Kvalita zvuku je odvislá od souhrnu vlastností a požadavků, které si někdy protiřečí. Nejdřív je deska - ta by měla být co nejrovnější a nejčistší, drážka by měla být co nejlepším obrazem původního zvuku. Rovinnost desky se zajišťuje u špičkových zařízení i centrálním šroubem, kterým se deska přitlačí k talíři.
Dalším požadavkem na techniku je schopnost hrotu kopírovat drážku - souhrnu těchto vlastností se říká PODDAJNOST. Je do ní zahrnuté vyvážení ramínka tak, aby na hrot připadal jen minimální tlak, měřený u přenosek s krystalovým měničem (výchylkové přenosky) v desítkách milinewtonů (jednotky gramů podle starších zvyklostí) a v řádu 10-15milinewtonů (1-1,5g) u přenosek magnetodynamických = rychlostních. Další odborné definice na požádání po icq...
Zároveň se musí rameno pohybovat do stran s minimálním odporem - proto se ramínko ukládá do hrotových ložisek, u špičkových strojů se safírovými kameny jako v hodinkách. Proti relativně těžkému ramínku a přenosce, které se dělají jako mechanická soustava s rezonanční frekvencí hodně hluboko pod prahem slyšitelných frekvencí, se podle drážky vychyluje hrot, spojený s chvějkou a jejím prostřednictvím se samotným systémem měniče. Snadnost pohybu chvějky nahoru - dolů a vlevo - vpravo vzhledem k samotné přenosce se nazývá PODDAJNOST PŘENOSKY. Čím je přenoska poddajnější, tím lépe hrot kopíruje průběh drážky. Právě poddajnost má souvislost s přítlakem na hrot - malá poddajnost (= "tvrdší" systém) vyžaduje vyšší přítlak, aby hrot nevyskakoval z drážky. Zároveň vyšší přítlak na hrot znamená i vyšší obrušování hrotu zrnky prachu v drážce (hrot "se ohrává") z původního zakulaceného tvaru do tvaru ostrohranného - a ten zase obráceně víc a víc poškozuje drážku, respektive její boky, nesoucí stereofonní informaci. Proto je udáváno, že krystalové = výchylkové přenosky s vyšší přítlačnou silou na hrot mají poměrně krátkou životnost počítanou v desítkách hodin reprodukce. Jsou levnější, na hroty se používá lacinější materiál - safír - a proto se používaly a používají u "spotřebních" gramofonů. Jejich signál stačí k vybuzení zesilovače s relativně velkým vstupním odporem - kolem 1MOhmu, což bylo velmi výhodné při použití elektronkových zesilovačů. Opačně přenosky rychlostní = magnetodynamické mají měkčí = poddajnější systém, který sice produkuje mnohem slabší signál, protože ale vyžadují řádově 5x - 10x nižší přítlačnou sílu než krystalové a navíc se na výrobu hrotů používá syntetický sice, ale stále diamant, opotřebení hrotů je daleko pomalejší a zpětně i daleko méně poškozují drážku desky. Jejich signál se ale musí zesílit - zhruba 250x a navíc se musejí zatěžovat předepsanou impedancí, aby jejich výstup byl lineární. O zesilovačích, charakteristikách a korekcích zase příště, aby toho nebylo moc najednou...
je mi tady z toho na blití.