou lodí, LCD-5 jsou celkovou prezentací poměrně dost odlišné od svého staršího sourozence. Disponují znatelně vyšší transparentností, expanzivnější a současně přehlednější hudební scénou, i uvolněnějším a rychlejším přednesem ve smyslu přesnosti tranzientů. Na druhou stranu ale přišly o jednu velkou přednost čtvrté generace, a sice v rovině makrodynamiky o nebývale autoritativní, mohutnou, až zdrcující masu zvuku, se kterou jsem se nesetkal u žádných jiných sluchátek. Ale to ocení zejména posluchači tvrdších hudebních žánrů. U klasické hudby, respektive akustické hudby obecně, je to spíš na škodu.

LCD-4z.jpeg


Susvara
Pokud bych měl jmenovat jednoho zástupce, který v sobě snoubí ty nejlepší zvukové vlastnosti elektrostatických a magnetoplanárních sluchátek, byly by to bez nejmenších pochyb právě Susvary. Od prvních jmenovaných si berou mimořádnou transparentnost a velikou hudební scénu, od těch druhých potom autoritativní bas. Jejich ladění není čistě neutrální, přesto však koresponduje s velmi vysokými nároky výrobce na objektivně co možná nejpřirozenější prezentaci. Ale v tomto je třeba upozornit na jednu poměrně podstatnou skutečnost. Výrobce nejenže Susvary prezentuje jako sluchátka určená pro posluchače klasické hudby, jak je uvedeno výše, ony jsou i tak laděny. Jejich tonalita vychází z poslechových zkušeností zakladatele společnosti HiFiMAN, Dr. Fang Biana, které nabyl při četných návštěvách koncertů klasické hudby v těch nejlepších amerických koncertních sálech. Nepochybně zde také svou roli sehrály jeho určité subjektivní preference. Přidejme k tomu dříve zmíněné vysoké nároky na výkon sluchátkového zesilovače a nadstandardně vysokou pořizovací cenu, a výsledkem je ta nesmyslná legenda o nadpozemských nejdokonalejších sluchátkách v celém mnohovesmíru, která pokud nahrají dokonale, nepořídili jste k nim dostatečně drahý zbytek sluchátkového řetězce. A přitom pravda je tak prostá. Na některé, zejména tvrdší, hudební žánry se ta sluchátka jednoduše nehodí.

Co se týče srovnání s jejich předchůdcem, nabízí se otázka, kdo to vlastně je. Dle „rodinného stromu“ sluchátek HiFiMAN, který mimo jiné naleznete ve výše zmíněné knize, dodávané v balení se Susvarami, jím je původní model HE1000 z roku 2015. Tato sluchátka jsem sice kdysi krátce slyšel, ale dnes k nim mohu říci pouze to, že se zvukem na úrovni celku jedná o typické moderní HiFiMANy, Anandami počínaje a Susvarami konče. Nicméně nepochybuji, že kdybych měl možnost v době psaní recenze daná sluchátka porovnat, Susvary by se značným náskokem zvítězily…

Utopia
Novou generaci francouzské vlajkové lodě z roku 2022 jsem poprvé slyšel zhruba před půl druhým rokem, kdy mi byla zapůjčena na několikadenní testování, a popravdě nebyl spokojen s tím, jak reprodukovala témbr určitých nástrojů, konkrétně žesťů. Stejně tak i vokály působily poněkud uměle, až roboticky. S tímto jsem se u vrcholných modelů sluchátek setkal pouze dvakrát. Těmi druhými byly Stax SR-X9000, a to na akci Headphones Day, kterou pořádala společnost Empetria na začátku dubna loňského roku v Brně. Na této akci byly k poslechu i nové Utopie, u kterých jsem až tak nelibý témbr, jako při prvním setkání, nezaznamenal. Nicméně tehdy jsem tomu nevěnoval příliš pozornosti. Ale to se mělo změnit ve chvíli, kdy došlo na opětovné shledání se Stax SR-X9000 na druhé akci Headphones Day na konci léta v Praze. A popravdě řečeno mě naprosto šokovalo, jak jinak a mnohem lépe ta sluchátka hrála. Nevěřil jsem, že jde o stejný model, natožpak o totožný kus, ale bylo tomu tak. Tehdy v Brně byla zcela nová, nerozehraná. Nejsem sám, kdo ty doslova propastné rozdíly ve zvuku daných sluchátek pozoroval, což uvádím spíš na okraj pro zarputilé odpůrce existence zahořování sluchátek. V této souvislosti mi to nedalo, a po nějakém čase jsem se tak musel vrátit k novým Utopiím. K čemuž došlo na začátku letošního roku. A když přeskočím na konec, po necelé hodině poslechu rozehraného kusu jsem uzavřel, že je koupím jako doplnění toho, co mi nemohou nabídnout Susvary.

Focal Utopia 2022 jsou nejlepší dynamická sluchátka, jaká jsem kdy slyšel. Žádná konkurenční se jim neblíží ani na dohled. Jakýkoli model mně známých výrobců dynamických sluchátek, ať už jde o Sennheiser, ZMF Headphones či Audio-Technica, s trochou nadsázky zadupou do země. Tonálně jsou poměrně neutrální, s lehce posíleným vyšším basem, který ovšem nijak významně nezastiňuje navazující pásma. Přestože jejich hudební scéna působí velmi vzdušně a otevřeně, disponují v celém relevantním frekvenčním rozsahu kýženou autoritou, respektive váhou zvuku.

Srovnání s předchozí generací je poměrně komplikované, neboť společnost Focal nikdy nepřiznala, kolikrát skutečně vrcholný model svých sluchátek z roku 2016 revidovala. Oficiálně byla potvrzena pouze jedna revize, a to před čtyřmi lety. Sám jsem slyšel tři různé kusy a každý z nich hrál trochu jinak. Otázkou je, zda se jednalo o záměrné revize, či nedostatečnou výstupní kontrolu, jež měla tyto odchylky eliminovat, případně o nerozehraná sluchátka. V tomto kolovaly i zvěsti, že původní předprodukční kusy, které byly k dispozici prvním recenzentům či na různých výstavách, hrály podstatně lépe než ty, jež se následně dostaly k prvním zákazníkům.

Shodou okolností mi byly před dokončením této recenze staré Utopie zapůjčeny. A mohu s jistotu prohlásit, že se jedná o nejlepší “verzi” předešlé generace, kterou jsem měl možnost slyšet. Kdy na rozdíl od té první z roku 2018, se tato nevyznačovala přebujelým basem a otravným peakem okolo šesti kilohertz.

Oproti výrazně se lišícím vrcholným modelům sluchátek Audeze LCD, jak je popsáno výše, původní verzi Utopií a tu novou mnohem více spojuje, než naopak rozděluje. Celková prezentace je docela podobná. Model z roku 2022 nabídne tonálně vyrovnanější zvuk. Všechny verze původní generace, ať už zmíněným peakem okolo šesti kilohertz disponovaly, či nikoli, byly v horních pásmech možná až příliš energické. Z druhého konce nabídnou nové Utopie kvalitativně lepší, prokreslenější bas, který je ve srovnání s výše zmíněným zapůjčeným kusem také co do objemu plnější. Avšak nejedná se o takový úlet, jako tomu bylo u “verze 2018”. Jak už bylo řečeno, model 2022 má sice trochu více prezentní bas, ale v konečném důsledku jde spíše o decentní zvýraznění, jež nemá zásadní negativní dopad na navazující pásmo nižších středů. Poslední rozdíl potom spočívá v reprodukci hudební scény, která je o něco širší u předchozí generace. Mladší sourozenec naproti tomu nabídne trojrozměrnější, respektive více holografické prostorové podání, kdy současně celou hudební scénu reprodukuje dále od posluchače.

Utopia OG.jpeg


Clash of the Titans
Možná to bylo trochu víc než jen pár řádků, co se týče základního popisu zvukové charakteristiky daných sluchátek a srovnání s jejich předchůdci. Ale teď už konečně k našemu souboji titánů…

Tonalita & témbr
Ani jedna z recenzovaných sluchátek bych nepopsal jako tonálně neutrální. Přesto však každá z nich nabídnou, bez větších excesů, relativně normální ladění. Asi nejblíže pomyslné tonální neutralitě budou nové Utopie, které lze, s jejich mírně zvýrazněným basem na straně jedné a velmi lehce potlačenými výškami na straně druhé, popsat jako tonálně temnější. Ale když uvážím o něco větší nedostatky, jimiž trpí ostatní členové našeho kvarteta, musím uzavřít, že si francouzská vlajková loď první místo v dané kategorii oprávněně zaslouží. Co bych Utopiím ale naopak vytknul, jejich témbr. Právě barva, ať už jakéhokoli hudebního nástroje či lidského hlasu, jenž reprodukují, zejména pak v přímém srovnání se zbylou trojicí, oplývající velmi přirozeným témbrem, ve mně vyvolává pocit jakési těžko uchopitelné strojenosti či umělosti. Zdaleka se nejedná o tak závažný exces, jaký jsem pozoroval u prvního testované kusu. Asi nikdy nezapomenu na ten šok, když jsem si při té příležitosti pustil mé oblíbené Finale. Pian pianin le andrò z Mozartovy opery Le nozze di Figaro (harmonia mundi: “spousta hudebníků” & René Jacobs) a zhruba po minutě jej musel vypnout. To se prostě nedalo poslouchat. Tak neskutečně robotické umělé vokály u sluchátek za stodvacet pět tisíc korun! Zlatá Siri… Nicméně ostatní kusy, které jsem měl možnost později slyšet, tak zásadní vadou, co se témbru týče, netrpěly. Přesto však i tyto vykazovaly lehké příznaky tohoto neduhu, včetně mnou zakoupeného kusu.

Poměrně dlouho jsem váhal, zda z recenzovaných sluchátek za tonálně realističtější označit Utopie, nebo Susvary. Subjektivně mi daným laděním trochu více vyhovují právě druhá jmenovaná sluchátka. To ovšem nemění nic na skutečnosti, že mají poměrně značný propad v oblasti okolo dvou kilohertz. I přes jejich mírně posílené výškové pásmo, bych je tak označil za tonálně vřelejší. Osobně mám nejraději velká orchestrální díla, jako jsou symfonie či koncerty pro sólový nástroj a orchestr, kde se onen propad vyšších středů projevuje zejména u houslové sekce, právě při hře ve vyšších rejstřících, čímž dané nástroje ztrácí na síle, a působí tak nekompletně. Ne že by mi to nějak zvlášť vadilo, ale objektivně musím uzavřít, že výsledný přednes v tomto prostě není realistický. Co se jejich témbru týče, měl bych jen jednu drobnou výtku, a to opět k reprodukci houslové sekce v symfonickém orchestru, která zejména jako celek vykazuje jisté známky kovového nádechu.

Lidově řečeno, nejvíc na pohodu jsou laděny Meze Elite, které nabídnou tonálně ještě o něco vřelejší zvuk než Susvary. Což ale výtečně koresponduje s jejich mimořádným pohodlím. Potenciální celodenní poslech s těmito sluchátky je tak zajištěn i díky neunavujícímu, a přesto ještě velmi dobře vyváženému ladění. Je to vlastně ukázkový protiklad k LCD-5, jež právě svým pohodlím a laděním dělají vše pro to, abyste je poslouchali co nejméně. Osobně jsem je i s poměrně bohatými přestávkami nevydržel poslouchat déle než čtyři až pět hodin, po kterých jsem už cítil docela značné opotřebení sluchu. Samozřejmě zde záleží na konkrétních nahrávkách či úrovni hlasitosti. Výsledný čas by tak mohl být o něco kratší, nebo právě naopak delší.

Čímž se dostáváme k poslednímu místu, jež tedy zbylo na LCD-5ky s jejich velmi surovým a spartánským zvukem, u nichž je ale možné docílit pocitově tonální neutrality dvěma drobnými korekcemi. A sice ubráním po jednom a půl decibelu v oblasti mezi jedním a půl druhým kilohertzem, a v oblasti okolo tří kilohertz. Nic víc není podle mého názoru třeba. Nicméně pokud bych si daná sluchátka v budoucnu opět pořídil, asi bych je poslouchal bez jakýchkoli úprav. Obecně s nimi nemám zásadní problém při poslechu moderních žánrů či u velkých symfonických děl klasické hudby, ať už jde o symfonie či “robustnější” koncerty pro sólový nástroj a orchestr. Čemu bych se ale naopak rozhodně vyhnul, komorní hudbě obecně, a zejména pak smyčcovým kvartetům. A to i v případě použití Audeze presetu, nebo ekvalizace. Může se teď zdát, že si trochu protiřečím, ale v tomto nejde ani tak o tonalitu, jako spíš o celkový charakter zvuku daných sluchátek, jež kvůli tomu, jak pracují s prostorovým podáním či dynamikou, nejsou pro komorní hudbu příliš vhodná, i když se ekvalizují.

Utopia.jpeg


Rozlišení & transparentnost
Asi nebude překvapením, že z našeho recenzovaného kvarteta tu jeden člen v oblasti rozlišení a čistoty zvuku mimořádně vyniká, a převyšuje ostatní. Jsou to samozřejmě Susvary. Když pominu sluchátkové systémy HiFiMAN Shangri-La Senior a Sennheiser HE-1, znám asi jen jedna další sluchátka, která v této disciplíně dosahují takové úrovně, či ji možná dokonce trochu překonávají, Stax SR-X9000. Ale zpět k Susvarám. Úroveň s jakou jsou schopny reprodukovat sebenepatrnější nuanci, která je v nahrávce přítomna, je až děsivá. A je nepodstatné, zda se bude jednat o skladbu, respektive nahrávku s jedním či několika nástroji nebo s celým orchestrem. Ale právě u symfonického orchestru je to asi nejvíc patrné. Je tak mnohem snazší zaměřit se na vedlejší party, jež mají mnohdy co nabídnout, ale které na většině ostatních sluchátek zůstávají podstatně více skryty. Jako příklad bych uvedl závěrečnou větu Beethovenovy Deváté symfonie (Reference Recordings: Pittsburgh Symphony Orchestra & Manfred Honeck), konkrétně doprovodný part dechových nástrojů k sólo barytonu mezi takty 240 a 256 (v čase 7:04 až 7:28). K dané nahrávce se pravidelně vracím již od jejího vydání v únoru 2021. A za celé dva roky, co jsem ji poslouchal přes Elite či LCD-5, předmětný vedlejší part zcela ignoroval. Ne že by jej výše uvedená dvojice úplně skryla, to vůbec ne, ale až díky Susvarám upoutal moji pozornost, a dnes se při poslechu této nahrávky vyloženě na daný úsek těším jako na určitou přidanou hodnotu, kterou jsem koupí čínského vrcholného modelu získal. A zdaleka se nejedná pouze o tento jeden případ. Bez ohledu na to, zda jde o hlavní či vedlejší pasáže, jsou daná sluchátka schopna v této oblasti odhalit u mnoha jiných nahrávek o něco víc než ostatní.

Když uvážím pouze rozlišení, nelze říci, že by LCD-5ky za Susvarami nějak zaostávaly, naopak lze konstatovat, že jsou v tomto na stejné úrovni. Nicméně v rovině transparentnosti mají obecně navrh druhá jmenovaná sluchátka, a to zejména díky výrazně větší hudební scéně, na které právě ono vynikající rozlišení může více vyniknout. Nemalý podíl na tom samozřejmě nese i jejich tonalita.

Trochu nižším rozlišením potom disponují Utopie, které jej ovšem díky velmi dobré transparentnosti dokáží prodat o něco lépe než LCD-5. Stejně jako u Susvar má na tom hlavní podíl větší, respektive více otevřená hudební scéna, ale i vyrovnanější ladění. Jsou tak paradoxně schopny odhalit v rovině mikrodetailu o něco víc než americký konkurent s vyšším rozlišením.

Poslední místo zbývá pro Meze Elite. Pokud bych měl jmenovat největší slabinu těchto sluchátek, bylo by to právě jejich rozlišení, které nedosahuje úrovně zbylé trojice. Nicméně díky revidovaným náušníkům Angled Alcantara Earpads nabídnou o poznání vyšší čistotu zvuku, a tedy i pocit většího detailu než s původními alcantarovými náušníky, díky čemuž mohou snáze čelit tvrdé konkurenci v nejvyšší třídě sluchátek.

Basy
LCD-5 sice bez ekvalizace či Audeze presetu nenabídnou plnohodnotný nízký bas, ale v rovině navazujícího pásma středobasu disponují nevídanou kvalitou i velmi akurátní kvantitou, kterou jsem nezaznamenal snad u žádných jiných sluchátek, jaká jsem kdy slyšel, tedy s výjimkou vrcholných modelů Audeze LCD čtvrté generace. Právě tato část frekvenčního spektra, jíž se též přezdívá tvrdý bas, je možná na reprodukci nejvíce náročná, kdy jediné LCD-5 z recenzovaného kvarteta mohou tomuto označení dostát, a lze tak o nich hovořit jako o sluchátkách s basem tvrdým jako skála. Například ve finále Beethovenovy Páté symfonie (BIS Records: Minnesota Orchestra & Osmo Vänskä), na konci provedení hlavního tématu, předtím, než se vrátí motiv ze třetí věty, mezi takty 150 a 153 (v čase cca 5:28 až 5:30) se právě ona nekompromisní dynamika středobasu, ale i vyššího basu LCD-5 projevuje u crescenda tympánů. Vedle toho působí zbylá trojice jako sluchátka druhé kategorie.

(Nutno dodat, že dle originální partitury by tympány crescendo ve výše zmíněné části hrát neměly. V dané nahrávce jej tam přidal dirigent. Ale takové drobné úpravy skladeb klasické hudby nejsou ničím neobvyklým.)

Susvary sice nedisponují oním rigorózním středobasem a vyšším basem LCD-5. Zato však nabídnou kompletní subbas. A nakonec se nemají za co stydět ani v ostatních částech daného pásma. Jako celek je jejich bas velmi dobře vyvážený i autoritativní, co se objemu a dynamiky týče. Od velmi tiché pasáže dokáží obratem přejít do makrodynamické špičky. Například v první větě Beethovenovy Třetí symfonie (BIS Records: Minnesota Orchestra & Osmo Vänskä), před návratem hlavního tématu mezi takty 394 a 398 (v čase 11:00 až 11:05), kde lesní rohy nadhodí motiv hlavního tématu v pianissimo (frekvenčně je to na pomezí vyššího basu a nižších středů) a následně přichází mocná gradace orchestru v čele s tympány ve fortissimo (frekvenčně mezi „středním“ a vyšším basem), je ona vynikající práce s dynamikou, ale i celková vyváženost daných sluchátek téměř nedostižná.

Stejně jako kalifornské Audeze, ani Utopie se nemohou pyšnit kompletním subbasem. Toto ovšem kompenzují bohatým zbytkem daného pásma. Dělají tak svému druhu sluchátek čest, kdy nabídnou velmi úderný dynamický bas se skvělou texturou. Objemem vyššího basu překonávají výše uvedenou magnetoplanární konkurenci. Nicméně v tomto je třeba konstatovat, že tím už přeci jen vyčnívají nad pomyslnou neutralitou. Ale jak už jsem zmiňoval, toto menší posílení nemá zásadní dopad na navazující nižší středy, jimž se dostává víc než dostatečného prostoru, aby mohly vyniknout.

Ani Meze Elite nedisponují v plném dynamickém rozsahu těmi vůbec nejnižšími frekvencemi. Zato však nabídnou velmi bohatý zbytek basového spektra, jenž působí velmi plně, a majestátně. Ovšem na rozdíl od Utopií, zde už přeci jen mírné posílení na úkor středů v celém jejich rozsahu znát je. Avšak ani v tomto případě nejde o žádný dramatický úlet, který by nějak výrazně snižoval celkovou referenční kvalitu daných sluchátek. Tady je ale namístě znovu připomenout, že po celou dobu srovnávání recenzovaného kvarteta byly Meze Elite hodnoceny s náušníky Angled Alcanatara Earpads, jež nabídnou asi nejvíc vyrovnané ladění, s nejméně zvýrazněným basem.

LCD-5.jpeg


Středy
Bylo by téměř na pováženou, kdyby LCD-5ky se svými protežovanými středy nenabídly alespoň v rovině makrodynamiky o něco víc než ostatní. V kombinaci s nekompromisním středobasem a vyšším basem tak právě v této oblasti převyšují Elite a zejména pak Susvary, které nedisponují například při hře celého symfonického orchestru právě takovou silou jako LCD-5. Ne že by byly Utopie v tomto nějak pozadu, ale když na poli makrodynamiky uvážím nejkomplexnější pasáže, kde není možné opomenout i basy, potom přeci jen mají lehce navrh LCD-5 díky výše zmíněnému tvrdšímu středobasu. Nicméně, když se vrátím čistě k pásmu středů, ve srovnání se Susvarami, jak LCD-5, tak Utopie a koneckonců i Elite dodají o poznání větší autoritu či váhu téměř jakémukoli nástroji, nebo přesněji řečeno skupině nástrojů, jež reprodukují.

Z druhé strany, to je ovšem jiná. Potlačená část vyšších středů spolu s obecně vysokým rozlišením a transparentností, bez ohledu na frekvenční pásmo, činí v oblasti mikrodynamiky ze Susvar smrtícího soupeře, který přinejmenším ve srovnání se zbytkem recenzovaných sluchátek nemá sobě rovného. Snad nejvíc je to patrné u klavíru, jehož hra v pianissimo, či ještě slaběji, působí veskrze brilantně. Naproti tomu jsou LCD-5ky trochu jako slon v porcelánu. Ale ani to, jak Susvary dokáží pracovat s makrodynamikou daného nástroje, opět myšleno na úrovni celku, není vůbec špatné. Právě u sólových akustických hudebních nástrojů se mimořádně silně projevuje snaha Dr. Fang Biana daná sluchátka co nejlépe odladit pro poslech klasické hudby. Když sedíte v „ideální“ vzdálenosti od pódia, u komorní hudby obecně, potom je v kvalitním koncertním sále taková hra velmi blízká prezentaci Susvar, kde právě vyšší středy cestou od nástroje k posluchači částečně ztratí svoji agresivitu. Bohužel, jak už jsem výše nastínil, při hře většího počtu nástrojů, zejména pak u houslové sekce, Susvary nedokáží udržet u těla nástroje kýženou autoritu.

Pásmo středů jako celek možná trochu lépe ovládají Elite a Utopie, jež oproti zbylým dvěma konkurentům hrají více na jistotu. Nelibují si totiž ani v pozitivních, ani v negativních extrémech. Zejména když neprovádíte přímá srovnání, tak zde vlastně není nic, co by vás nějak nemile překvapilo nebo iritovalo, jako je tomu v případě LCD-5 a Susvar. Nicméně to neznamená, že by Elite a Utopie prezentovaly středové pásmo totožně. První jmenované o něco lépe pracují s mikrodynamikou, druhé potom naopak v makrodynamických špičkách, zejména díky více vyrovnaným vyšším středům. Je to tedy podobná situace jako u zbylé dvojice sluchátek, ale jak už bylo řečeno, Elite ani Utopie nezachází do takových extrémů.

Výšky
Opět mi to nedá a musím si v tomto kopnout do Sennheiser HD 800 s jejich nechutně přepálenými výškami. Nedokážu pochopit, jak tato ostrá agresivní sluchátka může někdo poslouchat. To je prostě masochismus. Dobrou zprávou je, že všechny čtyři recenzované modely jsou této reprodukci na míle vzdáleny. Jediné Susvary jsou v tomto pásmu trošku extenzivnější, ale ani v jejich případě nejde o žádný neakceptovatelný výstřelek. I přes toto mírné posílení musím naopak vyzdvihnout mimořádnou čistotu bez náznaku jakéhokoli zkreslení. Právě i to, jak daná sluchátka pracují s výškami, má nemalý podíl na pocitu jejich velmi otevřené vzdušné prezentace.

Elite ani Utopie v daném pásmu sice nedosahují takové úrovně čistoty nebo transparentnosti jako Susvary, zato však nabídnou o poznání vyváženější reprodukci ve spojení se středy. Asi nejhůře jsou na tom LCD-5, které sice disponují vysokou kvalitou, tedy co se rozlišení týče, avšak, zejména v přímém srovnání s ostatními recenzovanými sluchátky, poměrně značně ztrácí v rovině kvantity, kde jsou jejich výšky citelně upozaděny vyššími středy. Kvůli tomu tak prezentace daných sluchátek na úrovni celku působí trochu sevřeně.

Sice to není předmětem recenze, ale dovolím si na tomto místě zmínit jednu poslechovou zkušenost s HD 800. Kdysi dávno, ještě když existovala pražská prodejna Audigo, jsme s tamními zaměstnanci, kteří též neměli tato sluchátka v oblibě, museli při jednom testu uznat, že HD 800 přeci jen nejsou úplně k zahození, a to u nahrávek postrádajících právě výškové pásmo. Měli tam jednu starou vinylovou desku od Supraphonu s Mahlerovou První symfonií. Bohužel si už nevzpomínám, o jakou konkrétní nahrávku šlo, nicméně tam opravdu výškové pásmo citelně absentovalo. Ale spojení nějakého gramofonu Audio-technica, zesilovače Schiit Mjolnir 2 a sluchátek HD 800 kýžené výšky přineslo. Takže bych měl své výše uvedené tvrzení upravit na to, že si dokážu představit cílovou skupinu těchto sluchátek, a sice posluchače starých nahrávek bez výšek. A buďme upřímní, s přibývajícím věkem člověk většinou ztrácí schopnost slyšet nejvyšší frekvence, takže lze konstatovat, že tato sluchátka budou vhodná i pro tuto skupinu posluchačů.

Hudební scéna
Přestože je reprodukce hudební scény velmi silnou stránkou celého recenzovaného kvarteta, najdou se mezi jednotlivými členy poměrně značné rozdíly. Těžko říci, zda disponují větší hudební scénou Elite, či Susvary. Je to velmi vyrovnané. Když uvážím šířku hudební scény v horizontální a vertikální rovině, Elite jsou o něco širší, zatímco Susvary delší. Snad to dává smysl. Naproti tomu hloubka hudební scény, respektive pocitová trojrozměrnost, je u obou sluchátek téměř shodná. Jisté odchylky mohou vyplynout spíš v konkrétních pasážích v závislosti na tom, jak daná sluchátka pracují s tonalitou či dynamikou. Asi největší rozdíl potom spočívá v plnosti a koherenci celého prostoru, jež je vlastní rumunské vlajkové lodi, zatímco čínský konkurent nabídne o poznání více vzdušnou či éterickou prezentaci. Zejména to platí u skladeb či nahrávek s větším množstvím nástrojů. Pro komorní hudbu ani tak ne.

Naproti tomu LCD-5, zejména pak v přímém srovnání s výše uvedenou dvojicí, vyvolávají dojem, jako by se ani nejednalo o otevřená sluchátka, nýbrž o nějaký hybrid mezi otevřenou a uzavřenou konstrukcí. Jejich hudební scéna tedy nedosahuje takové šířky či velkoleposti, avšak nabídne o poznání lepší vrstevnatost, respektive pocit trojrozměrnosti. Je také o něco dále soustředěna směrem od posluchače. Elite a Susvary tak ve zmiňovaném přímém srovnání působí trochu ploše. Ani jejich lokalizace nástrojů v prostoru není tak přesná jako u LCD-5. A nakonec se najdou i nahrávky, kterým bude méně široká hudební scéna svědčit. Například rozložení nástrojů v Rachmaninově Druhém klavírním koncertu (Deutsche Grammophon: Daniil Trifonov, The Philadelphia Orchestra & Yannick Nézet-Séguin) působí v podání Elite a Susvar až moc separovaně. Jakoby se pódium rozdělilo na tři části, kde jsou pravá a levá část příliš daleko od středu. Nutno však dodat, že toto nebude ani tak chyba sluchátek, nýbrž nahrávky samotné.

Utopie si potom v zásadě berou to nejlepší od ostatních recenzovaných sluchátek. Onu soudržnost Elite, vzdušnost Susvar a holografičnost LCD-5. S ohledem na výše uvedené se může zdát, že jde až o oxymóron, ale není tomu tak. Jeden ústupek by se přeci jen našel, a sice trochu menší hudební scéna, respektive její šířka, která nedosahuje úrovně Elite či Susvar. Osobně to však nevnímám jako nějaký relevantní nedostatek, naopak když uvážím hudební scénu jako celek, právě Utopie nabídnou nejlépe vyváženou, až referenční prezentaci.

Utopia+LCD-5+Susvara.jpeg


Závěr
Hádám, že byste teď, po tom více než deseti stránkovém martyriu, chtěli znát vítěze a poražené našeho souboje titánů. Pravda je však taková, že čím víc jsem daná sluchátka poslouchal, srovnával mezi sebou a přemýšlel o jejich kvalitách, či naopak nedostatcích, tím víc se musel přiklonit k závěru, že jednoznačná odpověď na tuto otázku prostě neexistuje. Nakonec bych asi každá z těch sluchátek dokázal uspokojivě obhájit jakožto šampiona, či je naopak totálně setřít.

Největší předností Meze Elite je jejich neunavující, ale přesto ještě velmi dobře vyvážený přirozený zvuk, kterému skoro nic nechybí. Další velkou výhodu představuje možnost zcela zásadně měnit jejich celkový charakter za pomoci dnes už pěti různých párů náušníků, jejichž výměna díky geniálnímu řešení magnetického uchycení zabere doslova pouhé vteřiny vašeho času. A můžete je měnit bez opotřebení snad donekonečna. Zbylá trojice si o tom může leda tak nechat zdát. V případě LCD-5 s jejich přilepenými náušníky je to dokonce naprosto vyloučené. Na druhou stranu, když dojde na komparaci v oblasti technické kvality zvuku, Elite ztrácí v rovině rozlišení, což rozhodně nelze opomenout. Ostatně tento nedostatek by jim klidně mohl vysloužit poslední místo.

Čistě po technické stránce zvuku jsou Audeze LCD-5, přinejmenším v oblasti moderních hudebních žánrů a velkých orchestrálních děl klasické hudby, prvotřídní sluchátka, jež snad nemají sobě rovných. Ale to jejich nešťastné ladění. Právě to by jim mohlo zajistit snad ještě horší umístění než výše zmíněným Elite s jejich slabším rozlišením, pokud by ovšem takové místo existovalo. A absolutně neakceptuji námitky v podobě možné ekvalizace, když uvážím silnou a početnou konkurenci, jež tímto zásadním nedostatkem netrpí. Proč tak nesáhnout po jiném vrcholném modelu s normální tonalitou.

Je málo pravděpodobné, že by se našla lepší sluchátka pro poslech komorní hudby než HiFiMAN Susvara. Ať už půjde o sólové akustické nástroje, jako je klavír, housle či violoncello, anebo různá tria, kvartety, kvintety apod., neznám většího favorita. Ale ani při reprodukci velkých orchestrálních děl či u moderní hudby obecně se nemají za co stydět. Nakonec jejich obecně autoritativní bas tvoří skvělou protiváhu, či kompenzaci éteričtějšímu pásmu středů. Vytváří tak skvělý kontrast, jenž má potenciál zakrýt dané nedostatky.

Říká se, to nejlepší na konec. Ale mohou být těmi nejlepšími Utopie? Ano, i ne. Když uvážím různé větší excesy, které vykazují ostatní členové recenzovaného kvarteta, hrají právě Utopie na úrovni celku i ve většině jednotlivých aspektů zvuku patrně nejvíc na jistotu. Ale k zisku pomyslné koruny jim schází trocha citu, nenucenosti, ať už jde o témbr či práci s mikrodynamikou. Ony se tak více chovají jako precizní stroj bez emocí, jímž koneckonců také jsou. Ale to je paradoxně v přímém protikladu k tomu, co hudba představuje.

Doufám, že tato recenze nepřinesla v konečném důsledku víc otázek než odpovědí. Pokud se tak stalo, nebylo to záměrem. Jak už jsem výše zmiňoval, jednoznačný, nebo možná přesněji jednoduchý závěr asi nelze učinit. Nicméně abych to nějak uzavřel, za ty poslední více než dva roky, co jsem se k těmto sluchátkům opakovaně vracel, poslouchal s nimi různé referenční nahrávky, a toto se potom snažil srovnat při návštěvách koncertů, kde se hrály stejné skladby, mohu s jistotou konstatovat, že u všech čtyř se více méně, v závislosti na dané skladbě, nebo přesněji konkrétní pasáži, projevují kvality, které se ani tak neblíží autentickému živému vystoupení, ony se už na této úrovni nachází.


PS pro milovníky Marvelovek: Ptal jsem se Groota, která z těch sluchátek jsou nejlepší. Odpověděl: "Já jsem Groot." ;-)

Já jsem Groot.jpeg
Naposledy upravil pavel1756 dne 6. 7. 2024 19:01, celkově upraveno 3
Napájení: AudioQuest Niagara 1200
Data: Roon Nucleus & Chord Hugo M Scaler
DAC+AMP: Chord Hugo TT 2
AMP: Burson Soloist Voyager
Sluchátka: HiFiMAN Susvara Unveiled | Focal Utopia
pavel1756
Pokročilý
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod introvert 6. 7. 2024 11:51

Díky za toto rozsáhlé srovnání ! :-) Množství práce a času, cos tomu věnoval, asi jen stěží doceníme .. :tleskani
introvert
Pokročilý

Odeslat příspěvekod pavel1756 6. 7. 2024 13:59

Díky. :-)

A za případné chyby či překlepy se omlouvám. Zrovna jsem si všiml, že místo "vlajkové lodě" jsem napsal "vlakové lodě"... :roll:
Napájení: AudioQuest Niagara 1200
Data: Roon Nucleus & Chord Hugo M Scaler
DAC+AMP: Chord Hugo TT 2
AMP: Burson Soloist Voyager
Sluchátka: HiFiMAN Susvara Unveiled | Focal Utopia
pavel1756
Pokročilý
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod akburt 6. 7. 2024 19:54

Tak to je lahůdka si o tom alespon neco precíst.Monumentální srovnání,díky autorovi.
akburt
Mírně pokročilý
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod pavel1756 6. 7. 2024 20:17

Moc děkuju. :-)
Napájení: AudioQuest Niagara 1200
Data: Roon Nucleus & Chord Hugo M Scaler
DAC+AMP: Chord Hugo TT 2
AMP: Burson Soloist Voyager
Sluchátka: HiFiMAN Susvara Unveiled | Focal Utopia
pavel1756
Pokročilý
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod 1Berliner 7. 7. 2024 23:26

Moc děkuji za zajímavé srovnání a za čas a práci, které jsi do něj pro nás investoval.
MPD/NCMPC, AUDIRVĀNA/SoundID
Teac UD501 ➟ Teac HA501 | Topping A90 ➟ Hifiman Ananda | Focal Clear Mg
Sony ZX507 ➟ Moondrop Blessing2
1Berliner
Junior
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod pavel1756 8. 7. 2024 00:18

Moc děkuju. :-)

A znovu se omlouvám za gramatické či stylistické chyby. Bohužel je už nemohu opravit. :-[
Napájení: AudioQuest Niagara 1200
Data: Roon Nucleus & Chord Hugo M Scaler
DAC+AMP: Chord Hugo TT 2
AMP: Burson Soloist Voyager
Sluchátka: HiFiMAN Susvara Unveiled | Focal Utopia
pavel1756
Pokročilý
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Rins 9. 7. 2024 15:58

Tedy Pavle, smekám před Tebou pomyslný klobouk. Takto erudovaně to sepsat. Je vidět, že bys se uživil nejen jako právník.
Chord Hugo TT2/MScaler, Wave Storm Reference, Feliks Euforia AE, Roon, Innuos Zen MK3, Innuos Phoenix USB, Niagara 1200, Focal Utopia-Nordost Heimdall 2, Meze Empyrean-Forza Hybrid HPC, Erzetich Charybdis,
Shanling M6 ultra,Campfire Solaris SE
Rins
Mírně pokročilý

Odeslat příspěvekod tajnik 9. 7. 2024 17:47

pavel1756 píše:Moc děkuju. :-)

Pánové, ty vaše uši, to je zárověň dar i prokletí. Já pro sebe si tento rozsáhlý text beru jako doporučení k vyzkoušení Sennheiser HD 800 :-) .
tajnik
Mírně pokročilý

Odeslat příspěvekod pavel1756 9. 7. 2024 18:38

@Rins: Opravdu moc děkuju. :-)

@tajnik: Alespoň něčím Tě má recenze zaujala. :D

==============================
K těm HD 800. Upřímně se omlouvám zdejším majitelům těchto sluchátek, jež jsem patrně urazil. Ale když uvážím ty roky na zpět, od doby vydání HD 800, kdy tu byly vynášeny skoro až do nebes, téměř bez jakékoli konstruktivní kritiky, nemohl jsem si pomoci... Z objektivního hlediska, dle dostupných měření, mají obrovský peak okolo šesti kilohertz, který atakuje navýšení nad pomyslnou neutralitu o téměř deset decibelů! Trochu nižší, ale přesto též velmi značné posílení lze dále pozorovat v oblastech okolo osmi, deseti a dvanácti kilohertz...

-- 9. 7. 2024 19:02 --

Moje první návštěva Audiga, tuším v roce 2017, měla jediný cíl. Zakoupit po letech, co jsem tu jako chudý student četl o vynikajících HD Osmistovkách, právě tato sluchátka. Ale jaký to byl šok, když jsem si je konečně poslechl. Nevěřil jsem vlastním uším. Tohle, že by mělo být etalonem mezi sluchátky!? Ten tenký velmi agresivní zvuk, ohlodaný až na kost? Pár minut nato za mnou přišel tehdejší zaměstnanec Audiga, jeden z nejvíce erudovaných lidí v dané oblasti, které jsem měl tu čest poznat, a zeptal se, jak jsem spokojený. No opatrně jsem mu řekl, že vůbec ne, a čekal z jeho strany zdrcující kritiku, že jsem se úplně zbláznil... Jaké bylo mé překvapení, když mi sdělil, že nejen on, ale i ostatní kolegové mají úplně stejný názor na daná sluchátka.

A pokud bych měl dát ruku do ohně za něčí tvrzení v rovině hudby a její reprodukce, byl by to můj otec, hudebník, zvukař, učitel, který má na svém blacklistu v zásadě jen dvoje ("drahá") sluchátka, která považuje za naprosto otřesná, Grado GS1000e a HD 800. ;-)
Napájení: AudioQuest Niagara 1200
Data: Roon Nucleus & Chord Hugo M Scaler
DAC+AMP: Chord Hugo TT 2
AMP: Burson Soloist Voyager
Sluchátka: HiFiMAN Susvara Unveiled | Focal Utopia
pavel1756
Pokročilý
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod BabetakCZE 9. 7. 2024 20:19

HD 800 nejsou a nikdy nebudou all rounder, na kterém zní všechno super, ale když se vše sejde, tak přehrají vše co jsem zatím slyšel (Elite, Empyrean, HE1000SE, Utopia OG...)
Tato sluchátka zahrají uspokojivě vše, ale nedosáhnou zvuku, který 800 umí vytvořit když se do nich pustí co jim sedí.

Nejlépe na nich zní např. Beatles, Simon & Garfunkel, Eric Clapton
Věřím tomu, že je Susvara (snad) dokáže všude a za všech okolností porazit, ale stojí cca 8x tolik než za co mám HD 800.

HD800S mám odzkoušené, že už nejsou tak precizní jako klasické 800, odstraňují peak, ale zároveň ztrácí část toho zvuku co se mi líbí na 800 a v čem jsou jedinečné.
BabetakCZE
Mírně pokročilý
Uživatelský avatar

Odeslat příspěvekod Kamasu 10. 7. 2024 00:55

BabetakCZE: HD 800 jsou špičkový sluchátka, zvlášť ve svej ceně a souhlasím se vím co píšeš, kromě jednoho, tohle: "Nejlépe na nich zní např. Beatles, Simon & Garfunkel, Eric Clapton" Je jen tvůj subjektivní pohled.

::::::::::::::::::::::::::::::

A obecně když se hodnotí zvuk sluchátek chce to poslouchat víc žánrů a ne z 99% jen jeden. Například na klasickou hudbu se pro většinu lidí HD 800 svým charakterem vysloveně nehodí.
Kamasu
Mírně pokročilý

Odeslat příspěvekod introvert 10. 7. 2024 07:23

Kamasu píše:Například na klasickou hudbu se pro většinu lidí HD 800 svým charakterem vysloveně nehodí.

Na jakou hudbu se tedy hodí ?
introvert
Pokročilý

Odeslat příspěvekod pavel1756 10. 7. 2024 07:59

BabetakCZE píše:HD800S mám odzkoušené, že už nejsou tak precizní jako klasické 800, odstraňují peak, ale zároveň ztrácí část toho zvuku co se mi líbí na 800 a v čem jsou jedinečné.


Popravdě mi tato dvoje sluchátka vždy přišla, co do technické kvality zvuku, že jsou na stejné úrovni. V čem by tedy měl být původní model lepší?

Kamasu píše:A obecně když se hodnotí zvuk sluchátek chce to poslouchat víc žánrů a ne z 99% jen jeden. Například na klasickou hudbu se pro většinu lidí HD 800 svým charakterem vysloveně nehodí.


Samozřejmě si uvědomuju vlastní limity, které jsi nastínil. Proto jsem ve spojení s HD 800 zmínil lidi z Audiga a mého otce, kteří mají na daná sluchátka stejný názor a kteří poslouchají různé moderní žánry. Naproti tomu klasickou hudbu témeř vůbec ne...
Napájení: AudioQuest Niagara 1200
Data: Roon Nucleus & Chord Hugo M Scaler
DAC+AMP: Chord Hugo TT 2
AMP: Burson Soloist Voyager
Sluchátka: HiFiMAN Susvara Unveiled | Focal Utopia
pavel1756
Pokročilý
Uživatelský avatar


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků