Platprde, na to, jaký tady hážeš ramena a jak se marnomarně snažíš tvářit znale, máš opravdu obrovský mezery i v těch nejzákladnějších znalostech.
Nikde jsem nenapsal, že všechny nahrávky mají shodný či dokonce správný frekvenční spektrum odpovídající spektrům nahraných nástrojů. Tzn. i zde reaguješ ne na můj text, ale na svou fantazii a úsměvnými pokusy o urážky dokonale trefuješ akorát tak svou frustraci.
Není těžký si uvědomit, že o kvalitě, rozlišení, spektrální a dynamický věrnosti různých nahrávek vím poslechem svý sestavy asi tak o tři parníky víc než ty s NADem C 375 (který jsem měl, takže přesně vím, co umí)....
Nastíním to jen stručně a heslovitě - vyčerpávající pojednání by jen s mýma základníma znalostma bylo na mnoho normostran a to o problematice vím jen zlomek toho, co třeba dobří masteringoví inženýři.
Podstatou tvého tápání je neuvědomění si faktu, že nahrávka, jak ji máš na (SA)CD, vinylu, mp3, streamu, flacu atd., je z pohledu jednotlivých nástrojů nedělitelný celek. Proto nelze zvýraznit jen bicí a basu, byť by to třeba objektivně potřebovaly, ale spolu s nima se po použití korekcí sveze i vše ostatní, co frekvenčně zasahuje do korigovaný oblasti. Takže třeba klavír, housle, lidský hlas, kytara atd., u kterých to většinou není žádoucí.
Dalším faktem je, že to, kvůli čemu ti mnohý nahrávky znějí tence, tupě, je chybějící dynamika a rozlišení (což jde ze snad logických důvodů ruku v ruce). To se žádnýma korekcema dohnat nedá.
Do toho hraje roli ekvalizace použitá při nahrávání a masteringu, která různě posouvá frekvenční rozsah jednotlivých nástrojů. Spektrální a dynamický charakteristiky použitých mikrofonů. Záměr kapely / vydavatele na nějaký zvuk charakteristický pro kapelu. Atd.
Jinými slovy a zjdenodušeně, abys chápal, těch kroků a jednotlivých manipulací s frekvenčním spektrem a dynamikou zvuku před tím, než vznikne finální nosič, který si ty pustíš, je tolik a mají tak široký záběr, že výsledkem použití třeba basové korekce na tvém NADu, která vytváří širokánský gaussovský hrb od 200 Hz po 20 Hz s peakem na 100 Hz, je jedině objektivní i subjektivní zhoršení výsledného zvuku.
Jedinou správnou cestou k věrnému zvuku (hi-fi = high fidelity) je frekvenčně co nejrovněji hrající sestava (včetně akustiky místnosti), železo, které bude co nejméně frekvenčně, dynamicky, fázově měnit příchozí signál a nahrávky, které budou vytvořeny s co nejmenším počtem původní zvuk degradujících zásahů.