Jedná se o certifikát, za kterým stojí Consumer Electronics Association a Japan Audio Society a který by měl pomoci zákazníkům najít ten správný výrobek, aby si naplno užili kvalitu zvuku z Hi-Res nahrávek. A já už si rok lámu hlavu s tím, co to má jako znamenat.
Upozornění: Následující text se zabývá čistě vztahem mezi sluchátky a tímto certifikátem, neřeším zde problematiku Hi-Res nahrávek
Tento certifikát můžeme nalézt na většině sluchátek, DACů a přehrávačů od Sony. Není se čemu divit, Sony s těmito organizacemi spolupracuje a Hi-Res je aktuálně jeho největším marketingovým tahákem. V poslední době se ale začíná šířit a zaměřují se na něj prozatím výrobci přenosného audia. Hi-Res certifikátem se tak chlubí nejnovější modely in-earů od Dunu, Audio-Technicy a některé modely RHA. Určitě se najdou mnozí další(především v Japonsku), ale u těchto jsem si toho zatím všiml.
Čím se ale liší tato certifikovaná sluchátka? Co musí splňovat, aby certifikát získala?
Žádné oficiální prohlášení Japonské Audio Society se mi nepodařilo najít, samotní výrobci mě většinou odkázali jen na prázdné marketingové řeči. Pouze RHA bylo trochu vstřícné a v emailu potvrdilo mé odhady, že kouzelným číslem zde bude 40 000 Hz.
Pokud se podíváme na specifikaci sluchátek s certifikátem, skutečně u všech najdeme frekvenční rozsah končící minimálně na 40 000 Hz! Bohužel se už nikde nedočteme s jakým poklesem se k dané hodnotě sluchátka doklepou. Ani jak probíhalo samotné měření, což je obzvláště důležité u in-earů, kde se mnoho odborníků stále hádá o tom, zda se u nich dá měření nad 8 či 12 kHz vůbec věřit.
Ale při bližším pohledu na takto certifikovaná sluchátka objevíme další problém. Rozsahem do 40 kHz se chlubí i mnohé hybridní konstrukce, přitom po dlouhá léta platilo, že tlakové měniče(které se zde vždy starají o výšky) stěží překračují 20 kHz. Ještě si pamatuji, jak se před lety Jerry Harvey chlubil, když se mu podařilo po dlouhých letech udávaný rozsah povýšit na 23 kHz. A teď najednou bez problému chodí až na 40 kHz?
Odpověď se pravděpodobně skrývá právě za použitím hybridního systému. Po forech se totiž šíří informace(pozor, neověřená!), že hranici 40 kHz musí splňovat samotný měnič, ne sluchátka jako celek. U Hybridů tedy budeme tvrdit, že dynamický měnič zvládne zahrát i požadovaných 40 kHz, přitom v reálném zapojení se bude starat jen o samotný bas.
Jednoduše směšná je pak situace u RHA. U ní se certifikátem pyšní nové T20, loňské T10 a i M750 ze střední třídy. Ovšem ještě před pár měsíci bylo u T10 uváděno jako maximum 22 kHz!! V červnu ale značka dostala certifikáty a specifikace najednou poskočila o 18 kHz výše!
Prozatím jsem z tohoto certifikátu především zmatený. Rád bych našel nějaké přesné podmínky na základě čeho se uděluje( pokud o nich něco víte, prosím napište mi!) a tak zjistil, zda se jedná o něco opravdu promyšleného a užitečného nebo jen o levný trik jak nalákat lidi na nějakou neuchopitelnou “vyšší kvalitu”.
V současnosti, především pokud přihlédnu k výše zmíněným problémům s udávaným frekvenčním rozsahem, je pro mě tento certifikát naprosto bezcenný. A výrobci spíše ubližuje, protože z něj v mých očích dělá částečného podvodníka.
A jak to vidíte vy?
Odkazy:
Press release z června 2014, které se stará o samotné Hi-res nahrávky http://hometheaterreview.com/agreement- ... res-audio/
Press release z prosince 2014 o samotném certifikátu Hi-Res pro výrobky
https://www.ce.org/News/News-Releases/P ... -Hi-R.aspx
Stránky Japan Audio Society(nějaký znalec japonštiny, co to přeloží?) http://www.jas-audio.or.jp/
