Tak jsem ten sub Klipsch R-10SW právě koupil přes aukro o 3000 Kč levněji za to že je trošku omlácenej z výstavy.
Já tak nějak doufám, že prostě k těm Bon Bonusům přidá to, co jim nejvíc chybí, tedy aby hluboké basové struny zněly směrem dolů plněji, aby u kopáku nebyla slyšet jen ta membrána, ale i to zadunění objemu, abych měl subjektivní dojem, že na mě hrají regály s větším objemem nebo až sloupy nebo abych měl dojem, že ten měnič středobasu je větší. Zkoušel jsem právě přes ekvalizér přidávat u různých skladeb přes kontrolní bod 50 Hz zhruba tolik, že asi u 65 Hz to udělá + 5 db, u 50 Hz to udělá + 10 dB a pod 40 Hz to udělá +15 dB. A co to udělá s Bon Bonusy.
No, něco málo z nich povytáhne, ale nemají na to a u skladeb, kde už ty hluboké basy jsou, to hodí do červena a ošklivě zkreslí. Zatímco tady doufám, že ten sub v tom bude hrát jako ryba ve vodě, takže Xaviany si prostě zahrají na co mají - a v těch středobasech a výškách proti nim nemám výhrady, zvláště když už nejsem nejmladší a může mně být úplně fuk jestli výškáč hraje do 18 kHz nebo 30 kHz.

U různých testovacích nahrávek na netu jsem si zjistil, že tak do 10-12 kHz to slyším jako zvuk a do 15 kHz už je to jen pocit že tam asi něco je. I když ono asi nejde o samostatné 15 kHz nebo 20 kHz výšky, ale o modulaci nižší frekvence tou vyšší, což se projeví jako změna barvy zvuku?
V poslední době spíše zjišťuji, že jsem leckde ten nákup spíš přešvihnul z hlediska toho, co slyším. Jsem na sebe přísnej a zjišťuji, že nepoznám jestli hraje flac nebo 320 kbps MP3-ka, jak jsem chtěl nejlepší Sabre ESS 9038, tak oproti 9016 neslyším vůbec rozdíl, když přepínám 5 filtrů na Pro-ject DACu, tak slyším taky celkem houby změny, no a to hlavní, co slyším, jsou dramatické rozdíly v kvalitě nahrávek. Strašně mně vadí, že mnohé staré skupiny, které jsem měl rád, tak prostě nejsou nahrané tak, jako něco jiného.
Třeba Uriah Heep mně zní v práci v levných sluchátkách audio-technica M20x na levném USB klíčovém Fiio DACu hutně jako pořádná vypalovačka, zatímco doma v kvalitních sluchátkách i v audio sestavě jsou najednou moc slyšet ty limity, že ta nahrávka nedosahuje kvality jiných. Třeba Chris de Burgh je nahraný od roku 1970 dodnes stále výborně.
Bohužel Simon & Garfunkel taky nahrávky nic moc. Moje oblíbená SOund of Silence je pěkná jen za začátku, to co tam pak nastoupí když se to zesílí, to snad není ani hudební nástroj.
Co se týče české hudby, tak třeba Nohavica je nahraný výborně, bohužel Spiritual Kvintet staré pěkné věci jsou nahrané tak mizerně, že je úplně fuk jestli to pustím na sestavě za 10 000 Kč nebo za půl melounu.
Neslyším změny lepší-horší kabel pokud tedy v tom horším nejsou vysloveně poruchy. A co mě dorazilo úplně, bylo to, že když jsem připojil Sony televizi současně 2 způsoby:
b) Sony KD-49XE9005 -> SPDIF/Toslink -> Project DAC Box S2+ -> analogový vstup NAD C326BEE -> Sennheiser sluchátka HD 660s
c) Sony KD-49XE9005 -> sluchátkový výstup přepnutý do režimu stereo audio -> redukce 3,5mm - 2x cinch -> analogový vstup NAD C326BEE -> Sennheiser sluchátka HD 660s
... a jako nejlepší cestu jsem pro příslušnou skladbu použil:
a) mino PC -> foobar 2000 -> USB vstup do Project DAC Box S2+ -> analogový vstup NAD C326BEE -> Sennheiser sluchátka HD 660s
... tak jsem čekal:
a) zřetelně nejlepší
b) o něco málo horší
c) totální průšvih a hnus
A na řadě kvalitních skladeb jsem zjistil, že a) proti b) nepoznám vůbec a c) je horší slyšitelně, ale ne o moc.
Že by ty dražší Sony televize tam dávaly lepší převodník nebo prostě mám mizerné uši?
Mám intenzivní dojem, že se poslechově za chvilku přizpůsobím čemukoliv a že prostě mozek milosrdně udělá i z mizerné nahrávky dobrý dojem.
