22. prosince roku 1808 se ve Vídni konaly dvě hudební události. Jednak bylo ve slavném Burgtheateru opět s velkou pompou a patřičným zázemím hráno Haydnovo oratorium Stvoření a jednak měly v divadle na Vídeňce za velmi špatných podmínek zahrnujících zimu a amatérský orchestr premiéru hned tři z Beethovenových stěžejních děl. Klavírní koncert č. 4 v G-dur, Op. 58, Symfonie č. 5 v c-moll, Op. 67 a Symfonie č. 6 v F-dur, Op. 68. Jedná se o kolosální díla ani ne tak délkou jako svým obsahem. Čtvrtý klavírní koncert je dodnes jedním z velkých favoritů mnoha klavíristů světové úrovně. Na této planetě snad není člověka, který by neznal alespoň první čtyři takty Beethovenovy Páté symfonie. A konečně Šestá symfonie s přízviskem „Pastorální“ je vůbec první symfonií s tzv. programní formou (tzn. že vyjadřuje určitý děj či jev; opakem je absolutní forma, která nemá předlohu). V tomto bych chtěl ještě zmínit, že jsem se už několikrát setkal s mylným tvrzením, že první programní symfonií byla Symfonie fantastique francouzského hudebního skladatele Hectora Berlioze z roku 1830.
A právě nahrávka Beethovenovy Pastorální symfonie zhruba před měsícem doplnila referenční alba Třetí, Páté, Sedmé a Deváté symfonie v podání Pittsburgh Symphony Orchestra pod taktovkou Manfreda Honecka. Vzhledem k tomu, že už nahráli všechny Beethovenovy páteřní symfonie (3,5,6,7 a 9) je už teď prakticky jisté, že jakmile je doplní zbývající opusy, budeme mít nový referenční komplet.
Nahrávka byla opět nativně pořízena ve špičkovém formátu DSD 256, který doporučuji. Nicméně je též dostupná ve skvělé kvalitě na Apple Music (PCM 24bit/192kHz). A jako vždy, nejhorší kvalitu dostanete paradoxně u Tidalu, který má ještě tu drzost účtovat si dvojnásobek co Apple. No neberte to!