Po škole už mám dlouho.Pracuji ve firmě,která dodává do potravinářského průmyslu(převážně pekárny) technologické celky pro výrobu těsta a všeho co se kolem toho "točí". Nejsou to stroje(hnětače)ale doprava mouky,různých sypkých přísad,výroba roztoků,čerpání,vážení,měření průtoku a přesné vydávání.
Ajwaj izmir - nerez, nerez a ještě 10x nerez, co? A potravinářské atesty o nezávadnosti a odolnosti na všecko + metrologické protokoly, aby to obstálo před inspekcemi ze všech možných kontrolních institucí, ve 3 vyhotoveních a s razítkem Eurohujerství pokud možno - nezávidím!
Naštěstí patřím mezi dělnickou "lůzu".Tyhle protokoly a vyhlášky dělají šéfové.Co ale vím,tak to je něco hrozného.Z nerezu toho děláme hodně a z "potravinářského" plastu taky. To by ještě šlo ale pak se dovíš,že musíš mít atest i na silikon v pistoly,olej do převodovky je samozřejmostí a dalších tisíc nesmyslů. Taky je "výborné" dělat elektroinstalaci v potravinářském a výbušném prostředí.
Něco mi o tom vyprávěj - když jsem dělal v podniku, kde se lisují plasty, byla 1 "mašina" (lis) vyhrazená pro potravinářskou výrobu. Těch předpisů, co musela splňovat, spešl oleje do hydrauliky, maziva, separátory do forem... Nic se nesmělo ani utřít hadrem od běžného oleje.
On se oháněl statickým výbojem.Nic nepomáhalo,že látka je antistatická.Jakmile jsem to řekl,tak chtěl vidět certifikát.A jsme zase na začátku. Dělat něco v potravinářství je pakárna.