Berte to jako teoretické maximum, ne jako požadavek pro vstupní signál. Výstupní zařízení zobrazí to, co pošlete. Pokud to bude 60 Hz, tak 240 / 60 je 4. To znamená, že každý z 60 snímků za vteřinu bude ve frekvenci 240 Hz zobrazen 4x za sebou. Protože je 4 celé číslo, nezmění se nic na zobrazení ani na čase = změna bude (pokud) maximálně k lepšímu.
Jiná situace by mohla nastat, pokud byste měl zdroje například 50 Hz, protože 240 / 50 je 4,8. Protože 0,8 snímku nezobrazíte, musel by vzniknout nějaký propočet. Buď pokročilou metodou rozkladu obrazu a sledování pohybu, nebo jednoduše zobrazením celých snímků v různém poměru. Zde už byste mohl pozorovat změnu v podání obrazu či trhání v čase.
Celá situace je ovšem mnohem složitější. Záleží i na zdroji. Vzhledem k tomu, že zdroj a projektor o sobě neví (vzájemně spolu nekomunikují), platí, že FPS/Hz zdroje se nerovnají FPS/Hz výstupního zařízení. Ve světě PC už existuje nějaká forma synchronizace při přenosu obrazu (AMD FreeSync a nVidia G-Sync), ale u tohoto projektoru ji v parametrech nevidím.
Váš projektor umí 240 Hz, tedy umí přijmout/zobrazit nový snímek každé přibližně 4 ms. Pokud do něj pošlu 60 Hz, znamená to, že budu odesílat snímek každých 16,7 ms. Když si to představíte jako dvě sinusoidy (modrá 240 a červená 60 Hz). Pokaždé, kdy se náběžná hrana a vrcholy alespoň trochu trefí, je snímek zobrazen. V opačném případě je zahozen a předešlý snímek je zobrazen déle. To působí případné viditelné cukání obrazu.
Vidíte, že ne vždy se souběh podaří. A to graf ukazuje ideální stav, kdy jsou obě frekvence v časovém souladu - realita je takové, že každé zařízení má tuto interní frekvenci trochu jinou. Souběh je pak špatní i v případě, že obě zdroj i cíl má stejnou frekvenci.
U PC to bez synchronizace vypadá tak, že grafická karta chrlí na monitor klidně 300 FPS. To už je takové množství, že i když je většina vykreslených snímků zahozena, stále jich je dost na to, aby monitor měl vždy nějaký k dispozici, když zrovna může něco zobrazit. Ta synchronizace (viz výše) pak funguje tak, že se s výstupním zařízením domluví na předávané frekvenci a zpracovává/posílá nový obsah jen když je potvrzeno, že bude zobrazen. Tím dochází k efektu plynulosti i při výrazně nižších hodnotách FPS/Hz.
Pokud máte daný projektor jen na filmy, nesetkáte se moc s problémy, protože valná většina dnešní produkce je ve frekvencích 24, 30 a 60 FPS. To vše se v násobcích celých čísel vleze do zmíněných 240 Hz.
U televizí s podobně vysokým údajem Hz je situace podobná. Rozdíl spočívá v tom, že nejprve dojde k přenosu z cizího zdroje, uvnitř TV dojde ke zpracování obrazu a následnému odeslání na panel dané TV. Vnitřní zpracování TV je s frekvencí panelu synchronní, proto dokáže využít plně možností dané frekvence. Na druhou stranu však s obrazem dělá psí kusy, proto je to vhodné tak maximálně na sledování sportu.