Mokré přehrávání má jednu zásadní chybu - při přehrávání se materiál desky v místě kontaktu s deskou natavuje a pak zase tuhne. Pro představu - měrný tlak v místě kontaktu hrotu s drážkou je řádově až tisíce atmosfér. Pokud tuhnutí probíhá na vzduchu, povrchovým napětím roztaveného materiálu se povrch v místě ztuhnutí jakž takž srovná. Pokud se to ovšem děje v kontaktu s kapalinou, je proces restituce povrchu narušen a narušení povrchu může být dokonce ještě větší než při přehrávání nasucho. Kdyby povrch drážky byl až na zvlnění záznamem dokonale hladký, žádný šum by nevznikal. Tak tomu ovšem není - už při řezání matrice se objevují nějaké nerovnosti a při DMM technice se dokonce musí hlídat stáří polotovaru, poněvadž v kovu dochází k samovolné rekrystalizaci, čímž se kvalita povrchu zhoršuje. Kdysi se prodávaly lubrikanty, které měly zmenšovat tření a snad i šum a opotřebení drážky, ale netuším, zdali to fungovalo. Fungovat by to mohlo, kdyby vrstva lubrikantu byla menší než mikron, což se ovšem dá zajistit poměrně obtížně, i když teoreticky to možné samozřejmě je. Takže s tím mokrým přehráváním bych byl veeelice opatrný, v podstatě je to na jedno použití - třebas pro digitalizaci, když pak původní LP bude použito už jen jako suvenýr.