Než se podíváme na další referenční nahrávku letošního roku, maličko odbočím a navážu na svůj předchozí příspěvek. Konkrétně bych vám chtěl doporučit jedno z největších hudebních děl programní tvorby klasické hudby, které jsem právě v minulém příspěvku zmínil. Řeč nebude o ničem menším než o Symphonie fantastique: Épisode de la vie d'un artiste … en cinq parties, Op. 14 francouzského hudebního skladatele Hectora Berlioze.
Symphonie fantastique je rozdělena do pěti vět, jak už ostatně napovídá samotný název skladby, a „vypráví“ příběh o beznadějně zamilovaném hudebníkovi, který se rozhodne svoji bezútěšnou situaci vyřešit sebevraždou. Otráví se opiem, avšak nevezme si smrtelnou dávku a pouze upadne do hlubokého snu, ze kterého se nemůže probudit. Myšlenky a pocity, které během snění prožívá, se potom přetavují do hudby.
První věta popisuje stav hudebníkovy mysli poté, co potkal svoji životní lásku. Poprvé se zde objevuje tzv. idée fixe (neboli leitmotiv, tedy příznačný motiv, který se v uměleckém díle neustále vrací a symbolizuje konkrétní osobu, věc či jev, v našem případě hudebníkovu milovanou). Tento motiv prostupuje celou skladbou.
Ve druhé a třetí větě se hudebník se svojí láskou náhodně setká nejprve na plese a poté kdesi na venkově. Obě věty mají svá vlastní témata, do kterých vstupuje a zase mizí naše idée fixe. Hlavním motivem druhé věty je nádherný valčík, ve třetí potom pastýřská píseň.
Zatímco se první tři věty nesou spíše v melancholickém či patetickém duchu, poslední dvě jsou zcela odlišné. Ve čtvrté větě se hudebníkovi zdá, že svoji milovanou zabil, jde na popravu a následně vstupuje do samotného pekla. Před samotným provedením exekuce se zjevuje zničená idée fixe, poté dopadá sekyra symbolizovaná žesti a tympány.
Celá skladba má zhruba padesát minut. Pokud je to na vás příliš, poslechněte si alespoň poslední pátou větu, opravdu stojí za to. Nejenže je to nejlepší část této symfonie, ale současně také jeden z největších uměleckých výtvorů napříč dimenzemi klasické hudby. Hrdina se ocitá v pekle na sabatu čarodějnic. Chvíli po začátku věty se naposledy vrací idée fixe, která se proměňuje v něco šíleného a zvráceného, načež nenávratně mizí. Celá věta je velmi dramatická a osudová. Samotný závěr potom zběsilý a současně velkolepý.
Přestože je tato skladba poměrně bohatá na referenční nahrávky, já se prakticky vracím stále k jedné jediné. Pentatone: Marek Janowski & Pittsburgh Symphony Orchestra (
https://tidal.com/browse/album/12202127). Jako vždy doporučuju verzi, ve které byla nahrávka pořízena, DSD 64.
-- 9. 7. 2022 10:17 --A pro fajnšmekry mám otázku.
Ve kterém filmovém hororu můžete slyšet motiv ze Symfonie fantastique?