Mohu-li se vmísit jako ten, kdo občas staré zesilovače opravuje a nové staví:
Konkrétně jeden Nordmende PA1100 mám taky doma. Dostal jsem ho za hubičku a nechal jsem si ho, protože je to (v černé barvě s bílým potiskem) překrásný přístroj. V porovnání se současnou produkcí je konstruovaný robustně, v poměru k výstupnímu výkonu má bytelný zdroj i chladič. Obvodově a zvukově to je ale podstatně horší a poslouchat se to v přírodním (byť renovovaném) stavu opravdu moc nedá. Postupně jsem zrušil celý předzesilovač (ten je tak na úrovni nějaké Tesly AZS217, pouze měli Němci lepší pasivní součásti) a nakonec mě začal srát i bídný zvuk samotných koncáků (mizerný kvazikomplementár s low-cost powerstage STK 0039). Ze zesilovače zůstala jen krabice s krásným panelem, VU metry a čudlíky a do útrob dostane úplně nová střeva. Jednoduchá, nízkonákladová, ale o několik levelů lepší.
Obecně - ty zesilovače do poloviny osmdesátých let byly povětšinou všecky právě takové. Vzato čistě prakticky, pokud bych se měl rozhodovat mezi vintage zesilovačem za pět tisíc a novým, nějakým tím low-end Pioneerem nebo Onkyem za šest, nechtěl bych poslouchat ani jedno. Pokud bych měl poradit, tak úpravy, opravy a přestavby těch krásných vintage kousků mají smysl pro toho, kdo si je dovede vymyslet a udělat sám, zatímco nový zesilovač bude hrát sice nic moc, ale bude aspoň pár let fungovat bez nutného servisu. Za civilizovaný zesilovač si člověk holt musí připlatit a je jedno zda za starší nebo za nový. Zajímavé zesilovače jsou až z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pokud ale jde o osvědčený a zajímavý typ, sotva ho člověk dostane pod cenou. Kdo chce opravdu dobrý zesilovač menšího výkonu za pár korun, ať jde po nehezké Yamaze AX-450 nebo 470, případně 550, 570. Dají se dostat do třech-čtyřech tisíc a hrají výborně. Pokud jsou v původním stavu a funkční, jejich servis je naprosto banální (nějaký vynechávající přepínač nebo praskající potenciometr) a dodatečné náklady minimální.
Namlouvat si, že zesilovač z roku 1978 bude z dnešního pohledu kdovíjaká špica, je trochu naivní. I když posloužit může dobře a nadělá parádu. V tu dobu se konstruktéři teprve učili a výrobci součástí teprve vyvíjeli polovodiče specializované pro výkonové nf zesilovače. Skutečně dobré zesilovače proto tehdy stály majlant a spočítáte je na rukách.
A ještě jedna drobnost: U všech vintage zesilovačů je zásadní problém se vstupní citlivostí. Současné zdroje signálu mají několikrát větší výstupní napětí než jaké měly tehdejší magnetofony a tunery. Kdyby to někoho zajímalo, podrobněji jsem to rozebíral
tady.
Petison: Tvůj odkaz na tesla.iplace není odkaz na zvukoznalce, ale na vyhlášeného, všemi mastmi mazaného kšeftaře Jardu, který dokáže bravurně okecat jakýkoli myslitelný kus elektrošrotu. Nic proti němu, ono je to svým způsobem skoro obdivuhodné, ale vypovídací hodnota těch hodnocení je nulová.