tipy na repro do 10 tisíc na poslech hudby + občas TV

[Multi2000]

No hned jak jsem ty hnědé koupil, tak o 1000 zdražily, ale naopak v černé o 1000 zlevnily. Takže Tempus 55 v černé, mají za 7 899,-Kč.

-- 10. 12. 2020 15:53 --

vojtec: Před koupí jsem vznesl dotaz na firmu, které dělá záruční servis a odpověděli mi toto:
Monitor Supreme 802 - dobrá reprosoustava za bezkonkurenční cenu na
trhu. V této cenové kategorii nemá konkurenci. Ideální pro vícekanálový provoz.
Tempus 55 - vyšší řada než Supreme, adekvátně k tomu vyšší zvuková
kvalita. Lepší ozvučnice, lepší měniče, ten posun v kvalitě
je nejen vidět, ale i slyšet. Zvažujete-li stereo provoz a nevadí Vám
něco připlatit navíc, zvolil bych Tempus.

Tempus za těch necelých 8000 je myslím moc dobrá koupě. Pokud bych kupoval za 12000 jako je cena skoro všude jinde, asi bych už nekoupil a spokojil se s Monitor Supreme 802. Jednak proto, že mé maximum, co jsem byl ochoten utratit, bylo právě těch 8 000 a při více než dvojnásobné ceně 5000 Kč za Supreme 802 a 12 000 Kč za Tempus 55, bych řekl, že až tak velký zvukový projev není. Ale pokud se dají koupit za 8000, tak těch 3000 navíc za to stojí.
Těžko radit, já jsem rád, že jsem těch 3000 přidal a koupil Tempus 55. Spokojen bych ale byl i s původními Motitor Supreme 802, které se v Datartu v rámci VIP dají koupit pod 5000.
Oboje sestavy hrají lépe než mé původní Technics, které se ve své době dávaly k věžím co stály 40 -50000.

Ještě bych doplnil, že je docela i rozdíl v tom co posloucháš. Kvalita zvuku je vždy oproti původním Technics znatelná, ale u některých skladeb je rozdíl ve zvuku fakt velký.

[perpeťák]

Vybral bych Tempus. Mám Supreme 202. Obyčejná učebnicově provedená regálovka. Bez naleštěných prdů vzácných dřev a průvodních keců. Jestliže Tempus je lepší, za tu cenu není co řešit. U 802 jako ve všech jiných případech je příplatek za nejspodnější oktávu, která v reálném domácím poslechovém prostoru vyvádí lecos.
A za větší peníz mě napadá Dali. Výborný poměr cena/výkon. Co je nad tím, jsou jen naleštěné prdy. Ne, že by bedničky vyšší kategorie například od Barletty nehrály výborně, jsou dobře navržené, jenže stejně dobře by hrály i z korpusu z lisovaných pilin.

[perpeťák]

Provokativní nápad. Vyzkoušet jak hraje sestava složená například ze čtyř sérioparalelně zapojených malých reprosoustav, sestavených do jednoho kvádru pro každý kanál. Řekněme, že Magnat 102 lze koupit po párech za dva tisíce. Čtyři na kanál, to je osm tisíc. Jak by tahle sestava hrála v porovnání s osmitisícovým párem.

[martas38]

Troufám si říct, že ta osmitisícová bude hrát líp už jen z důvodu použití kvalitnějších měničů (což samozřejmě nemusí být pravda) a patrně i díky většímu objemu beden (což taky nemusí být pravda )
U těch dvoutisícových se může promítat i nevyrovnaná kvalita jednotlivých kusů, co se při tak nízké ceně může stát.

[perpeťák]

Čtyřem deseticentimetrovým středobasům odpovídá plocha jednoho středobasu dvacet cm. Jak by se při takovém nekonvenčním upořádání v praxi projevilo zvětšení vyzařovací plochy? Proč zdroj zvuku musí být bodový? Umístění jednoho zdroje v neideálním prostoru ve spojení s neideální polohou posluchače vede k různým výsledkům především na nízkých frekvencích. Stačí se projít po místnosti. K čemu je soustava jdoucí hodně dospod, v nevhodném umístění? Krok stranou, duní, další krok, kdeže jsou ty basy? Projev v poslechovém studiu, anebo v ideálních podmínkách je jedno, projev v běžně zařízeném obytném prostoru je druhé. Symfonický orchestr domů beztak nenacpu. Potíž je i v tom, že hudební těleso má nějakou virtuální vyzařovací plochu, reprosoustava ji má menší. O to musí pumpovat s větší amplitudou. Ta znamená sníženou linearitu. Velká plocha membrány má více vlastních kmitů, při buzení se deformuje. Proto čím větší membrána, tím náročnější je na materiál, aby byla co nejtužší a přitom nejlehčí, tím větší musí být budič, aby k ní nebyl připojený jen v jejím středu. To znamená vysoké náklady a cenu. Více menších reproduktorů snižuje účinnost.

Možností je buzení v celé ploše, jenže takový, ortodynamický, magnetoplanární, elektrostatický reproduktor je nákladný a plošně rozměrný. Jenže i velké elektrostaty potřebují klasickou basovou sekci, viz Martin Logan. Jak jsem je slyšel, mám je za referenci. Ta vzdušná průzračnost! Ta brilance. Jen zvuk. I velmi ceněné B&W proti nim hrály, jako...jako bedny. Kdž člověk ví na co se zaměřit. Jenže bez ohledu na cenu jsou rozměrné. A jsme tam kde jsme byli. Zkoušel jsem NXT, v malém a pro nenáročný poslech je to zajímavá technologie. Mám čtyři měniče, zkusím až seženu vhodný panel, tak metr na metr a půl. Ale stejně jako doplněk basujících soustav.

Kromě toho jsou také manželky se svými představami uspořádání bydlení, k nimž nepatří bydlet v poslechovém studiu. Neřeší posazení vokálů, hloubku a pevnost basů, cinkot činelů. Nejčastějším reálným ppožadavkeme je "Stáhnitomusítotutakřváttoužneníkvydržení!" To kromě prostoru a financí je naprosto zásadní parametr. Jestliže nebydlíte na samotě u lesa a rámusidla nemáte o pořádný o kus dál, nejlépe v hifistickém vejminky. S ohledem na to, většinou, protože audiofilie v naprosté většině je mužskou chorobou, jde o to, aby rámusidla, včetně toho, co k nim patří, nebyla dominantou prostoru, ale aby pokud možno byla nenápadná. Aby hrála příjemně a přitom přiměřeně detailně i nenahlas, aby vytvářela příjemnou kulisu. Manželka je toho názoru, že všechno to hraje dobře. Hlavně když to neřve. A třebaže v reklamě a v recenzích není zmiňována, manželka je důležitý parametr.

Tak se tu mějte, mé povídání berte s rezervou a s nadhledem, a nesahejte zbytečně do trezoru na superhyper. Když stačí aby to doma jen tak příjemně hrálo. K tomu účelu stačí jakékoli technicky poctivě udělané reprobedny, které se vám líbí a které máte kam umístit. A hlavně, které vám odsouhlasí manželka.