Tak, jsem z práce doma, plním slovo: jedna teleskopka je málo, lepší jsou dvě. Rozhodně ale i k připojení teleskopky budeš potřebovat koaxiál - to, že někde v kazeťáku je k připojení použitý samotný drát nic neznamená. Ono to totiž je potřeba vysvětlit trochou anténářské teorie. Budu se snažit o co nejstručnější, ale přitom co nejsrozumitelnější vysvětlení bez složitých fyzikálních definic, takže sem-tam nad tím bude odborník kroutit hlavou až skřípat zuby. Dále se úmyslně vyhnu anténám vysílacím. Takže:
1)každá anténa pracuje na principu elektromagnetické indukce - při vysílání se proměnný elektrický proud tekoucí anténou mění na proměnné elektromagnetické pole a opačně při příjmu dochází k přeměně proměnného elektromagnetického pole na střídavý elektrický signál.
2) každá anténa je vlastně rezonanční obvod, lépe nebo hůře naladěný na potřebný kmitočet. Čím lépe je naladěná, tím hůře přijímá jiné kmitočty. Takto můžeme antény dělit podle množství přijímaných kmitočtů = šířky přijímaného pásma na širokopásmové a úzkopásmové. Tuner pro FM pásmo je schopen ladit od 87,5 do 108MHz, tyto kmitočty tedy také musí být schopná přijmout bez podstatného ovlivnění i anténa. Protože takto definované pásmo kmitočtů je široké více než 20MHz, což je skoro 20% z nejvyššího přijímaného kmitočtu - a z toho vidíme, že anténa pro příjem FM rozhlasu musí nutně být značně širokopásmová.
3) každá anténa je vlastně kus nějakého vodiče vhodně uspořádaného v prostoru (teď opomíjím tzv. rezonátorové antény pro práci v pásmu centimetrových a kratších vln, které jsou tvořeny z nevodivých materiálů, protože hlavní dotaz je směřován na anténu pro příjem FM rozhlasu). Tímto uspořádáním a geometrickými rozměry je určeno, jaký kmitočet bude anténa nejlépe přijímat a případně i její směrovost a zisk. Nejlepší vlastnosti pro daný kmitočet má anténa, jejíž rozměry jsou v souladu s vlnovou délkou signálu. Vlnová délka se označuje řeckým písmenem LAMBDA - proto anténu s délkou aktivního prvku rovnou jedné celé vlnové délce přijímaného signálu říkáme "celovlnná" nebo prostě "lambda". Pro nižší kmitočty by rozměry takové antény byly příliš extrémní, využívají se proto antény s délkou aktivního prvku rovnou polovině nebo čtvrtině vlnové délky - tzv. "lamba -půl" nebo "lambda-čtvrt", které mají podobné vlastnosti, jako antény s délkou rovnou celé vlně při menších rozměrech. pro antény smyčkové se za aktivní délku považuje ten rozměr, který u smyčky převládá. Prvek, vytvářený "odrazem" od vodivé plochy lze samozřejmě udělat skutečný - umístěný tak, jak by byl "vytvářen" zrcadlící plochou. Takovému uspořádání se říká "dělený DIPÓL".
4) aby anténa správně fungovala, měla by pracovat "proti zemi" - tedy měla by být složená nejméně ze dvou částí, z nichž jedna je spojená se zemí/uzemněním. Podle základní teorie (Maxwell, Hertz, Popov) by tato část měla být stejně velká, jako je samotná aktivní část antény, podle pokročilejších výzkumů z pozdější doby ale stačí, když je anténa složená buď pouze z jednoho aktivního prvku tvaru přímé tyče/prutu, umístěného nad nekonečně velkou vodivou plochou, nebo smyčkově uspořádaným vodičem, kdy oba konce smyčky mají proti zemi stejný potenciál, jen vůči sobě navzájem fázově obrácený. První případ se využívá v podobě antén tzv. PRUTOVÝCH, kdy onu nekonečně velkou vodivou plochu zastupuje zemský povrch nebo jakákoliv dostatečně velká vodivá plocha, spojená se zemí = uzemněná. Z teorie vyplývá, že ona nekonečně velká vodivá plocha se v takovém případě chová jako zrcadlo a díky tomuto efektu na její "druhé straně" vznikne funkční virtuální obraz aktivního prvku - obecněni řečeno, pokud jako anténu použijeme svislou vodivou tyč postavenou kolmo k velmi rozlehlé vodorovné vodivé ploše, bude se tato tyč chovat jako polovina dipólové antény, jejíž druhá polovina je pouze virtuální - jakoby byla na druhé straně oné vodivé plochy = POD NÍ. Takto provedená anténa má pouze 1 vývod - druhý je nahrazen spojením právě s tou vodivou "zrcadlící" plochou. Antény smyčkové mají vývody dva, které jsou vzájemně rovnocenné - proti zemi jsou na nich signály shodně velké, ale vzájemně obrácené o 180°. Totéž platí i pro dělený dipól - na vývodech obou částí jsou napětí vždy shodně velká proti zemi, jen vzájemně obrácená o 180°.
5) pro převedení energie získané anténou z jejího okolí do vstupu přijímače se používají vedení sestavená opět podle 2 různých principů - symetrická, kdy se vedení skládá ze 2 vodičů uložených rovnoběžně vedle sebe, na nichž je ve stejné vzdálenosti od počátku vždy signál stejné velikosti, ale opačně orientovaný, nebo nesymetrická, kdy se signál přenáší po aktivní žíle, která je obklopená vodivým pláštěm, spojeným s nulovým potenciálem = se zemí. Z těchto popisů je jasné, že protože elektromagnetické pole neproniká vodičem, symetrické vedení je pro svou konstrukci velmi náchylné k zachycování okolních elektromagnetickýcj polí - naindukované rušivé signály se v ideálním případě na konci vedení neuplatní, protože přijímač se symetrickým vstupem vyhodnocuje pouze rozdíly v napětí mezi oběma vodiči, kdežto případné zachycené rušení má na konci vedení na obou vodičích stejnou velikost i polaritu, takže patřičně sestavený vstup přijímače tento signál "ignoruje". Protože ale sestrojit ideálně pracující symetrický vstup je možné pouze v teorii, v praxi vždy bude takový vstup "vnímat" i jistou část rušivých signálů "vniknuvších" do svodu - z toho pak plyne i vyšší míra rušení, reprodukovaného přijímačem. Protože v dnešní přetechnizované době je prostor plný nejrůznějšího "elektromagnetického smogu" neboli nežádoucích signálů, je vhodnější využívat svodů ve formě nesymetrických vedení, kdy aktivní vodič je obklopem vodivým pláštěm spojeným se zemním potenciálem. Takovým kabelům se říká SOUOSÉ neboli KOAXIÁLNÍ - jejich nevýhodou je konstrukční složitost, vynucená potřebou udělat kabel ohebný a tím i způsobená vyšší cena - vše ale vyvažují výhody spočívající v daleko vyšší odolnosti proti pronikajícímu rušení z okolního prostředí.
No a ve výsledku co to pro Tebe (a další zájemce) znamená:
Pro příjem VKV FM rozhlasu je potřeba anténa naladěná svými rozměry na kmitočet signálů v tomto pásmu - protože vlnová délka se pohybuje kolem 3 až 3,5m, je z praktického hlediska dobré využívat její polovinu - tedy délky mezi 1,5 a 1,8m. Tento rozměr by tedy měla mít podlouhlá smyčka symetrické smyčkové antény/skládaného dipólu, nebo součet délek ramen dipólu dělěného. Vlnová délka se vypočítá jednoduše jako podíl rychlosti světla v daném prostředí udané v m/s a kmitočtu udaného v Hz.
V praxi je proto nejjednodušší využít dvou (nejlépe shodných) teleskopických antén, které se vysunou na délku kolem 75-90cm každá a orientují se na opačné strany - tím vznikne dělený dipól pro zmíněné FM pásmo. Protože symetrické vedení je náchylné k zachycování okolního rušení a navíc se už ani nevyrábějí a neprodávají z historie známé ploché symetrické anténní dvoulinky, bude jedinou cestou jak dostat zachacený signál k přijímači souosý čili koaxiální kabel. Transformaci symetrických parametrů děleného dipólu na nesymetrické, kterými se vyznačuje koaxiální kabel, obstará SYMETRIZAČNÍ ČLEN, který se jednoduše koupí - například tento:
http://www.ges.cz/?page=index&or=sort&i ... ES08102030 . Ke dvěma na obrázku nahoře umístěným vodičům se připojí obě teleskopické antény, pod šroubek zhruba uprostřed obrázku se přitáhne střední vodič souosého kabelu a třmínkem úplně dole se přitiskne celý kabel s opletením přehrnutým zpět na povrch izolačního pláště k destičce - tak, aby se třmínek elektricky propojil s opletením.
Dvojice antén tvořících dipól se pak umístí do prostoru tak, aby byly kolmé ke směru na vysílač - v této poloze má dipól nejlepší příjmové vlastnosti do žádaného směru.. Ještě je důležité upozornit na fakt, že ne všechny vysílače vysílají v horizontální polarizaci - to znamená, že nejsilnější signál je přijímán anténou položenou vodorovně. Některé vysílače používají polarizaci vertikální (která je výhodnější například pro příjem v automobilech), takže by se vyrobený dipól musel umístit svisle, aby příjem byl co nejlepší. U jednoduchého děleného dipólu je ale rozdíl mezi těmito polohami při příjmu silného signálu velmi malý = uplatní se pouze při příjmu na větší vzdálenost, kdy je síla signálu z vysílače v daném místě nižší. Předem upozorňuji - takto vyrobený dipól je pouze o málo lepší anténa, než náhražková anténa tvořená pouhým kusem izolovaného drátu, kterou k příjmu VKV-FM dodávají výrobci všech možných domácích HiFi tunerů a věží. Pokud bude umístěn v budově, která nemá kovovou kostru, dovede ale velmi výrazně vylepšit příjem v tomto pásmu. Bohužel, paneláky se svou železobetonovou konstrukcí a navíc moderními okny s pokovenými determálními skly a kovovými výztuhami v plastových rámech jsou ve velké většině "nad síly" takové náhradní antény, je proto potřeba použít anténu venkovní, zkonstruovanou podle stejných teoretických předpokladů, ale samozřejmě tak, aby vydržela působení povětrnosti a dalších vnějších vlivů, například usazení polétavého ptactva. Lze ji postavit matérsky a lze ji samozřejmě i koupit - což je myslím v dnešní době i výhodnější. Stavbu a metody návrhu jsou ve vláknech, na která odkazuji výše. Amatérskou stavbu doporučuji pouze manuálně zručným kutilům, kteří by se navíc chtěli věnovat speciálním disciplínám, pro které se běžně nedají potřebné antény koupit - například broadcast-DXingu neboli příjmu rozhlasu na velmi velké vzdálenosti atp. Ale to už je zase jiné povídání...
je mi tady z toho na blití.