Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že přijde doba, kdy před poslechem hudby budu vybírat z několika sluchátek, a že v takovou chvíli dost možná zvolím Sennheiser HD 800, považoval bych jej za šílence. Jak moc bych se ale spletl…
Když se ještě o nějaký ten kus času vrátím zpět, konkrétně do podzimu loňského roku, došlo tu v souvislosti s mými nelichotivými poznámkami na adresu výše uvedených sluchátek, v recenzi Clash of the Titans, k poměrně vyhrocené názorové roztržce. A přestože bych byl rád, kdyby dnes v té recenzi onen kritický odstavec vůbec nefiguroval, s ohledem na následující vývoj událostí jsem paradoxně též rád, že jsem jej do ní tehdy vepsal, neboť bych jinak HD 800 nekoupil ani se k nim v budoucnu už nevrátil. Nakonec proč taky. Můj názor na tato sluchátka byl řadu let konstantní, neviděl jsem tak důvod jej opětovným poslechem revidovat. Avšak to se mělo změnit ve chvíli oné názorové roztržky. A když se tak o několik měsíců později naskytla příležitost koupit z druhé ruky zachovalý kus, rozhodl jsem se, že jej pořídím za účelem sepsání recenze. Co ale potom následovalo, by mě snad ani ve snu nenapadlo…
Dostupnost, cena a balení
Oficiální prodej Sennheiser HD 800 započal v roce 2009 a byl ukončen o deset let později. Právě tato sluchátka se svou na tu dobu vyšší cenovkou, konkrétně 1200 € (u nás 26.800,- Kč; ke konci potom 29.990,- Kč), odstartovala nejen dodnes trvající vlnu zdražování sluchátek, ale též jejich růst co do počtu a kvality. S ohledem na výše uvedené lze nyní model HD 800 pořídit jen jako použitá sluchátka. Cena za kus ve slušném zachovalém stavu se potom pohybuje mezi patnácti a dvaceti tisíci korunami.
Kompletní původní balení sestává z precizně vyvedené černé kazety se saténovým polstrováním uvnitř, kde jsou uložena sluchátka spolu s třímetrovým kabelem z postříbřené mědi v černém opletu, na jedné straně zakončeném ODU konektory, na straně druhé potom velkým jackem. Dále se zde nachází tři manuály v různých jazycích a flashdisk s měřením daného kusu sluchátek, jenž výrobce začal přibalovat zhruba od konce roku 2012. V průběhu deseti let prodeje HD 800 jste potom mohli při různých promo akcích získat zdarma symetrickou variantu výše zmíněného kabelu, která byla zakončena 4-pin XLR konektorem, případně si ji za 299 € koupit samostatně.
Design, pohodlí a technické parametry
Sennheiser HD 800 se svým průmyslovým futuristickým vzezřením náleží k jedněm z nejikoničtějších sluchátek všech dob. Jsou vyrobeny z kovu, plastu, Duofolu a japonské Alcantary. Přestože jejich vnější konstrukci tvoří z větší části plast, preciznost zpracování je zcela příkladná. Jen velmi málo konkurenčních výrobců sluchátek se může pyšnit takovou úrovní, nebo ji dokonce překonat. Nicméně najdou se tací, kteří vedle toho nabídnou i punc luxusu, jako například Focal či Meze Audio. To o modelu HD 800, potažmo sluchátkách značky Sennheiser, říci nelze.
Na druhou stranu absenci luxusního designu bohatě vynahrazuje úroveň jejich pohodlí. V tomto se řadí k absolutní špičce. Výrobce zde neopomněl jediný důležitý aspekt, a sice nízkou hmotnost, konkrétně 330 g bez kabelu, což z nich činí jedna z nejlehčích high-endových sluchátek vůbec, dále měkký, anatomicky dobře tvarovaný hlavový most, doslova obrovské náušníky, vyrobené z výše zmíněné Alcantary, a optimální přítlak.
Co se základních technických parametrů týče, pomineme-li již zmíněnou hmotnost, jedná se o velká otevřená circumaurální sluchátka s dynamickými měniči o průměru 56 mm, impedancí 300 Ω a citlivostí 102 dB při 1 mW.
První dojmy a nepřiznaná revize
Před dávnými časy měla má první návštěva pražské prodejny Audigo jediný cíl, na vlastní uši si poslechnout tolik vychvalované Sennheiser HD 800 a ještě ten den si je odnést domů coby náhradu za model HD 650. Jaké však přišlo zklamání, když jsem je poprvé slyšel hrát. Konkrétně na sestavě složené z nějakého DAPu, asi od Astell&Kern, který posloužil jako streamer i převodník, a sluchátkového zesilovače Burson Soloist SL. Patrně už nikdy nezapomenu na ten šok, jenž přišel spolu s prvními takty Brahmsova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 v d-moll, Op. 15 (Decca Classics: Nelson Freire, Gewandhausorchester & Riccardo Chailly). Tohle, že by měla být má nová sluchátka? Ten ostrý tenký agresivní zvuk, který měl pramálo společného s autentickou reprodukcí symfonického orchestru?! Popravdě nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Toho dne jsem nakonec odešel se zcela jiným kouskem, Audeze LCD-X. Nicméně jak šel čas, při mých dalších a velmi četných návštěvách Audiga jsem se k HD 800 opakovaně vracel, poslechl je na všech tamních sluchátkových řetězcích a nakonec musel uzavřít, že je to ze strany výrobce obrovské faux pas.
Když se teď ohlédnu zpět, paradoxně největší chybu spatřuji v tom, že jsem si HD 800 tehdy před zamýšlenou koupí poslechl. Jak totiž ukázaly poslední měsíce mého pátrání, výrobce na přelomu let 2012 a 2013 v tichosti sluchátka revidoval, a to právě v reakci na jejich kritizovanou agresivitu. V tomto patří velké poděkování recenzi uveřejněné na Systematic Sound, kde jsou podrobně zkoumány rozdíly mezi modely do série 17xxx a pozdějšími kusy. Z této recenze, podložené jednak srovnáním konkrétních konstrukčních změn, jednak měřeními frekvenční odezvy, je nade vši pochybnost patrné, že Sennheiser skutečně HD 800 revidoval, a to tak, že jejich zvuk přiblížil později představeným HD 800 S. Na níže sdíleném grafu můžete vidět srovnání frekvenční charakteristiky původního a revidovaného modelu.
(Zdroj: https://systematicsound.wordpress.com/2 ... y-vs-late/)
Z předmětného grafu je tedy patrné, že výrobce skutečně reagoval na kritiku, jež se snesla na původní HD 800 s jejich agresivním zvukovým projevem, když u revidovaného modelu velmi mírně posílil bas, což by samo o sobě mohlo být interpretováno jako pouhá odchylka u konkrétních kusů, nebýt toho, že současně, místy až razantně, potlačil pásma od jednoho kilohertz výše. Tato korekce tak vedla k zásadnímu omezení, až eliminaci ostrého zvuku daných sluchátek. Nicméně se to neobešlo bez určitých negativních dopadů (viz níže).
Už si nevybavuji přesné sériové číslo, ale zkušební kus, který jsem v Audigu tehdy slyšel, byl velmi starý, náležel k prvním deseti tisícům, snad 096xx. Kdybych tehdy daná sluchátka koupil, mnou zakoupený kus by s největší pravděpodobností již náležel k oné revizi, kterou jsem tak poprvé slyšel až letos, když jsem z druhé ruky pořídil HD 800 se sériovým číslem 44095. Na okraj zmíním, že jsem před lety slyšel ještě jeden mnohem starší kus přímo u oficiálního českého dovozce, s číslem pod dva tisíce. A když pominu odlišný sluchátkový řetězec, na kterém jsem je tehdy poslouchal, mohu uzavřít, že se jednalo o stejný agresivní charakter zvuku jako u HD 800, jež byly k poslechu v Audigu.
První dojmy „podruhé“
S ohledem na výše uvedené tak už asi nebudete překvapeni jako já, když jsem HD 800 přinesl domů, zapojil do sluchátkového výstupu Hugo TT 2 a pustil první skladbu, konkrétně Beethovenův Koncert pro klavír a orchestr č. 5 v ES-dur, Op. 73 (Arte Nova: Yefim Bronfman, Tonhalle-Orchester Zürich & David Zinman).
Přestože hned první takt naznačil, že budou tonálně světlejší, to poslední, co bych o charakteru těchto sluchátek řekl, že se jedná o ostrý tenký agresivní zvuk, jako tomu bylo při onom prvním setkání před mnoha lety. Naopak celkovou vyváženost a komplexnost, s jakou reprodukovaly danou nahrávku, bych označil v cenové kategorii sluchátek okolo třiceti tisíc korun, když budeme uvažovat jejich maloobchodní cenu před ukončením prodeje, za něco zcela nevídaného, nemluvě o tom, že je dnes reálně pořídíte i za polovinu.
Pokud bych měl co nejobecněji shrnout nové první dojmy, po doznění posledních taktů Beethovenova Císařského koncertu jsem byl ze zvuku HD 800 mile překvapen, až unešen. To ale nebylo nic ve srovnání s tím, co mělo poté následovat. Jako druhou skladbu jsem zvolil Dvořákovu Sedmou symfonii v d-moll, Op. 70 (Channel Classics: Budapest Festival Orchestra & Iván Fischer). Tato nahrávka klade vysoké požadavky na dynamické schopnosti poslechového řetězce. A právě zde už bylo znát, že recenzovaným sluchátkům dochází dech, a to nejen v těch největších gradacích. Rozhodl jsem se proto do hry zapojit externí sluchátkový zesilovač Burson Soloist Voyager v očekávání spíše decentního umocnění exponovaných pasáží. Namísto toho se však dostavila reprodukce dynamiky hraničící s dokonalostí.
Nároky na sluchátkový řetězec
Sennheiser HD 800 náleží ke skupině sluchátek, jako jsou například HiFiMAN Susvara či Meze Elite, jež kladou velmi vysoké kvalitativní požadavky na zbytek sluchátkového řetězce, pokud z nich chcete dostat skutečně prvotřídní zvuk. Zapojte je například do samotného Hugo TT 2, a budou hrát opravdu velmi dobře. V kombinaci s M Scalerem potom dojde k citelnému rozšíření hloubky hudební scény, tedy pokud je v nahrávce vůbec přítomna. Přidejte externí high-endový zesilovač, a dostanete zvuk sluchátek porovnatelný s tou nejvyšší třídou.
Samozřejmě se nabízí nepřeberné množství jiných alternativ, ale bohužel jsem v době psaní recenze neměl k dispozici nic jiného než svůj poslechový řetězec, ale i tak se jasně ukázalo, jak moc daná sluchátka těží z jednotlivých komponent.
Na jedné straně je velmi disproporční, když HD 800 poslouchám na řetězci, jehož maloobchodní cena dosahuje pětadvacetinásobku ceny samotných sluchátek, ale na straně druhé je třeba klást si otázku, proč dnešní top modely stojí tolik peněz, když je tu výrobce schopný dodat podobnou kvalitu za zlomek ceny.
Základní zvuková charakteristika
HD 800 disponují velmi lineárním, dobře strukturovaným a definovaným basem, s prvotřídní úderností. Ve spoustě recenzí či komentářů na fórech se ale dočtete, že je spíše slabší. Přijde na to, jaký hudební žánr posloucháte a současně co od reprodukce očekáváte. Jádro problému zde totiž nepředstavuje bas jako takový, nýbrž to, jak daná sluchátka reprodukují hudební scénu. Ta je doslova obrovská. Na tak velké ploše v zásadě nelze analyticky přesný bas HD 800 reprodukovat příliš jinak, respektive se zásadně vyšší kvantitou bez toho, aniž by nedošlo ke kompresi hudební scény.
Recenzovaným sluchátkům tak sluší zejména skladby s větším množstvím hudebních nástrojů, kde skutečně vynikají, jako je klasická orchestrální hudba. Ale byla by chyba myslet si, že u tohoto hudebního žánru je basové pásmo podružné, právě naopak. Ostatně nejedna magnetoplanární sluchátka, u nichž je posluchači moderní hudby naopak toto frekvenční pásmo hodně vychvalováno, jako Abyss AB-1266 Phi TC, při reprodukci klasické hudby selhává a paradoxně nabídne o poznání slabší bas než HD 800.
Například v závěrečné větě Dvořákovy Deváté symfonie v e-moll, Op. 95 (Warner Classics: Royal Concertgebouw Orchestra & Nikolaus Harnoncourt), na konci provedení v čase mezi 8:15 a 8:16, při dynamickém vzedmutí orchestru, je tektonika basu HD 800 až neskutečná. Akustický tlak, jenž tu jsou schopny vyvinout, dalece přesahuje možnosti výše zmíněných AB-1266.
Středové pásmo nabídne v celém rozsahu vysoké rozlišení, transparentnost a zhruba do jednoho kilohertz i příkladný objem. Celkovou tonalitu však kazí disproporce mezi potlačenými vyššími středy a extenzivním pásmem výšek. A přestože bych HD 800 označil obecně za tonálně světlejší, právě tato disproporce v určitých pasážích dokáže vyvolat opačný dojem, tedy vychýlení na vřelejší stranu. Možná přesnější by tak bylo charakterizovat daná sluchátka s tím, že jsou laděna do zakřiveného véčka nebo něčeho, co připomíná znak odmocniny, což na jedné straně v určitých pasážích vyvolává dojem až neskutečného dynamického kontrastu, ale na straně druhé tím trpí vokály či nástroje pohybující se v oblasti vyšších středů.
Typickým příkladem je hra houslové sekce symfonického orchestru ve vyšších rejstřících, která místy působí nekompletně či rozpadle. Je to až ambivalentní pocit, když v jednom partu kvůli danému ladění vnímáte tonalitu sluchátek jako vřelejší, abyste hned v dalších nabyli přesně opačného dojmu.
Přestože i revidovaný model vykazuje známky posílení vysokých frekvencí, zejména pak v oblasti nižších výšek, nejde o tak dramatický exces hodný větší pozornosti ve smyslu obavy z příliš ostrého zvuku, jako tomu bylo u původní verze. Nenarazil jsem snad ani na jednu nahrávku či pasáž, kde bych si řekl, že už je to úplně za hranou. Nicméně i tak doporučuju vyhnout se párování se světleji znějícími komponentami, respektive těmi, jež akcelerují vyšší pásma, a stejně tak si daná sluchátka před případnou koupí poslechnout.
Jak už bylo řečeno, hudební scéna HD 800 je doslova obrovská, jedna z vůbec největších, jakou jsem kdy u sluchátek slyšel. Pokud jde o její šířku, v zásadě i se samotným Hugo TT 2 dosahuje velkolepých rozměrů, nicméně problém představuje její hloubka, respektive vrstevnatost. Právě zde se projevuje přínos M Scaleru, z něhož sice daná sluchátka těží, ale ne tolik jako modely nejvyšší třídy.
Externí zesilovač Burson Soloist Voyager potom ještě o malý kus umocňuje šířku hudební scény v horizontální rovině. Nástroje a hlasy jsou v reprodukovaném prostoru velmi dobře lokalizovatelné, nicméně u většiny moderních hudebních žánrů působí jejich separace kvůli tak velkému prostoru a pocitové vzdálenosti od posluchače až nepřirozeně. Naproti tomu z toho obecně profitují nejen symfonické orchestry, ale i sólové akustické nástroje, například klavír.
HD 800 vs HD 800 S
Model s přídomkem S je přímým nástupcem recenzovaných HD 800. Na trh byl uveden v roce 2016 s maloobchodní cenou 1599 € (u nás aktuálně za 44.900,- Kč, když nebudeme uvažovat slevové akce). Výrobce jej od té doby pravděpodobně dvakrát revidoval. Současným balením se od HD 800 liší minimálně. Jediné, co stojí za zmínku, je přítomnost druhého třímetrového kabelu, zakončeného symetrickým 4,4 mm jackem (před první revizí s koncovkou 4-pin XLR). Co se designu, respektive vnější konstrukce obou modelů týče, jediný rozdíl spočívá v odlišné barvě, kde původní stříbrnou nahradila z velké části černá.
Přestože byla u HD 800 S zachována stejná impedance (300 Ω) i citlivost (102 dB při 1 mW), k dosažení pocitově stejné úrovně hlasitosti vyžadují o dva decibely nižší zesílení. Překvapivě ale kladou ještě vyšší kvalitativní nároky na zbytek sluchátkového řetězce než HD 800, neboť abych docílil stejné preciznosti v oblasti reprodukce hudební scény, musím HD 800 S poslouchat přes symetrický výstup Voyageru, zatímco u původního modelu je lhostejné, zda použiji výstup velkého jacku, nebo 4-pin XLR, když v obou případech podává technicky stejně kvalitní výkon.
Při srovnávání těchto dvou modelů je ihned patrné, že jde o příbuzná sluchátka. HD 800 S si zachovávají kvality staršího sourozence, ale současně jej v několika oblastech překonávají. Jednak vyrovnanější tonalitou, kde nabídnou o poznání vyváženější poměr mezi vyššími středy a výškami, s lehce objemnějším basem. Jednak až ukázkovým témbrem, bez náznaku jistého, nevím jak to lépe popsat, digitálního či umělého zabarvení, jež původní HD 800 do reprodukce zejména žesťových nástrojů zanášejí. Jakoby dané hudební nástroje při pořizování nahrávky nehrály naživo, ale už byly reprodukovány z nějaké audio aparatury.
Poslední významný rozdíl potom spočívá v separaci nástrojů, kde díky plnějšímu basu i vyšším středům nepůsobí hudební scéna HD 800 S tak prázdně, respektive fragmentovaně, jako se to místy projevuje u původního modelu. Na druhou stranu právě díky shora vytýkaným vlastnostem vás HD 800 v mnoha pasážích až šokují obrovským dynamickým kontrastem a hudební scénou katedrálních rozměrů.
Nyní je to už podruhé, co HD 800 S vlastním a přestože představují mírný posun vpřed oproti svému předchůdci, je to draze vykoupeno zvýšenými nároky na poslechový řetězec. A nebýt toho, že mám v současnosti pokročilejší sestavu než tehdy, daná sluchátka bych asi opět prodal. To snad ani Susvary nejsou tak vybíravé.
HD 800 vs Utopia 2022
Vlajková loď francouzské společnosti Focal sice v žádném dílčím aspektu zvuku oproti jiným zástupcům nejvyšší třídy výrazně nevyniká, přesto ji však považuji nejen za jedny z nejlepších sluchátek současnosti, ale i za vůbec nejlepší dynamická sluchátka všech dob.
Když už jsme u Francie, nabízí se krásné přirovnání s dalším tamním klenotem, šampaňským, králem šumivých vín. Jedním z nejznámějších a současně nejdražších je Dom Pérignon, nesoucí jméno na počest benediktinského mnicha Pierra Pérignona. Ten sice není vynálezcem šampaňského nebo šumivého vína obecně, jak se občas v některých zdrojích mylně uvádí, ale zásadním způsobem vylepšil postup jeho výroby.
Právě toto šampaňské bývá mnohými odborníky i prodejci kritizováno se slovy, že v dané cenové kategorii lze pořídit lepší a zajímavější alternativy. A je pravda, že Dom Pérignon, s ohledem na velmi vysokou pořizovací cenu, pohybující se okolo pěti tisíc korun za láhev nejmladšího ročníku, v žádné z chutí výrazně nevyniká, ale na rozdíl od relevantní konkurence se u něj nemusíte obávat žádných excesů či nedostatků. Jedná se o velmi dobře vyvážené šampaňské, které v sobě snoubí všechny elementární vlastnosti, jež by měl tento druh vína a úrovně nabídnout, a to bez ohledu na konkrétní ročník.
A přesně tak působí i druhá generace Utopií. V jednotlivostech nijak nevyčnívá nad ostatními, nedisponuje nejvyváženější tonalitou, nejpřirozenějším témbrem, nejvyšším rozlišením ani největší hudební scénou. Ale jako celek...
Elegantnímu balení HD 800 nelze nic vytknout, ovšem jen do chvíle, než jej položíte vedle toho, s čím jsou dodávány Utopie. Ona elegance rázem ztratí na lesku. Focal si na prezentaci svých sluchátek dává obecně velmi záležet a ne jinak je tomu v případě jejich aktuálního vrcholného modelu. Luxusní, těžká kazeta a skořepinové pouzdro snad nemají srovnání. Stejně tak samotná sluchátka dávají svým špičkovým designem okatě najevo, do jaké třídy náleží. Vedle nich i jinak povedené HD 800 působí spíše spartánským dojmem. Co se ovšem nepovedlo, jsou přiložené kabely. Popravdě nechápu, jak takovou hrůzu mohl Focal ke svým nejlepším sluchátkům přidat, když k ostatním dostanete vcelku pěkné kousky. Dále se k tomu raději nebudu vyjadřovat. Kdyžtak si přečtěte recenzi Clash of the Titans.
I přes znatelně vyšší hmotnost, konkrétně o 160 g bez kabelu, nemohu říci, že by byly nové Utopie podstatně méně komfortní než HD 800. Díky velmi dobrému rozložení váhy a optimálnímu přítlaku náušníků s nimi také můžete poslouchat dlouhé hodiny, aniž by se dostavil pocit únavy. Co se týče dalších relevantních rozdílů v technických specifikacích, Utopie jsou se svou impedancí 80 Ω a citlivostí 100 dB při 1 mW méně náročné na vybuzení, a to přibližně o 5 dB, což je dost velký rozdíl.
Francouzského rivala tak již poměrně obstojně rozehraje i například sluchátkový výstup novějších MacBooků. Nicméně pro rozvinutí plného potenciálu vyžadují oba konkurenti veskrze high-endové železo, které i samotné Utopie (MSRP 124.990,- Kč) značně převýší svou cenou. Ani Hugo TT 2 v kombinaci s M Scalerem z nich nevytěží úplné maximum, a to na něj nedám dopustit. Na to, že jde primárně o převodník, je opravdu velmi těžké jeho sluchátkový výstup už jen dorovnat, natožpak jej překonat. Ale i takové zesilovače se najdou, jen za ně budete muset pořádně zaplatit.
Po zvukové stránce jde o dva zcela odlišné přístupy k reprodukci hudby. Utopie jsou tonálně temnější a chladnější, nutno dodat citelně vyrovnanější. Díky jejich objemnějšímu basu i plnějším středům dodávají všem nástrojům a hlasům větší autoritu, váhu. Ruku v ruce s tím jde i jejich hudební scéna, jejíž šířka ve vertikální rovině sice ani zdaleka nedosahuje tak velkolepých rozměrů jako u HD 800, avšak vynahrazuje to lepší vrstevnatostí, respektive pocitovou trojrozměrností. Vedle toho si zachová velkou otevřenost a vzdušnost.
Naproti tomu německý konkurent nabídne při stejném rozlišení až neskutečnou transparentnost, jež přesahuje možnosti Utopií. V nahrávkách tak odhalí více detailů či drobných nuancí. Například v první větě Čajkovského Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 v b-moll, Op. 23 (Deutsche Grammophon: Alice Sara Ott, Münchner Philharmoniker & Thomas Hengelbrock) při hře klavíristky mezi takty 369 a 387 (v čase 11:48 až 12:14) vám tak HD 800 zprostředkují i ty nejjemnější nuance tohoto komplexního partu, jenž Alice Sara Ott uchopila s větším důrazem na dynamický kontrast, a kde tak mohou s Utopiemi zůstat některé drobnosti nepovšimnuty.
Na druhou stranu francouzský konkurent podává asi u všech moderních hudebních žánrů celkově realističtější výkon. Nejvíc patrné je to u starších nahrávek, kde například hudební scéna ve Stairway to Heaven (Atlantic Records: Led Zeppelin IV Remaster 2014) v podání HD 800 doslova kolabuje. Jedná se o velmi nepřirozenou separaci hudebníků v prostoru. Naproti tomu Utopie vykreslí hudební scénu takovým způsobem, kdy nabýváte dojmu, že ani neposloucháte přes sluchátka.
Utopia 2022 jsou velmi univerzální sluchátka, jež dobře zahrají snad cokoliv. Jak už bylo v předchozím odstavci řečeno, sluší jim jakýkoliv moderní hudební žánr, z klasiky potom zejména velké orchestrální kusy nebo sólo violoncello. HD 800 jsou podstatně vybíravější. Doporučil bych je především pro samotný klavír nebo lehčí orchestrální skladby, co do počtu nástrojů, jako Mozartovy klavírní koncerty, kde skutečně září a nabídnou vyrovnanější prezentaci než Utopie. Velmi dobře také uhrají většinu velkých symfonií, kde je právě možná nejvíce zajímavé oba konkurenty srovnávat, neboť i přes zásadní rozdíly v jejich přístupu k reprodukci hudby, nabídne každý svou vlastní cestou výtečný poslechový zážitek.
HD 800 vs Susvara Unveiled
Přestože mají tato dvoje sluchátka nemálo společného, je tu jedna věc, která mezi ně staví hlubokou propast, cena. I když opět uvážím maloobchodní cenu HD 800 před ukončením prodeje, rozdíl bude činit závratných sto devadesát tisíc korun. Susvara Unveiled sice německého soupeře téměř ve všech aspektech zvuku poráží, ale je to skutečně draze vykoupeno náklady na jejich pořízení.
Druhá generace modelu Susvara je dodávána téměř v totožném balení jako její předchůdce. Tedy s lehce kýčovitou, černou kazetou, dvěma třímetrovými kabely v černém opletu, zakončenými 4-pin XLR konektorem, respektive velkým jackem, a několika dokumenty. V této rovině mají značně navrh HD 800. Jak už jsem psal v recenzi na Susvara Unveiled, společnost HiFiMAN tomu nevěnuje příliš pozornosti, nebo pro to nemá cit.
Mnohem zajímavější je porovnat jejich design, jenž bych v obou případech popsal jako futuristický, s tím rozdílem, že Susvary dávají kombinací odhalené stříbrné membrány, kterou částečně zakrývají mřížovitě uspořádané magnety ověnčené perforovaným prstencem, spolu s náušníky v barvě koňaku na odiv okázalost, punc luxusu, zatímco HD 800 působí spíš průmyslově nebo technicistně.
Co se pohodlí týče, HD 800 sice patří mezi ty nejlepší, ale navrch mají i přesto Susvary, a to navzdory své vyšší hmotnosti, konkrétně o rovných sto gramů. Hlavní zásluhu na tom má širší hlavový most, který lépe rozkládá váhu sluchátek, a výrazně pohodlnější měkké náušníky.
Také Susvara Unveiled patří mezi velká otevřená circumaurální sluchátka, avšak na rozdíl od ostatních srovnávaných modelů využívají magnetoplanární měniče. Z dalších technických parametrů zmíním impedanci, která činí 45 Ω, a citlivost 86 dB při 1 mW. Vyžadují tak zhruba dvojnásobek výkonu, respektive o 5 dB větší zesílení než HD 800. Jedná se tedy už o velmi náročná sluchátka, jež adekvátně nerozehraje kdeco. Osobně bych doporučil například all-in-one Burson Conductor GT4 (MAX) za ještě zaplatitelných sto tisíc korun, případně čerstvou novinku Burson Conductor Voayager (MAX), která vyjde o přibližně dvacet tisíc korun dráž. Ale pokud z nich budete chtít dostat pomyslné maximum, počítejte s investicí, která násobně převýší cenu samotných sluchátek.
Přestože nové Susvary disponují podstatně lepé vyváženou tonalitou, i u nich lze pozorovat disproporci mezi potlačenými vyššími středy a posíleným výškovým pásmem, avšak zdaleka ne v takové míře, jako je tomu u HD 800. V tomto případě jde spíš o decentní vychýlení, jehož cílem je zachování velké otevřenosti a vzdušnosti hudební scény, tedy vlastnosti charakterizující sluchátka značky HiFiMAN. Jejich ladění bych tak popsal jako neutrální s mírnými odchylkami na obě strany, a to v závislosti na konkrétní nahrávce či pasáži nebo poslechovém řetězci, které však v posluchači nevyvolává výše zmiňovaný pocit rozpolcenosti jako u HD 800.
Stejně jako v ladění mají Susvary navrch i v témbru, který bych označil za zcela ukázkový. Nejvýrazněji lze tento rozdíl mezi srovnávanými sluchátky pozorovat při reprodukci žesťových nástrojů. Když se tak vrátím k Čajkovského Klavírnímu koncertu b-moll, stačí si poslechnout úvod celé skladby, kterou otevírá dramatický nástup lesních rohů v Des-dur… Absence schopnosti dodat tomuto druhu nástrojů správnou barvu je jednou z největších slabin HD 800.
Jak už bylo řečeno, v rovině rozlišení a transparentnosti podávají HD 800 výborné výsledky. Při jejich poslechu nabýváte dojmu, že množství informací, které vám jsou schopny zprostředkovat, snad už nemůže být větší… až do okamžiku, než si nasadíte nové Susvary, které nejenže HD 800 překonají věrností a přesností rekonstrukce hlasů či nástrojů v nahrávce, ale zejména reprodukcí prostoru mezi nimi, který též obsahuje nepřeberné množství informací, tedy přinejmenším v akustické hudbě. V tomto Susvary nabídnou tak velkou komplexnost zvuku, která v přímém srovnání vyvolává dojem, že HD 800 vůbec nereprodukují prostor mezi nástroji. Jakoby zde panovalo vakuum, kde se nešíří vůbec nic.
Jediný aspekt, kde mají HD 800 navrch, je dynamika basu, respektive jeho údernost. Ne, že by Susvary nebyly dynamické, ale právě zde se projevuje rozdíl mezi magnetoplanárními a dynamickými měniči, kde prve zmiňovaná technologie nedokáže v absolutním měřítku konkurovat té druhé onou úderností basu.
Velikost hudební scény obou sluchátek je příkladná. HD 800 vedou ve vertikální rovině její šířky, zatímco Susvary ve vrstevnatosti, tedy v pocitu její trojrozměrnosti. Kromě výše popsaného rozdílu v separaci nástrojů, nebo přesněji reprodukce prostoru mezi nimi, další významný rozdíl spočívá v jejich lokalizaci na hudební scéně, kde mají opět citelně navrch Susvary, zejména díky zmiňované lepší vrstevnatosti. Celková rekonstrukce hudební scény je tak mnohem víc realistická v podání Susvara Unveiled.
Pár slov na konec
HD 800 jsou ve své cenové kategorii mimořádně dobře vyvážená sluchátka, jež v určitých rovinách dosahují úrovně těch vůbec nejlepších modelů, a nebo je dokonce překonávají, jak bylo výše zmíněno ve spojení se slabší transparentností Utopií nebo úderností basu druhé generace Susvar. Ale současně je třeba mít na paměti jejich zásadní nedostatky. Budu-li nekompromisní, ladění HD 800 má do reference poměrně daleko, témbr je mnohem problematičtější než v případě Utopií, které jsem za to v recenzi Clash of the Titans sepsul, a konečně jejich hudební scéna, jež sice dosahuje katedrálních rozměrů co do její šířky, v rovině hloubky či vrstevnatosti citelně zaostává za většinou sluchátek nejvyšší třídy.
Ale opět se musím vrátit k jejich ceně. Sám jsem je pořídil za pouhých 15.500,- Kč. Jen samotný kabel k Utopiím či Susvarám mě vyšel na dvojnásobek. Nemluvě o tom, že jsem málem Utopie hodil přes palubu s tím, že jejich místo zaujmou právě HD 800, které za zlomek ceny nabídnou mimo jiné příkladný úderný bas, jenž u dynamických sluchátek velmi oceňuji.
Nejenže jsem Utopie nakonec neprodal, ale naopak dospěl k závěru, že pokud by došlo na pověstné lámání chleba, nechal bych si je jako jediná sluchátka. Řekl bych, že to je docela slušný názorový veletoč. Tak moc mi HD 800 zamotaly hlavu, anebo možná právě naopak pomohly uzavřít jednu velmi dlouhou kapitolu.
V závěru recenze Clash of the Titans jsem vyslovil obavu, zda nepřinesla víc otázek než odpovědí, a stejně tak je tomu i nyní. Přestože jsem se snažil být co nejvíce objektivní a kritický, mám v hudbě či zvuku, stejně jako asi všichni ostatní, určité subjektivní preference, jež nevyhnutelně ovlivňují můj úsudek. A tedy těm z Vás, kteří koupi HD 800 nebo jiných výše zmíněných modelů zvažují, doporučuju daná sluchátka nejdříve na vlastní uši poslechnout, abyste si mohli udělat vlastní názor, na kterém jediném záleží. Jak by řekl Charles Emerson Winchester: „Každý tančíme podle vlastní melodie.“
