Komprese i normalizace se funkcí částečně překrývají. Normalizace může být aplikována na jednu skladbu ale i na skupinu skladeb. V případě aplikace na více skladeb posuzuje průměrnou hlasitost dle celku. Komprese se standardně aplikuje jen na jednu konkrétní skladbu či její část.
Normalizace funguje tak, že najde v poskytnutých datech nejvyšší špičku a tu posune na 0 dB. Takto upraví všechny skladby, aby měly stejnou hlasitost. Nemění ale dynamický rozsah (rozdíl hlasitosti uvnitř skladby), jen zaručí, že na konkrétní nastavení hlasitosti reprodukce nedojde k situaci, kdy budete nucen u každé skladby sahat po ovladači.
Pokud jsou ovšem celkové rozdíly mezi skladbami extrémní (v jedné bude tichá recitace a v druhé rockový koncert), pak se bude snažit v rámci tolerancí a možností (aniž by došlo ke kompresi) hlasitosti přiblížit. Je možné, že neúspěšně - pak sáhnete ke kompresi.
Komprese funguje podobně, ale mění dynamický rozsah skladby (či její části) tím, že sníží rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou amplitudy. Skladbu pak lze následně více zesílit směrem k 0 dB. Na rozdíl od normalizace ovšem dochází ke změně charakteru zvuku i podání. Je to podobné, jako kdyby jste editoval rodinou fotku a všechny postavy upravil na stejnou výšku - čím větší byl původní rozdíl, tím divnější bude výsledek
Jednoduše řešeno, normalizace je posun celku a ovlivňuje pouze hlasitost, komprese je mačkání/deformace křivky a kromě hlasitosti ovlivňuje i charakter.