Dříve jsem telenovelový jev nesnášel. Zároveň mně ale překáželo klokotání pohybu. Když výrobce zvolil dobře odstupňované nastavení, člověk telenovelu nepocítil, ale přitom nemusel koukat na naprosto nepřirozený sekající se obraz. Proto si vše vždy odzkouším a navolím tak, abych nevnímal ani jedno. Pravdou je, že i telenovela mně časem přišla bližší, než tikající obraz.
Když si zpětně promítnu telky, co jsem kdy viděl, tak nejsilnější dopočty uměl Sharp, ještě v době jejich bájných panelů. A taky Philips. Tam to „klouzalo“ fakt dramaticky. Pro uživatele je důležité mít alternativu - možnost se rozhodnout. No a když výrobce šetří a dá na výběr posuvník se třemi hodnotami, pak je musí dobře nastavit. Pro mnohého je lepší mít stupnici 1-10... menší odstup, méně citelnou změnu. Tím si lépe odladí vše pro své potřeby.
Když někomu nastavuji televizor, snažím se vždy zjistit, co se mu líbí/nelíbí. Nevnucuji mu svůj názor a jednoznačně „správný“ pohled. Hodně lidí si kouskování všimne a určitou dávku dopočtů akceptuje, jakožto menší zlo. A jak vždycky píšu... když se podívám kolem, jak jde člověk, jede auto, letí pták... tak takhle to chci vidět v televizoru. Co nejblíže realitě.
Přirozenost má být norma, které by se výrobci měli držet.