Klasická česká kynutá buchta s mákem - to na 1. místo.
Na další pak patří tažený štrůdl, bohužel nikdo už mi ho neupeče, jak mi ho pekla babička - ani mně se tak nedaří, a to moje máti tvrdí, že je jako od bábinky. Bohužel, není to furt ono.
Následuje klasická třená bábovka, nejlepší je samozřejmě mramorovaná, ale čistý bleďoch bez kakaa je taky sežratelný.
O další místa se dělí "vázané" koláče s drobenkou - jak jinak než makové - a koláče chodské, tažené - ty se snesou i s povidly, například s hruškovými je to MAZEC. Navrch samozřejmě drobenka (manželčina babička má pro drobenku zajímavý výraz, nikde jinde jsem ho neslyšel - říká ŽMOLENKA).
Pak následují nejrůznější "buchty/řezy/koláče" vyráběné formou těsta litého na plech - na ty je specialistka moje polovice, umí jich asi 20 druhů.
A co vysloveně nesnáším, jsou buchty jakéhokoliv typu, plněné nebo sypané TVAROHEM - ten prostě k smrti nenávidím, asi nějaká reziduální vzpomínka z raného dětství, kdy mne ho nutili jíst - a záviny pečené z lístkového těsta. Nejhorší je snad ořechový, všecky obecně jsou ale FUJ - říkám tomu "huba plná šupin a buchta kde nic tu nic"...