Dneska jsme s Bínou navštívili jednoho nového člena fóra, Šeďoura (Martina). Vždy se nám líbily jeho hluboké znalosti hifitechniky ať už v obecné rovině, tak i do nejmenších technických detailů. Nějaké setkání s takto zajímavým člověkem bylo pak skoro nutností. Nakonec se návštěva pořádně protáhla. Strávili jsme u Šeďoura celý den až někdy snad do osmi večer. Prakticky pořád totiž bylo spoustu témat z oblasti hifi či audiotechniky i jiná, kde jsem zapředli hovor. Nutno říct, že když začne jednou Martin o něčem povídat tak je k nezastavení . Sotva jsem stíhal vnímat všechny pro mě velmi zajímavé informace.
Martin je taky velký bastlíř a kutil. Krom toho, že má doma bezpočet plánků na stavbu různých zesilovačů, dokonce dps pro různé modely DPA, tak má i sestavené vlastní konstrukce. Nevím přesně kolik , ale určitě několik koncáků a k tomu pár předzesilovačů. Všechno nestačil během naší návštěvy vytáhnout . Dokonce má i rozestavěné skelety reproduktorů. Vypadá to opravdu pěkně. Škoda že to není dotaženo do finální fáze.
Co se týče Martinovy sestavy na každodenní poslech. Předem je třeba zmínit, že nejde o highend. Je to sestava s ohledem na omezený rozpočet. Ale zároveň o léty vybírané k sobě ladící komponenty. V Martinově bytě není mnoho místa a proto je rozestavění reprosestavy v prostoru kompromisní. Reproduktory jsou regálové značky Canton. K tomu je sestava sestávající z CD přehrávače NAD 5425 a zesilovače NAD 304. Jsou to starší modely. Nicméně Martin už toho dost vyzkoušel a usoudil, že toto zní v poměru cena/výkon dobře. Určitě mnohem lépe než moderní krásný DVD přehrávač a AV Receiver co vlastní a používá pouze na domácí kino. Tyto jsme ani neposlouchali. Naopak streo jsme poslouchali důkladně. Poslech Cantonů s NADy byl pro mě příjemným překvapením. Opravdu to znělo velmi pěkně a vyrovnaně. Zkoušeli jsem toho myslím dost - od audiofilních jazzů, přes elektroniku po hardrock. Ve všem to mělo své silné stránky. Nevýhody se ale taky najdou. Moc se mi nelíbilo podání prostoru. Za to ale může umístění repro v místnosti blízko zdi a ne moc daleko od sebe. Bohužel s tímto nejde nic dělat. Taky jsem si všiml trochu agresivnější vyšších středů a středy obecně by mohli být lepší. Když se ale podívám na cenu repro, je to ale i tak paráda.
Důležitou součástí Martinovy sestavy je lampový předzesilovač/sluchátkáč vlastní kostrukce. Na fotce sestavy je úplně dole ta černá krabice. Porovnávali jsme to s Dispre II co jsem přinesl na sluchátkách HD800. Bylo to opravdu dobré. Nemám k tomu připomínky. Prostě kvalitka. Jako narovinu říkám, Dispre je lepší. Má pevnější bas a takový čistý bezdekový projev. Martinův lampáč má trošička nafouklejší bas, tím pádem míň pevný a teplejší ne tak důrazné středy. Ale nejsou to kdovíjaké rozdíly, za mě palec nahoru. Takhle mají vypadat povedené lampy.
Teď přijde to, co nerad píšu. Kritika. Dokud jsem poslouchal na Cantonech, bylo vše ok. Jak jsem však poslouchal na HD800, ať už na Dispre nebo Martinově lampáči, věděl jsem že je něco špatně. CD přehrávač NAD tomu dal pěkně "na *****". Jsem zvyklý na DAC Casea Cepheus a ten zvuk je úplně někde jinde. Zvuk u Martina byl chvílemi ostrý, výšky s malým rozlišení, malý prostor s nedostatečnou lokalizací a málo pevný bas. Znovu jsem si tak připoměl jak obrovský vliv má v každé sestavě zdroj. A to prosím tento CD přehrávač prý je z těch co Martin slyšel z těch lepších, lepší než jeho pěkný DVD přehrávač. Vzpoměl jsem si na Playera co poslouchá HD800 na DVD přehrávači. Chudáci HD800, ty musí dostávat pěknou sodu. Jsou pak o level dva níž než můžou být. To řikám naprosto vážně.
Pak jsme poslouchali i krásný gramofon Tesla MC600. Stroj se zajímavými funkcemi, o kterých Martin s nadšením mluvil. Zvuk byl po předchozím poslechu CD přehrávače na repro pohlazením. Ale záleží na desce. Nejde říct, že by byl lepší než CD přehrávač. Dokonce jsme pro zajímavost porovnali stejnou skladbu z LP (Michael Jackson - Dirty Diana) a skladbu na Bínově Imodu v ALAC. Imod vyhrál. Měl jasně lepší zvuk než gramofon. Nadruhou stranu mohl v tom mít prsty i odlišný mastering LP a CD stopy v Imodu. NA sluchátka však gramofon nepřipadá v úvahu. Na to nestačí. Všichni víme proč. Ale na Martinových Cantonech to bylo kouzelné.
Na závěr bych určitě chtěl Martinovi poděkovat za skvělý poslech, pokec a také jeho přítelkyni Evě za chutné řízky a žampionový krém Prostě skvěle strávený den.