Aby jste něco zesílil v analogovém obvodu, musel byste mít zesilovač třídy A (velká kráva, která hodně žere a hřeje). Ve většině případů DAC/AMP se setkáte spíše se zesilovači třídy D, tedy digitální zesílení.
Šum je i v digitálních datech. Je prakticky ve všech el. cestách. U PC a digitálních přenosů obecně platí, že je zásadní ten odstup signálu od šumu. Na základě toho se definuje, zda je přečtena správná hodnota, nebo je to chyba.
Například při čtení z pevného disku je to jedna velká divočina, ale uživatel o tom neví. Ten pozná jen neopravitelné chyby. Berte to tak, že šum vzniká:
1) na straně zdroje (je součástí originálního signálu)
2) při jakémkoliv zpracování a převodu digitálního signálu (klidně i D/D, tedy jeden typ digitálního přenosu na druhý typ, například metalika/optika)
3) při přenosu a tedy vystavení okolních vlivů
K prvnímu bodu - u hudby se jedná se zdigitalizované nahrávky analogu. Výjimka by byla plně syntetická skladba generovaná z dat. Bez použití zpěvu a samplů.
Digitální záznam má tu výhodu, že jej lze datově replikovat 1:1. Ovšem v průběhu přenosu dochází k výskytu chyb. Ty je potřeba opravit a to chce čas. U datového přenosu není čas podstatný, tam se hraje na správnost. V případě chyb se tedy opakuje přenos tak dlouho, dokud není správný.
Hudební prvky typu DAC pracují ale s USB v režimu USB-Audio. Také dochází ke kontrole, ale prioritu má čas. Pokud je dle kontroly detekována chyba, není tato zpracována, ale je zahozena. Následně se pokračuje s další částí dat. To proto, aby se při přehrávání neměnil rytmus - jako dříve, když ve walkmanu docházely baterie
