user XYZ píše:Ahoj, prosím Tě měl bych na tebe dotaz:
Můžeš udělat v přehrávačích nové téma vysvětlující rozdíl mezi DVD a CD přehrávačema co se zvuku týká? Ne nějaký typ konkrétně ale rozdíly v mechanikách atd.
Chlapík v posl. studiu mě říkal že na zvuku to je znát a CD je lepší o poznání, tak nevím zda-li investovat či ne.
Dále mě na DVD přehrávači točí že skladby propojené nějakým intrem oděluje a nepřehrává v kuse (orig. CD), nevím čím se toto dějě a jestli by to CD př.. vyřešil.
Pokud by jsi mohl tuto a další věci zvuku se týkající trochu obšírněji ale pro laika srozumitelně popsat byl bych moc rád.
Za případnou odpověď Ti předem díky a ahoj.
XYZ.
Odpověď je jednoduchá i složitá zároveň, přesto se o ni aspoň v nástinu pokusím.
Rozdíly mezi mechanikami vycházejí už ze samotného principu záznamu. CD má jen jednu vrstvu a normou určenou velikost stopy (pitu), DVD může být dvouvrstvé a hustota jeho stop je vyšší. Z tohoto důvodu je mechanika pro CD jednoduší (paprsek ostří pouze do jedné hloubky) než pro DVD. Pokud je mechanika vybavená funkcí vypalování, vše se ještě zesložití, protože pro vypalování je potřebný výkonnější laser než pro čtení a na vozíku optiky tedy většinou najdeme lasery dva. Pokud mechanika podporuje BluRay, musí krom červených laserů obsahovat ještě laser s modrým světlem, jehož vlnová délka umožňuje ještě vyšší zaostření (= jemnější stopu = hustší záznam) než optika s laserem s červeným (přesněji řečeno INFRAČERVENÝM) světlem. Podrobnosti jsou v příslušných normách (ČSN EN, DIN atd) a dají se najít třeba i na Wikipedii. Zvenku vše vypadá stejně, mechanika má stejný "vyplazovací" šuplík s oválným výřezem u středu a liší se jen potiskem, nanejvýš výškou u provedení "slim" určeného k vestavění do laptopů.
Záznamové médium i když je stejně velké (plastový 120mm kotouček z polykarbonátu) se samozřejmě liší - aby ho přehrávač mohl identifikovat, má každý (i prázdný vypalovatelný) disk u svého nejmenšího průměru část, která mechaniku informuje o druhu záznamu, pro jaký je disk určen, o kapacitě a dalších údajích, které mechanika použije pro nastavení svých funkcí. Proto například po vložení DVD nebo BR disku do mechaniky staršího typu dojde k hlášce "NO DISC" - mechanika nechce říct, že je prázdná, ale že vložené médium není schopná načítat. Do této části se například u lisovaných DVD vpisují i "ochranná data", tedy například údaj o geografické zóně, pro kterou je DVD určeno a pokud není vloženo do přehrávače se stejným interním označením, tato "ochrana" (čert vem příživníky z "autorských" svazů = autor tam není ani jeden...) zabrání přehrávání. Opět - technické podrobnosti zde nemá cenu rozvádět, zájemcům jsou dostupné jinde.
Poslední částí přehrávače je obslužný hardware - je to deska s procesorem, který umožňuje dekódovat data přicházející z dálkového ovládání, řídí funkce mechaniky a displeje, dekodéry a digitálně-analogové převodníky pro signál. Samozřejmě obsahuje i styková rozhraní pro optické a elektrické digitální výstupy. Tento procesorem řízený celek nese ve své paměti celý ovládací software, který samozřejmě zahrnuje i kodeky, digitální "klíče" k ochranám atd. Pokud tedy DVD přehrávač nepřehrává CD se souvislým záznamem (například live koncerty), ale "seká" reprodukci s mezerami podle ohraničení stop, a přitom "obyčejný" CD player "hraje souvisle", je to způsobeno právě tímto softwarem - prostě program procesoru je tak sestavený. Řešením je (tam kde to jde) přehrátí firmwaru jinou verzí - což ovšem nápravu bez vyzkoušení nikomu nezaručí.
Úplně stejným způsobem závisí na softwaru a na kvalitě dekódovacích obvodů i výstupní analogový signál. Bohužel, z cenových důvodů levnější DVD přehrávače často vůbec neobsahují samostatný DAC, ale dekódování provádějí v jednom soustředěném zákaznickém obvodu včetně dekódování vícekanálového zvuku. Tím je samozřejmě "ošizena" kvalita. Starší přehrávače CD měly obvody oddělené, takže se daly v případě potřeby i měnit DAC v případě poruchy nebo požadavku na vyšší kvalitu - levnější DVD přehrávače tuto možnost jednoduše svou konstrukcí vylučují. Konkrétní typy jsou součástí firemního řešení hardwaru, funkce a kvalita se bohužel příliš neliší. Teprve drahé přehrávače s vysokou kvalitou mají obvody umožňující oddělené dekódování. U lacinějších DVD přehrávačů je proto možné dosáhnout mnohem lepší kvality reprodukovaného zvuku tím, že se použije digitální výstup (je z principu jedno, jestli elektrický koaxiální, nebo optický - v obou jsou data shodná, rozdíl je pouze v tom, že použití optiky vylučuje zavlečení brumu nechtěným vytvořením zemní smyčky) a VNĚJŠÍ DAC, kde si uživatel může ovlivnit kvalitu převodníků minimálně tím, že si sám vybere značku a typ atd.
Není proto chybou nebo klamáním zákazníka, když je v obchodě nebo poslechovém studiu tvrzeno, že "pouze" CD přehrávač má lepší zvuk, než přehrávač DVD nebo BR - pokud jsou v obdobné cenové relaci, je to jako srovnávat motorku s autem. Špičková výkonná silniční motorka stojí dejme tomu "půl mega" - ale za stejnou cenu koupené rodinné auto je "pouhá" Octa II Combi... Ta také odveze a uspokojí dopravní potřebu, "špička" je ale samozřejmě někde úplně jinde...