Ona to ale není univerzální pravda. Záleží na koncepci beden a jejich vhodnosti/nevhodnosti pro použití v prostoru/u zdi nebo v dobře/špatně zatlumené místnosti, respektive vzít v úvahu velikost prostoru. Většina továrních výrobců tohle vůbec neřeší, nejvíc se tím zaobírají kupodivu amatérští konstruktéři, kteří mají čas nimrat se pečlivě ve zdánlivě podružných drobnostech (a nehoní co největší zisky s co nejmenšími náklady).
Už při ladění výhybky pomocí akustického měření se dá předem rozhodnout, jestli bude bedna stát u stěny nebo v prostoru. Podle toho se ve výhybce kompenzuje, částečně kompenzuje nebo vůbec nekompenzuje bafflestep. Bafflestep je skokový pokles úrovně pod frekvencí danou v podstatě šířkou ozvučnice. Typicky to bývá kolem 250 až 400Hz, pod kterými poklesne vyzařovaná úroveň o cca 4-5dB. Většina komerčních výrobců bafflestep nekompenzuje a vzniklý pokles na basech dohání úmyslně špatně naladěným basreflexem. Kompenzace bafflestepu se totiž dosahuje tím, že se celková citlivost soustavy výhybkou sníží právě na tu úroveň, kam poklesne citlivost basáku v bafflestepu. Snížená citlivost je ovšem v očích neznalých spotřebitelů konkurenční nevýhodou. Naopak jim oči zazáří při citlivostech nad 88dB, aniž by brali v úvahu, jak toho vůbec je dosaženo. Soustava s nižší citlivostí pouze potřebuje k vybuzení na potřebnou hlasitost vyšší příkon. Na což sice stačí mít dostatečnou rezervu výkonu u zesilovače a pootočit volume trochu doprava, ale stejně je to každému podezřelé (že míň citlivá bedna často hraje hraje líp, zjistí až po čase).
Výsledek typické kombinace nekompenzovaného bafflestepu a špatně laděného basreflexu je ten, že zatímco "vyšší basy" chybějí, "hlubší basy" působí dunivě a při přisunutí ke stěně se protivně slijí, aniž by jich ale bylo co do množství nějak moc.
Korektně navržené malé regálovky (s předpokladem postavení až ke zdi) bafflestep nechť nemají kompenzovaný vůbec, nebo jen částečně. Velké podlahové bedny, s předpokladem postavení metr i víc před zeď, mějtež bafflestep kompenzovaný. Případný basreflex má být laděný tak, aby korektně rozšířil přenášené pásmo směrem k nižším frekvencím, ale aby nic nezdůrazňoval. Postavením takto koncipovaných beden ke zdi (kam vlastně nepatří) se ovšem dosáhne "přebasování", postavením do kouta pak "brutálního přebasování".
Od středů výš všecky bedny začínají nějakým způsobem směrovat, takže energie vyzářená do stran je už menší a ta dozadu je zanedbatelná. V menší a dobře zatlumené místnosti (množství nábytku, koberce, pohovky, oleje na plátnech v masivních rámech, regály, těžké závěsy, pokojová flóra, lovecké trofeje, smečka živých bobtailů ...) je tohle vyzařování bokem spíš žádoucí, zlepšuje celkový vjem.
Naopak ve větší a holé místnosti s množstvím odrazů a počínajícím dozvukem je vhodnější konstruovat bedny na konstantně zúženou směrovou charakteristiku. Na to se dělají třeba OSWG reprobedny. Nevzpomínám si teď bohužel na žádnou tovární OSWG soustavu. Velmi dobrých až výborných domadělek se přitom vyskytuje po světě dost.
Výrobcům je tohle všecko zpravidla šumafuk, nepočítaje leda některé (zdaleka ne všecky) exkluzivní soustavy za statisíce. Většinou se o jejich výrobcích dozvíte kdejakou směs žvástů (podpořenou ještě placenými recenzenty v odborných periodikách). Když se k tomu přidá akustika vaší konkrétní místnosti, může se stát, že bedny, které se líbily "někde u někoho", se doma nebudou líbit vůbec. Není ale nutné dělat kvůli tomu z obýváku hned bezodrazovou komoru. Je potřeba začít volbou reprosoustav vhodných pro můj prostor a pak si eventuelně pohrát s rozmístěním.