Ono nejde vždycky jen o generátor hodinovýho kmitočtu. Musíme si uvědomit jednu věc - tyhle generátory jsou v dnešní době VŽDYCKY řešený formou krystalovýho oscilátoru - s různě silnou stabilizační "smyčkou" proti vlivu teploty a stárnutí, ale obecně se dá říct, že už samotným použitím křemennýho výbrusu jako základního rezonátoru se dosahuje základní přesnosti výchozího kmitočtu oscilátoru s odchylkou mnohonásobně menší než 1% - naprosto běžný jsou odchylky v řádu tisícin procenta základního kmitočtu, u teplotně stabilizovanejch oscilátorů až o milióntiny % základního kmitočtu.
A vždycky se pro získání časovací frekvence transportu i převodu z analogu na digitál i obráceně musí ta základní frekvence znovu několikrát binárně dělit, aby se získaly potřebný "nosný" kmitočty, kterýma se pak realizujou samotný "hodiny" řídící transport (UART) i převodníky - čímž se skutečná chybová odchylka ještě víc zmenšuje. Mezi jednotlivýma zařízeníma i různejch značek proto prakticky neexistujou měřitelný rozdíly v hodinovejch frekvencích - v čem se můžou rozcházet, je fáze (například náběhová hrana každýho impulsu může bejt ve dvou zařízeních vůči sobě časově posunutá, i když hodnota kmitočtu je shodná).
Další věc, ve který se běžně zařízení liší, je kvalita externích součástek zapojenejch KOLEM základního převodníku. Jedna značka neváhá a připlatí si za výběrový součástky z výroby se zaručovaným lepším souběhem přesnejch hodnot - a hned je kvalitou kus před konkurencí, která nakupuje standart - i když nominálně to jsou shodný součástky, tak ten standart má odchylku dejme tomu ±5%, zatímco výběr jde až na ±0,1% odchylky - a tím je taky zaručený, že jeho průběhy převodních a přenosovejch charakteristik budou líp souhlasit s teoretickým návrhem. A to jsem zmínil teprve jen převodníky, za nima ještě nutně následujou napěťový zesilovače ve funkci oddělovacích bufferů, aby výstup převodníku měl pořád stejnou zatěžovací impedanci a nevyráběl díky jejímu kolísání nesmysly. Ty oddělováky jsou nejčastějc samozřejmě z rodiny operačních zesilovačů - a zase, kolem sebe mají zapojenou hrst "bižutérie", která ve finále svýma vlastnostma měnícíma se podle teploty, napájecího napětí a dalších veličin nutně ovlivní přenosový vlastnosti celku. Hlavně vlastnosti těch operáků a pasivních součástek jak kolem nich, tak kolem převodníkovejch švábů jsou příčinou rozdílů ve zvuku, ne nějakej jitter - ten hraje u normálně kvalitních zařízení až nějakou desátou nebo dvanáctou roli ...