původně měla být má třetí recenze na zdejším fóru věnována skvělému Chord Hugo 2, který ještě v nedávné době zastával funkci D/A převodníku v mém sluchátkovém řetězci. Avšak s ohledem na skutečnost, že jsem tohoto věrného společníka zradil a vyměnil za většího sourozence TT 2, bude role staršího Huga pouze vedlejšího charakteru. Dostane se mu zde tak pozornosti spolu s dalšími příbuznými, se kterými se bude TT 2 poměřovat. Železo (vlastně hliník
) od společnosti Chord Electronics je v našich končinách poměrně dost populární a bude zajímavé mít na jednom místě srovnání s celou produktovou řadou, neboť stejně jako mně ještě před časem, nepochybně i dalším majitelům “hraček” od Chordu vrtá hlavou, zda by přeci jen jejich výměna nepřinesla kýžený posun vpřed v nekonečné cestě za dokonalým zvukem.Cena, balení, technické parametry, design a konstrukce
Školitelé prodejců předražených hrnců a jiného haraburdí à la Zepter by mě asi moc nepochválili, kdyby tuto recenzi četli a viděli, že první věc, kterou zmiňuji, je stejně jako u jejich zboží poměrně vysoká pořizovací cena Hugo TT 2, která na českém trhu činí 119.990,- Kč. V zahraničí je situace dokonce o něco horší, kde se konečná částka po přepočtu kurzu pohybuje mezi 125 a 140 tisíci. Jedná se tak už o poměrně nemalou finanční investici, uvážíme-li o jaký produkt jde. Je tedy třeba koupi řádně promyslet a zvážit její přínosy. Vrátím se k tomu v závěru recenze, kde se pokusím předmětnou otázku zodpovědět.
Jak už je u Chord Electronics zvykem, balení je sice minimalistické, ale naleznete v něm prakticky vše, co je nezbytné k základnímu provozu. Vedle samotného TT 2 obsahuje běžnou kabeláž, ke které náleží napájení, USB kabel, optika; dále ovladač a velmi skromný manuál. Kompletní je potom dostupný ke stažení na internetových stránkách výrobce ve formátu PDF. Budu optimista a dovolím si spekulovat, že je to z důvodu environmentálního smýšlení britského Chordu.
Použití přiloženého napájecího adaptéru je nezbytné pro zachování záruky. Ostatní příslušenství (myšleno kabeláž, včetně napájecího kabelu) můžete samozřejmě vyměnit, což také doporučuji. Jak říká jeden můj známý, stock kabely slouží pouze k tomu, abychom zjistili, zda produkt funguje. (Ještě se k tomu vrátím později.)
Chord Hugo TT 2 je D/A převodník, sluchátkový zesilovač a předzesilovač s hmotností 2,5 kg a rozměry 5,2 cm (V), 23,5 cm (Š) a 23,8 cm (H). V režimu DAC má výstupní napětí fixováno na 2,5 V v nesymetrickém zapojení, zatímco u symetrického 5 V. Přes USB podporuje PCM až do 32 bit / 768 kHz a DSD 512 (ostatní možnosti, vyjma duálního BNC, podporují nižší rozlišení). Maximální výkon sluchátkového zesilovače činí 7,3 W na 8 Ω a předzesilovače až 18 W při zapojení přes XLR výstupy. Dále nabídne čtyři filtry pro převodník a tři úrovně crossfeedu.
Design TT 2 zachová stejnou míru extravagance jako ostatní produkty modelové řady Hugo. Na jednu stranu se tak výrazným způsobem odlišuje od konkurence a dává okamžitě najevo, s kým máte tu čest, ale na straně druhé ne každému bude vyhovovat. Osobně jsem si na to už zvykl a přesto, že mi stále trochu připomíná "kýčovité" přístroje ze starých českých sci-fi komedií, vlastně se mi docela líbí.
Svými rozměry je Hugo sice kompaktní, avšak jeho zpracování působí velmi solidně a robustně. Hlavním materiálem šasi je, stejně jako u ostatních produktů britského výrobce, letecký hliník. Na přední straně se nachází tři malá tlačítka určená pro jeho zapnutí (resp. stand-by režim) či ovládání, dále malý displej sloužící pro orientaci v menu, tři nesymetrické sluchátkové výstupy (2x 6,3 mm, 1x 3,5 mm), štítek se jménem výrobce a matně průhledný orb sloužící jako potenciometr, který mění barvu v závislosti na úrovni nastavené hlasitosti. Ten také spolu s displejem z větší části zasahuje do Hugovi horní strany, které vévodí výřez krytý průhledným tvrzeným sklem, díky němuž lze nahlédnout do útrob přístroje a který zároveň indikuje pomocí různých barev přehrávané rozlišení dané skladby. Na této straně je také vyryt název přístroje a umístěn kus černé plastové části, která zajišťuje přenos bluetooth signálu do bezdrátových sluchátek (ta dále zasahuje do boční a dolní strany TT 2). Zadní strana nabídne jednak vstup pro napájení, USB, optiku a BNC, jednak výstupy RCA, XLR a BNC.
Co do konstrukce a provedení mám několik připomínek. Zaprvé k panelu displeje. Ačkoli jsou informace, jež zobrazuje, viditelné z přední i vrchní části TT 2, v určitém úhlu mezi těmito dvěma stranami vidět nejsou. Praktičtější by bylo řešení jaké má Dave, tedy seříznutý panel do uhlopříčky. Druhá výtka potom směřuje k orbu, jehož otáčení nepůsobí zrovna highendovým dojmem. U takto drahých zařízení by mělo být standardem, že i regulace hlasitosti bude vyvolávat v uživateli pocit luxusu. U TT 2 sice plní svůj účel, ale to je tak asi všechno. Další připomínka také souvisí s regulací hlasitosti, kdy namísto “konzervativní” indikace od nuly výš, udává TT 2 úroveň zesílení od -72H do +22H (případně místo písmene "H" zobrazuje "L" podle toho, zda je na zesilovači nastaven High Gain či Low Gain). A asi to nejhorší nakonec. Vstup pro malý sluchátkový jack je až příliš zapuštěn do šasi přístroje. Připojování či odpojování sluchátek s touto koncovkou je tak poměrně obtížné a nekomfortní.
Zvuk
TT 2 jsem poslouchal se sluchátky Meze Empyrean, HiFiMAN Susvara, Focal Utopia, Audeze LCD 4z, Sennheiser HD 800 S, Audeze LCD-2 Closed Back a Sennheiser HD 600. S počítačem byl propojen přes USB kabely AudioQuest Carbon, Coffee, Diamond či Nordost Tyr 2, kterým sekundoval AudioQuest Jitterbug. Do elektřiny byl připojen přes síťový filtr Mudra Akustik nebo přes AudioQuest Niagara 1200 (s napájecím kabelem AudioQuest Monsoon). Hugovy zvukové kvality jsem porovnával jednak s některými z jeho příbuzných, konkrétně s Chord Dave, Chord Hugo 2 a Chord Mojo, jednak s elektronkovým sluchátkovým zesilovačem Auris HA-2 SE, dále s all-in-one řešením Burson Conductor V2+ a se sluchátkovým zesilovačem Schiit Lyr 3. (Poslední dva jmenované nejsou v této recenzi s TT 2 samostatně srovnány, zmiňuji se o nich pouze okrajově; v případě zájmu naleznete moje podrobnější hodnocení jejich zvukové charakteristiky v recenzi na Auris HA-2 SE.) Propojení se zesilovači zajistily AudioQuest Water, Victoria, Mackenzie či Nordost Heimdall 2 a propojení Hugo 2 a Mojo se zdrojem dat potom AudioQuest Carbon. Jako softwarové přehrávače posloužily Audirvana, HQPlayer a Roon. Vedle výše uvedené kabeláže, jež kvalitativně odpovídá ostatním komponentům, jsem také pro komparaci použil běžné (stock) kabely a nefiltrované napájení.
Zaměřím-li se nejprve na zvukové kvality TT 2 v režimu DAC, mohu obecně konstatovat, že ve srovnání s levnějšími převodníky představuje jasný krok vpřed. Ať už jde o vyrovnanější tonalitu, vyšší úroveň detailů napříč frekvenčním pásmem či velikost hudební scény. Zejména bych vyzdvihl příkladný lineární bas, který je oproti nižší třídě (DACů) hlubší, čistší a pevnější; dále potom skvělou kontrolu a vyváženost mezi vyššími středy a výškami a také až hmatatelný prostor okolo nástrojů, jenž levnější konkurence ani zdaleka nedokáže tak dobře reprodukovat.
Jak už bylo řečeno, převodník má čtyři filtry. První výrobce označuje jako "Incisive Neutral", který představuje výchozí úroveň. Druhý potom "HF Roll-Off" s mírně potlačenými výškami zhruba od deseti kilohertz výše; třetí "Warm" s prezentnějším pásmem nižších středů a konečně čtvrtý jako "Warm + HF Roll-Off", tedy kombinace druhého a třetího filtru. Rozdíly mezi jednotlivými úrovněmi jsou malé, ale přesto slyšitelné. Sám střídám všechny čtyři v závislosti na dané nahrávce, modelu sluchátek či náladě.
Zatímco možnost nastavení různých filtrů přináší spíše kosmetické změny, Hugův crossfeed je mnohem zajímavější. Jeho úrovně jsou XFD0 až XFD3, kdy na první je tato funkce deaktivována. Další potom (jednoduše řečeno) prohlubují prostor na úkor jeho šířky a zpřesňují lokalizaci nástrojů na hudební scéně, čímž simulují přirozenější poslech hudby. Na rozdíl od konkurence neovlivňuje řešení od Chordu zásadním způsobem tonalitu. Například defaultní crossfeed v Roonu ji posune na vřelejší stranu; CanOpener Studio od Goodhertz naopak na světlejší. Prostorové podání s Meyerovým crossfeedem zase působí dost uměle a nereálně ve srovnání s TT 2. A tak bych mohl pokračovat dál. Naproti tomu na Hugově crossfeedu budete hledat negativa docela těžko. Zejména to platí pro úroveň XFD1, která nabídne nejvíce vyvážený poměr mezi šířkou a hloubkou prostoru při zachování původní tonality.
V jednom dřívějším příspěvku jsem se nechal trochu unést a v nadsázce označil TT 2 za Devátou symfonii Chord Electronics. Ne že by Hugo nebyl prvotřídní kus audio-železa (-hliníku), ale na druhou stranu přirovnávat jej k (pravděpodobně) největší hudební skladbě všech dob, je mírně řečeno přehnané. Přesto toho teď využiji a provedu vás jeho zvukovými vlastnostmi v režimu DAC+AMP právě za pomoci skladby, na kterou je odkazováno. Řeč je samozřejmě o Beethovenově Symfonii č. 9 v d – moll, Op. 125. Konkrétně půjde o zdaleka nejlepší nahrávku, jež znám, a sice od společnosti Decca v podání Gewandhausorchester pod taktovkou jednoho z největších dirigentů naší doby, Riccarda Chailly.
(Zde je odkaz na Tidal: https://tidal.com/browse/album/7889841)
Úvod symfonie otevírají v pianissimu lesní rohy spolu s houslemi a violoncelly, ke kterým se o chvíli později přidávají kontrabasy a violy, dále potom klarinety, hoboje, flétny a na šestnáctém taktu, kde přichází první eskalace, zbytek orchestru. Hugovi dynamické vlastnosti jsou na vrcholné úrovni, od nejtišší pasáže s naprostou lehkostí a samozřejmostí buduje rostoucí napětí až k oné gradaci začínající na konci šestnáctého taktu (od 0:23). Jednotlivým sekcím se v zásadě dostává adekvátního zastoupení, snad jen s výjimkou některých dechových nástrojů jako je klarinet, hoboj či fagot, které by měly trochu více vystupovat do popředí. I přes tento nedostatek je jejich lokalizace v prostoru a separace na velmi dobré úrovni, to ostatně platí i pro zbytek nástrojů v orchestru.
První věta dané symfonie je také místem, kde pravidelně zkoumám vyvážený poměr mezi nižšími středy na jedné straně a basovou složkou spolu s vyššími pásmy na straně druhé. Mnoho sluchátkových zesilovačů mě v tomto zklamalo, nejvíc asi Schiit Lyr 3 se svojí temně-plechovou prezentací. Ale v případě TT 2 se nemusíte obávat, naservíruje vám s porcí vřelosti sobě vlastní plné detailní nižší středy, jež jsou v příkladné rovnováze se sousedními pásmy.
Při hře celého orchestru, zejména pak u žesťové sekce ve vyšších rejtřících, se projevuje Hugova lehce temnější tonalita. Nejsnáze je to pozorovatelné u trubek, kterým by slušel o něco větší “drajv” a jiskra na vyšších středech.
Přestože tonalita TT 2 směřuje spíše do temnějších končin, je míra prezentace detailů napříč frekvenčním pásmem velmi vysoká. Obecně lze říci, že koresponduje s cenovou třídou, ve které se Hugo nachází. Například v klimaxu scherza druhé věty symfonie (poprvé od 264. taktu; od 3:23) vás TT 2 zahltí takovým množstvím informací, že si jejich plný dopad uvědomíte až s určitým zpožděním jako nějaké echo, které vám rezonuje v mysli. Kontrola a vyváženost jednotlivých sekcí orchestru je velmi dobrá, prezentace celého tělesa tak působí přehledně a spořádaně.
Když byl Riccardo Chailly v jednom rozhovoru dotázán, která část Beethovenovy Deváté je z hlediska interpretace nejnáročnější, odpověděl, že třetí věta. Někomu to možná bude připadat trochu paradoxní, že právě pomalé Adagio molto e cantabile se svojí melancholickou atmosférou (víceméně) bez velkolepých a strhujících pasáží první, druhé a čtvrté věty by mělo být tím největším oříškem celé skladby. Ale právě v tom tkví jádro problému. Sdílí podobný osud jako Beethovenova Čtvrtá symfonie, jejíž pozici ku Třetí a Páté trefně vystihl Robert Schumann, když řekl, že představuje štíhlou řeckou dívku mezi dvěma nordickými obry.
Byť osobně preferuji pomalejší tempo, než které Chailly zvolil, musím konstatovat, že jeho interpretace má opravdu mimořádně vysokou úroveň a třetí věta tak může s hlavou hrdě vztyčenou stát po boku svých sester jako rovnocenný partner. A jak si tady vede Hugo? Upřímně řečeno, jsem zklamán. Ve většině aspektů zvuku vám TT 2 nabídne hudební zážitek bez kompromisů, ovšem s jednou podstatnou výjimkou, a tou je hloubka hudební scény. Ve srovnání s konkurenčními zesilovači podobného "kalibru" je jeho předo-zadní podání prostoru citelně slabší. Od 83. taktu (od 5:54), kde je hlavní role svěřena klarinetu za jemného doprovodu lesních rohů a smyčcové sekce, tak sotva uslyšíte tu překrásnou melodii, jež se nekonečně táhne prostorem, jakoby se na chvíli zastavil samotný čas a vy jste mohli plně vstřebávat ten mimořádně silný emoční dopad geniální hudby. Bohužel toto vám TT 2 nenabídne. Namísto toho se dočkáte spíš sterilní reprodukce, kterou bez povšimnutí přejdete.
Finále celé skladby začíná dramatickým vstupem orchestru v čele s tympány, kde se znovu ozývá Hugova mocná dynamika; následuje part v nižších rejstřících svěřený kontrabasům a violoncellům, ve kterém vám dá TT 2 plně najevo, jak moc dobrý bas umí zahrát. Pevný, hluboký a prokreslený. K dokonalosti mu chybí snad jen trochu větší objem. I přes tento drobnější nedostatek se pravděpodobně jedná o nejvyváženější a nejpřesnější bas, jaký jsem na sluchátkovém zesilovači slyšel.
Beethovenova Devátá je první symfonií, která není napsána pouze pro instrumentální nástroje, nýbrž také (pouze v závěrečné čtvrté větě) pro pěvecký sbor a vokální kvartet tvořený basbarytonem, tenorem, altem a sopránem. Pominu-li zmiňovanou lehce temnější tonalitu a “problém” s hloubkou prostoru, je Hugova reprodukce lidského hlasu v podstatě dokonale přirozená. A nesejde na tom, zda to bude sólo některého z výše uvedených hlasů či zpěv sboru. Souhra celého kvartetu v závěru symfonie (od 19:34 čtvrté věty) je asi nejlepším příkladem schopností TT 2 v dané rovině. Jednotlivé hlasy obsahují nepřeberné množství informací, například u tenoru v pásmu mezi 500 Hz a 1 kHz slyšíte polohy, které levnější třída zesilovačů nedokáže rozlišit. To samé platí pro spodní pásma basbarytonu. Současně jsou ale všechny čtyři hlasy kvartetu náležitě vyvážené a nekonkurují si. Stejně tak dobře vynikne i mnohem výše položený soprán.
Dave vs TT 2
Koupě Hugo TT 2 byla pro mě tak trochu překvapením, neboť to byl právě Dave, kterého jsem původně zamýšlel pořídit. Nicméně se nakonec ukázalo, že mým potřebám mnohem víc vyhovuje TéTéčko, a to bez ohledu na propastný rozdíl v ceně.
Dave je vrcholný D/A převodník společnosti Chord Electronics. Zároveň se jedná o sluchátkový zesilovač a předzesilovač (stejně jako TT 2). Podporuje rozlišení PCM do 32 bit / 768 kHz a DSD 512. Výkon sluchátkového zesilovače činí 1,4 W na 33 Ω. Dave nabídne všechny myslitelné vstupy a výstupy, tedy USB, optiku, koaxiál (včetně BNC), RCA a XLR. Má jeden sluchátkový výstup, a sice 6,3 mm jack. Převodník má dva nastavitelné filtry a zesilovač tři úrovně crossfeedu. Česká maloobchodní cena je stanovena na “přátelských” 269.900,- Kč.
Chord Dave je zcela bez pochyb nejlepší D/A převodník, jaký jsem měl možnost slyšet. V jeho zvuku neexistuje jediný aspekt, který bych mu mohl vytknout. Vše je jednoduše řečeno dokonalé. Zejména musím vyzdvihnout neskutečně přirozenou tonalitu, obrovské množství detailů středového pásma a přesnou prostorovou lokalizaci nástrojů na hudební scéně. Poslední jmenované se danou úrovní natolik vymyká všem ostatním převodníkům, že podezřívám Chord z toho, že do Dejva tajně implementovali nějakou nultou úroveň crossfeedu.
Hugo TT 2 je jako DAC ve srovnání s Dejvem tonálně temnější, má o trochu méně detailní středy a méně přesnou lokalizaci nástrojů. Basy, výšky, dynamika a další je v zásadě na stejné úrovni. Určitou výhodu přináší Hugovi větší počet nastavitelných filtrů, díky nimž lze přesněji doladit výsledný zvuk podle vkusu posluchače. Dave má pouze dvě úrovně, a to Incisive Neutral a HF Roll-Off.
Osobně poslouchám klasickou hudbu pouze s crossfeedem, neboť je dle mého názoru reprodukce tohoto hudebního žánru na sluchátkovém řetězci bez dané funkce víceméně nepřirozená kvůli tzv. ping-pong efektu, kdy máte pocit, že sedíte buď uprostřed orchestru, nebo v jeho bezprostřední blízkosti namísto někde před ním. A právě zde přichází Dejvův největší problém v režimu DAC. Nelze v něm aktivovat crossfeed. Naproti tomu u TT 2 ano a v tu chvíli Dejvův největší náskok v podobě přesnější prostorové lokalizace mizí a naopak podává lepší výsledky Hugo, který současně nabídne i hlubší prostor. Nicméně toto platí zejména pro klasickou hudbu či jiné hudební žánry s akustickými nástroji. U většiny moderních žánrů, kde jsou jednotlivé hlasy nahrávány “kontaktně”, jsou rozdíly v této oblasti mnohem menší a tedy i crossfeed nehraje tak zásadní roli.
Pokud bych měl obecně shrnout rozdíly mezi těmito dvěma kolosy v režimu DAC+AMP, potom Dave představuje požitkářského Francouze, který si rád dopřává luxusu a občas to trochu přežene, zatímco Hugo distingovaného Angličana, jenž vyznává disciplínu a pořádek. Ačkoli je Dave jako čistý převodník (myšleno bez použití funkcí jako je crossfeed) skutečnou referencí, o jeho sluchátkovém zesilovači to bohužel říci nemohu. Ne že by nebyl dobrý, naopak, ale nedosahuje takové úrovně jako jeho DAC část. Celkový dojem tak kazí poněkud přebujelé basy a nepřirozeně detailní středy mezi jedním a dvěma kilohertzy. To vše jde na úkor zbylého pásma středů, které je tak upozaděno. Naproti tomu Hugo nabídne mnohem vyrovnanější přednes s vynikající kontrolou všech pásem. Jediným aspektem, kde má Dave navrh, je hloubka prostoru. Zde TT 2 se svojí plošší hudební scénou pokulhává. (Pozn. Na obou zařízeních byl aktivován crossfeed první úrovně.) Dynamika, velikost pravo-levého podání prostoru a separace nástrojů jsou v podstatě na stejné kvalitativní úrovni.
Co se vybuzení sluchátek týče, v podstatě s žádnými z výše uvedených nemají Dave ani Hugo problémy. Až na jednu výjimku, Dave má totiž v tomto ohledu určité limity. V porovnání s TT 2 je jeho výkon zhruba poloviční a na nejnáročnější sluchátka na trhu nemusí stačit. K jedněm z nich náleží mimořádně nenažraná HiFiMAN Susvara. TT 2 s nimi nemá problém, ale u Dejva je přeci jen jeho nižší výkon znát a trochu mu s těmito sluchátky dochází dech v oblasti dynamiky a velikosti prostoru.
Ale z hlediska synergie, to je jiná, zde má Hugo zásadním způsobem navrh. V podstatě ani s jedním z mnou testovaných vrcholných modelů sluchátek si Dave nesedl. Empyreany a Utopie jsou s ním přebasované, Susvary zase neposlouchatelné v pásmu mezi jedním a dvěma kilohertzy. Jediný model sluchátek, který bych z vlastní zkušenosti mohl doporučit, jsou Sennheiser HD 800 S. Ale pořizovat ke sluchátkům střední třídy železo za více než čtvrt milionu mi nepřijde moc rozumné, neboť s daným budgetem můžete poskládat aparaturu, která nabídne více muziky než výše uvedené kombo.
(Pro srovnání zvukových kvalit převodníků byl jako sluchátkový zesilovač použit Auris HA-2 SE s RCA kabely AudioQuest Water.)
Hugo 2 vs TT 2
Kdyby mi někdo před lety řekl, konkrétně v době, kdy jsem poprvé viděl Chord Hugo 2 s jeho výstředním designem a možná ještě výstřednější cenou (na tak malé zařízení), že si jej nakonec sám koupím, asi bych mu nevěřil. Současně to také byl první produkt britského Chordu, který jsem měl možnost vyzkoušet. A musím konstatovat, že na mě tato malá krabička udělala obrovský dojem, neboť za cenu okolo padesáti tisíc nabídne skutečně velký zvuk, díky kterému se může směle srovnávat s desktopovým řešením za podobnou nebo i vyšší cenu. Jako příklad bych uvedl dvě zařízení. Jednak těžkotonážní Burson Audio Conductor V2+ (který se svého času také prodával za padesát tisíc) jehož zvuk nabídne celkově méně než právě portabilní Hugo 2 s vyváženější tonalitou, detailnějšími basy a výškami, možnostmi filtrovaní a crossfeedem. Tím druhým je potom D/A převodník Schiit Yggdrasil v cenové relaci osmdesát tisíc, který je, vyjma přirozenějšího témbru, ve srovnání s Hugem propadák. Jeden by řekl, že desktopové zařízení s jediným účelem a se znatelně vyšší cenovkou by mělo mít jasně navrch. Místo toho ale nabídne nižší detail, menší hudební scénu a prostor okolo nástrojů, horší separaci i dynamiku.
Co se týče základních technických parametrů, Hugo 2 podporuje rozlišení PCM až 32 bit / 768 kHz a DSD 512; maximální výkon zesilovače činí 1050 mW při 8 Ω. Má dva výstupy pro sluchátka (1x velký jack a 1x malý jack), USB, optiku, koaxiál a RCA.
A jak si tedy vede ve srovnání se svým větším bráškou? Předně musím říci, že je hned na první poslech znát příbuzenský vztah obou zařízení. V režimu DAC nedělá starší Hugo žádnou ostudu, přesto ale TT 2 nabídne o něco víc prakticky ve všech ohledech. Je tonálně vyváženější (hlavně středy ku výškám), napříč frekvenčním pásmem detailnější (nejvíce na basech), má lepší separaci a prostor okolo nástrojů, které jsou též přesněji lokalizovatelné na hudební scéně a dále lepší dynamiku. Přestože jsou kvalitativní rozdíly mezi nimi na první poslech patrné, nejedná se o tak zásadní rozdíl jako při jejich srovnání v režimu DAC+AMP. Zde už vede TT 2 opravdu hodně a dává tak jasně najevo, že patří do úplně jiné třídy. V zásadě jde o stejné rozdíly jako mezi převodníky, ale jsou mnohem významnější. Kdybych měl vybrat dvě věci, potom by to byla znatelně větší hudební scéna a detailnější basy a středy.
Přestože jsou zvukové kvality Hugo 2 jako all-in-one zařízení na vysoké úrovni, párování s nejlepšími sluchátky na trhu nedoporučuji. Ani zdaleka z nich totiž nevytěží plný potenciál. Technická úroveň zvuku LCD-2 je pro Hugo 2 pravděpodobně nejvíc synergická a možná i HD 800 S, která se nachází někde na pomezí; pro TT 2 jsou řekněme minimálním standardem a pro Hugo 2 naopak pomyslným vrcholem. Vezmu-li to z druhého konce, pro sluchátka třídy Sennheiser HD 600 nebo i Audeze LCD-2 Closed Back nemá zase cenu pořizovat TT 2. Dostanete z nich sice maximum, ale (když to trochu přeženu) je to jako jít na komára s atomovkou...
(Co se týče srovnání TT 2 s převodníkem Chord Qutest, víceméně se shoduje s popsanými rozdíly u Hugo 2. Za zmínku snad stojí jen ještě o trochu víc extenzivní výšky u Qutestu.)
(Pro komparaci DAC částí byl použit Auris HA-2 SE s RCA kabely AudioQuest Mackenzie nebo Nordost Heimdall 2.)
Mojo vs TT 2
Porovnávat tato dvě zařízení není mírně řečeno fér, ale když už máme srovnání s Hugem a Dejvem, byla by škoda nezařadit zbývající model od Chordu, kterým je právě Mojo. Nakonec právě tento produkt je dobrým důkazem toho, jak velký náskok má britská společnost před konkurencí. Je to už pět let, co tuto kouzelnou krabičku představili a do dnešního dne stále nemá ve své kategorii relevantního soupeře.
Stejně jako jeho sourozenci je i Mojo současně D/A převodník a sluchátkový zesilovač. Podporuje PCM až do 32 bit / 768 kHz a DSD 256, má dva sluchátkové výstupy na malý jack, koaxiál, optiku a USB. Výkon zesilovače je při 8 Ω 720 mW.
S ohledem na svoji cenu a kategorii má Mojo velmi dobře vyvážený plný dynamický zvuk, kterému prakticky nelze nic vytknout. Přesto asi nebude moc velkým překvapením, že kvalitativní rozdíly mezi ním a TT 2 jsou obrovské. Neexistuje žádný aspekt, ve kterém by jej Hugo neporážel rozdílem několika tříd. Když přejdete z TT 2 na Mojo, jako by najednou přestalo existovat nepřeberné množství frekvenčního spektra, z velkého sálu s vynikající akustikou jako byste přešli do malé zapadlé místnosti, o nějaké separaci nástrojů ani nemluvě. Ale jak už jsem před malou chvílí psal, srovnávat tyto dva produkty v podstatě není relevantní, neboť i přesto, že mají určitý společný základ, každý směřuje do úplně jiných vod.
Auris HA-2 SE vs TT 2
Srbská společnost Auris Audio již několik let světu dokazuje, že elektronkové zesilovače opravdu umí a ne jinak je tomu v případě HA-2. Myslím, že jsem jej dostatečně představil v samostatné recenzi (viewtopic.php?f=1920&t=1307475), a tak se můžeme rovnou podívat na srovnání s TT 2. Jediné, co je potřeba ještě zmínit, jsou použité elektronky. Čtyři zesilovací NOS Mullard EL95, díky nimž má HA-2 (ve srovnání se stock lampami) lepší separaci nástrojů. A jedna předzesilovací 7316 Amperex Ct0, která představuje absolutní vrchol mezi elektronkami typu 12au7 / ECC82, čemuž také odpovídá její extrémní pořizovací cena 300 $ (bez daně a poštovného) za kus. Oproti standardní Tung Sol od Electro Harmonix nabídne detailnější basy a středy, vyrovnanější tonalitu a především výrazně trojrozměrnější prostor.
Tonálně je HA-2 vřelejší zatímco Hugo chladnější a temnější. U prvního jmenovaného trochu dominuje pásmo středů nad basy a výškami. TT 2 nabídne lineárnější přednes s detailnějším hlubším basem a vzdušnějšími výškami, dále naopak menší prezenci nižších a vyšších středů. Dynamika je na velmi podobné úrovni. Záleží na daném pásmu. Hugo má dynamičtější bas, HA-2 zase středy. Hudební scéna je o něco širší v podání TT 2, ale její hloubka naopak výrazně lepší u HA-2 (zejména díky dané předzesilovací elektronce; ale i s levnější lampou si v této oblasti vede Auris lépe). Přestože Hugo nabídne slušné předo-zadní podání prostoru, v přímém srovnání s HA-2 působí ploše. Separace nástrojů je u obou rivalů srovnatelná.
Stejně jako v případě Dejva, není párování HA-2 s HiFiMAN Susvara ideální. Výkonem na ně nestačí. Ani s HD 800 S nejde o úplně šťastnou volbu, respektive TT 2 si s nimi poradí mnohem lépe díky extenzivnější reprodukci basové složky, jež právě těmto Sennům chybí. Auris má na poměry elektronkových zesilovačů sice velmi dobrý bas, ale Hugovi úrovně nedosahuje. Asi nejzajímavějším je srovnání daných zesilovačů s HD 600. Zatímco TT 2 spíš ukazuje na jejich limity, na to, že tato sluchátka nejsou pro něj rovnocenným partnerem, v případě spojení s HA-2 naopak “září”. Přesto si ale myslím, že pro dosažení podobného výsledku bude šestistovkám stačit lampový zesilovač nižší třídy; něco mezi Schiit Valhalla 2 a Mjolnir 2.
(Jako DAC byl z povahy věci použit TT 2; propojení s HA-2 zajistily RCA kabely AudioQuest Water.)
Chord Hugo M Scaler
Má-li TT 2 v absolutním hodnocení nějakou slabinu, pak je to nepochybně několikrát zmiňovaná plošší hudební scéna jeho sluchátkového zesilovače. Nejvíce se to projevuje s Meze Empyrean a HiFiMAN Susvara, která nabídnou ve srovnání s ostatními testovanými sluchátky větší hudební scénu. Avšak je to právě vykoupeno jejich mimořádně vysokými požadavky na schopnosti zesilovače v této oblasti. Řešení tohoto "problému" nabízí sám Chord v podobě Hugo M Scaler. Jedná se o čistě digitální zařízení, které slouží k upscalingu digitálních dat a současně jako digitální filtr. Propojení s TT 2 (nebo s jinými převodníky) zajišťuje dvojice koaxiálů s koncovkou BNC. Lze jej propojit i přes jeden, ale nevyužijete tak maximální potenciál M Scaleru. Ten dokáže posílat data o rozlišení až 768 kHz. Ale koaxiální kabely dokáží přenést pouze polovinu, a tak je zapotřebí pár. Maloobchodní cena je skutečně hrozivá, 104.990,- Kč. Nicméně přínos M Scaleru je zcela neoddiskutovatelný. Zásadním způsobem prohloubí hudební scénu při zachování její šířky. Zvuk se tak nese do dáli až na samotnou hranici možností sluchátek. S dobrou nahrávkou je to mimořádný zážitek. Nástroje jsou přesněji lokalizovatelné v prostoru; současně lze mnohem lépe vnímat jejich tělo a váhu, jsou tak mnohem víc trojrozměrné. Spolu s tím se také zlepší jejich separace a naroste i detail napříč frekvenčními pásmy. V kombinaci s M Scalerem tak v zásadě můžete zapomenout na výše popisované nedostatky samotného TT 2. Tato dvojice také kvalitou zvukové reprodukce jednoznačně překonává Chord Dave jako all-in-one zařízení. V režimu DAC je to složitější, obecně bych řekl, že jsou na stejné technické úrovni. Dave má stále navrh v čistotě středového pásma, Hugové zase v prezentaci prostoru.
Vedle M Scaleru lze podobných výsledků docílit použitím softwarového řešení HQPlayer. Ten při určitém nastavení (například: filtr sinc-M, dither LNS15, sample rate 705,6 / 768 kHz, vol. max -3dB) stejně jako Hugo prohloubí prostor, zlepší separaci nástrojů a také trochu přidá na detailu v některých pásmech. Co se rozdílů týče, M Scaler nabídne citelně větší hudební scénu, výrazně větší detail na basech a vyšších středech (ty jsou s HQPlayerem dost zrnité oproti M Scaleru) a vyváženější tonalitu. Výhodou HQPlayeru je drasticky nižší cena (okolo 7000,- Kč) a velké množství různých nastavení, díky nimž si můžete upravit výsledný zvuk (například jeho tonalitu) podle vlastního vkusu. M Scaler má naproti tomu jen jedno nastavení (pomineme-li několik úrovní upscalingu, neboť stejně každý bude používat tu nejvyšší). Na druhou stranu i u M Scaleru můžete ladit tonalitu pomocí různých BNC kabelů, ale zase to bude další finanční investice navíc k už tak drahému zařízení. Sám jsem nakonec zvolil poměrně levné řešení v podobě Chord Shawline (13.580,- Kč za pár). Zkoušel jsem i několikanásobně dražší Chord Sarum, ale ten mi právě svojí tonalitou nesedl. Zvuk byl příliš světlý.
(Do budoucna chci ještě vyzkoušet dva modely BNC kabelů, které se svojí cenou pohybují mezi řadou Shawline a Sarum, ale bohužel aktuálně nejsou nikde k poslechu.)
TT 2 a role dalších komponentů
Můžete si pořídit TT 2, k němu M Scaler, použít přiložené kabely a ono to bude hrát. A dokonce i dost dobře. Ale dostanete z nich maximum? Ani náhodou. Pokud bych se měl pokusit procentuálně vyjádřit rozdíl mezi mnou používanými komponenty (USB a BNC kabely a filtrace elektřiny), potom za použití běžně dodávaných kabelů a při zapojení do nefiltrované zásuvky dostane tak 70% výkonu TT 2 s M Scalerem. Ano, tak velký rozdíl se může zdát až neuvěřitelný, ale garantuju vám, že je to prostá realita.
Vynechejme z řetězce filtr AudioQuest Niagara 1200 a basy rázem ztratí něco ze své pevnosti a dynamičnosti, středové pásmo na čistotě, hudební scéna na hloubce a nástroje na separaci. Namísto Chord Shawline BNC použijme základní kabeláž a zvuk najednou potemní, ta tam bude bohatá pestrá tonalita, lepší separace nástrojů nebo citelně detailnější pásmo středů a výšek. No a završme to použitím běžného USB kabelu za pět korun, protože přece to jsou jen nuly a jedničky a my se nenecháme oklamat těmi vydřiduchy výrobci, kteří si dovolí účtovat za své zbytečné předražené USB kabely i desítky tisíc korun! Ale potom se nedivme, že se zmenší hudební scéna, ubyde na transparentnosti, na čistotě středového pásma i pozadí nahrávky. Ale to je přeci v pořádku, jsou to jen pouhé nuly a jedničky...
Možná jsem to s tím sarkasmem trošku přehnal, ale chtěl jsem tím upozornit na stále do jisté míry opomíjené, respektive podceňované přínosy určitých komponentů. Byly doby, kdy mnozí "odborníci" tvrdili, že ani mezi různými převodníky neexistují zvukové rozdíly. Bohužel v případě kabelů tento mylný názor ve světě HiFi stále poměrně dost rezonuje. Moje doporučení je prosté, nejlepší zkušenost je vlastní zkušenost. Mnoho prodejců dnes nabízí možnost zapůjčení proti záloze domů na vyzkoušení. Využijte toho a potom se budete moci stejně jako já už jen pousmát, když v internetové diskuzi narazíte na rádoby erudované závěry o tom, že “Země je dozajista placatá”…
Pár slov závěrem
Chord Hugo TT 2 je bez nejmenších pochyb skvělý kus audio-železa. Za tu nemalou sumu, kterou si prodejci účtují, dostanete opravdu hodně muziky. Škoda jen té plošší hudební scény. Ale i s tímto nedostatkem si myslím, že je jeho cena s ohledem na konkurenci úměrná hodnotě, jež získáte. Nakonec s většinou sluchátek si toho možná ani nevšimnete. Jak jsem psal výše, tuto slabinu odhalí zejména Meze Empyrean a HiFiMAN Susvara. Každopádně chcete-li víc, pořiďte k TT 2 Chord Hugo M Scaler (s odpovídající kabeláží) a dostanete prezentaci “world class”. Při své cestě za nekompromisním zvukem jsem toho slyšel opravdu hodně. I takové mašinky jako dCS Bartók či HiFiMAN Shangri-La za půl druhého milionu a přestože jsem je do této recenze nezačlenil (protože jsem neměl možnost přímého srovnání), mohu poctivě říci, že nehrají technicky lépe než kombo od Chordu, hrají pouze jinak. A v těchto vodách tak už bude prakticky záležet jen na osobních preferencích každého posluchače.
.
